Vladimír Zamanský - Vladimir Zamansky - Wikipedia
Vladimír Zamanský | |
|---|---|
 | |
| narozený | 6. února 1926 |
| obsazení | Herec |
| Aktivní roky | 1960 – 1997 |
Vladimir Petrovič Zamansky (ruština: Владимир Петрович Заманский; narozen 6. února 1926 v Kremenčuk, Ukrajinská sovětská socialistická republika, SSSR ) je ruský filmový a divadelní herec, Lidový umělec RSFSR (1988), občan Murom (2013),[1] a příjemce Řádu vlastenecké války, 2. třída.[2]
Životopis
Zamanský jako chlapec vyrůstal bez otce a v roce 1941, když Němci vstoupili do Kremenčuka, zůstal bez matky. Klamal komisi a přidával se na svém věku, vstoupil do ruské armády a dobrovolně se vydal na frontu.[2] V zimě roku 1942 se stal studentem taškentské polytechniky, spojů a v roce 1943 byl povolán do Rudé armády. Bojoval od května 1944 a při jedné příležitosti zachránil svého velitele před jejich hořící M10 Wolverine. V červnu 1944 sloužil jako radista u 1223. samohybného dělostřeleckého pluku 3. běloruského frontu během průlomu poblíž Orše. Jako součást pluku s krátkou přestávkou kvůli zranění sloužil až do konce války. Po válce jako součást vojenské jednotky p / n 74256 v severní skupině sil (Polsko) pokračoval ve službě v sovětské armádě.[2]
V roce 1950 byl za účast na bití velitele čety odsouzen vojenským soudem k devíti letům vězení podle článku 193-B trestního zákona RSFSR.[3] Mezi dalšími vězni pracoval na stavbách v Charkově na budově Moskevské univerzity. Pro život ohrožující operace ve vysokých nadmořských výškách byl jeho vězení zkrácen. Byl propuštěn v roce 1954, po amnestii byl přijat do divadelní školy.
V roce 1958 absolvoval Moskevskou uměleckou divadelní školu (kurz Gerasimov). V letech 1958–1966 působil jako herec v moskevském divadle Divadlo Sovremennik. V letech 1972–1980 působil jako divadelní studiový filmový herec a od roku 1992 působil v divadle Yermolova.[4]
Je ženatý s herečkou Natalií Klimovou.[2][5]
V roce 1998 Vladimir Zamansky odešel do důchodu a spolu s manželkou se usadili v Muromu, kde v současné době žijí.[2]
Vybraná filmografie
- 1960 - Lullaby as Andrey Petryanu
- 1961 — Parní válec a housle tak jako silniční pracovník Sergej
- 1962 - V sedmi větrech jako Vladimir Vasiliev, velitel roty
- 1969 - Smrt Wazira Mukhtara as Maltsev, tajemník Griboyedov
- 1970 — Osvobození tak jako Pavel Batov
- 1970 — Let tak jako Baev
- 1971 — Trial on the Road tak jako Alexander Lazarev
- 1972 — Solaris tak jako Chris Kelvin (hlas)
- 1972 - Na rohu ulice Arbat Bubulinas as Vlad
- 1974 - odjezd zpožděn jako Sergej Bakchenin
- 1976 - Život a smrt Ferdinanda Luce as Ferdinand Luce, režisér (hlas)
- 1977 — Věčný hovor tak jako Fjodor Nechajev
- 1977 — V zóně zvláštní pozornosti tak jako plukovník
- 1979 - The Gypsy as Privalov
- 1979 — Allegro s ognyom tak jako Ivankov
- 1980 - The Melody in Two Voices as Nikolai Pavlovič
- 1980 — Nestřílejte na bílé labutě tak jako Michail Matveyevič, turisté
- 1980 — Stalker tak jako Profesor na telefonu
- 1983 — Pobřeží tak jako Zykin
- 1987 — Mournful Unconcern tak jako Mazzini
- 1987 — Zítra byla válka tak jako Lyubertsy
- 1988 — Dny zatmění tak jako Snegovoy
- 1991 — 100 dní před velením tak jako Neznámý muž
- 1997 - Botanická zahrada as Petr Nikolajevič
Reference
- ^ „Владимир Заманский“. nekrassov-viktor.com. Citováno 2. listopadu 2015.
- ^ A b C d E „Владимир Заманский - биография - советские актеры - Кино-Театр.РУ“. kino-teatr.ru. Citováno 2. listopadu 2015.
- ^ Nech je mluvit.Обет Молчания знаменитых актёров
- ^ "Владимир Заманский: Персоны: Кинозал.ТВ". kinozal.tv. Citováno 2. listopadu 2015.
- ^ Vladimír Zamanský na KinoPoisk
externí odkazy
Kontrolní úřad  |
|
|---|