Plavba na vnější planety - Voyage to the Outer Planets
Plavba na vnější planety bylo brzy multimédia kombinovat experimenty Omnimax film, 70 mm film a planetárium zvláštní efekty. Speciální efekty a fotografie na standardních a Zvětšení vybavený diaprojektory byly poskytnuty Reuben H. Fleet Space Theater a jejich Spitz Space Transit Simulator (STS). Velkoformátové záběry poskytla společnost Graphic Films. Prezentace byla převážně multimediální a obsahovala krátké klipy planet a kosmických lodí.
Produkce měla v tomto roce vylíčit misi s posádkou na vnější planety 2348, rok, ve kterém by planety byly v příznivém souladu umožňujícím tak tříletou cestu průzkumu.[1]
Ukázalo se, že vesmírné divadlo bylo stále ve výstavbě, s vybavením měsíce od instalace, a před otevřením divadla neexistoval žádný způsob prohlížení hotových nebo plnoformátových zkušebních záznamů. Kromě toho nebylo možné přímo natáčet Imax formát, který by byl použit pro projekce. Posádka byla proto povinna natáčet v menším formátu (65 mm osmi perf.) Pro pozdější optické zvětšení a promítnutí na zvětšení obrazu na obrazovce 600krát větší než je zápor fotoaparátu.[2]
Úvěry
Výkonný producent | Prestonská flotila |
Ředitel Planetarium Media | Michael Sullivan |
Producenti | Lester Novros a George Casey |
Písemné a režie podle | Colin Cantwell |
Produkce planetária | Joseph Herrington, George Marchyshyn, John P. Mulligan, Greg Paris |
Hudba | Paul Novros |
Umělecká díla | Don Moore |
Fotoaparát | James Connor |
Zvláštní efekty Fotoaparát | John Dykstra |
Modely | Colin Cantwell |
Optický tisk | Filmové efekty |
Vyprávění | Gene McGarr |
Surround Mix | Glen Glenn Sound |
Reference
- ^ George Casey, prezident grafických filmů, Americký kameraman, Srpen 1973.
- ^ Mary Anderson, operátorka konzoly ve vědeckém centru Reuben H. Fleet Science Center