Vladan Radoman - Vladan Radoman

Vladan Radoman (1936, Novi Sad Jugoslávie - 20. října 2015, Nice, Francie) byl srbský lékař a spisovatel. Vyrůstal ve své rodné zemi, s rodiči i bratrem. Vystudoval medicínu v Bělehradě.

Životopis

V roce 1963 se usadil v Paříži ve Francii. Znovu začal studovat medicínu, jugoslávský diplom mu nebyl uznán. Poté se stal anesteziologem-reanimátorem.

V roce 1967 Biafranská válka začala v důsledku odtržení východní oblasti Nigérie, která se prohlásila za Republic of Biafra. Vzhledem k tomu, že vládní jednotky provedly pozemní a námořní blokádu, byl region ponořen do hladomoru, což mělo podle odhadů jeden až dva miliony úmrtí. Tato válka byla široce medializována na mezinárodní úrovni, což přiměje lékaře jít a pomáhat uprchlíkům. Poté šel na misi s dalšími francouzskými lékaři: Marcel Delcourt, Max Recamier, Gérard Pigeon, Bernard Kouchner Raymond Borel, Jean Cabrol, Jean-Michel Wild, Pascal Grellety Bosviel, Jacques Bérés, Gérard Illiouz Philippe Bernier, Xavier Emmanuelli [fr ]a Louis Schittly.

Tato válka byla u zrodu založení Lékaři bez hranic v roce 1971.

U příležitosti operace „Loď pro Vietnam“ v roce 1979 chtěl Bernard Kouchner pronajmout loď s lékaři a novináři, aby svědčil o porušování lidských práv v této zemi. Chtěl také evakuovat Vietnamce, kteří uprchli ze své komunistické země. Nastala prudká hádka o původ rozkolu ve vedení Lékařů bez hranic, kteří považovali operaci za příliš mediální. Bernard Kouchner poté definitivně odešel z Lékařů bez hranic a vytvořil organizaci Médecins du monde s patnácti dalšími lékaři v roce 1980.

Radomanův hrob v Bělehradě

V roce 1982 vydal spisovatel svou první knihu: Un platí en exil, pak o dva roky později Le Ravin který byl oceněn jak Prix ​​Sainte-Beuve 1984 a Prix ​​Biguet z Académie française.

V roce 1999 obdržel medaili Chevaliera z Légion d'Honneur z rukou spisovatele Michel Mohrt.

Ve věku 65 let přestal praktikovat medicínu. Poté se plně věnoval psaní. V roce 2004 opustil Francii, aby se usadil v Bělehradě, kde pokračoval v psaní knih, ale tentokrát v srbštině.

V roce 2007 La luciole de glace ("Ledeni Svitac") se uskutečnilo na Opera a divadlo Madlenianum z Zemun.

Vladan Radoman, který byl nemocný, se v roce 2015 vrátil do Francie a zemřel 26. října 2015 v Nice.

Bibliografie

  • 1979: La faute, Les Cahiers Indépendants
  • 1982: Un Pays en exil, Calmann-Lévy
  • 1984: Le Ravin, Olivier Orban - Prix Sainte-Beuve, Prix Biguet z Académie française
  • 1986: Les Dépossédés, Olivier Orban
  • 1991: Les filles de Belgrade ne m’ont jamais aimé, Éditions de la Table ronde
  • 1993: Le sourire de l’accordéoniste, Tabulka ronde
  • 1995: Luciole de glace, Tabulka ronde
  • 1997: Harmonikašev osmeh (Le sourire de l'accordéoniste), Stubovi kulture
  • 2000: Čarobnjak iz Aza (Le magicien d'Az), Vračarski breg
  • 2000: La Ballade d’un yougo: Bleu mistral, Orphelin de mer, 6 rue Bonaparte, Série noire č. 2571 a 2576
  • 2002: Y a-t-il une vie sexuelle après la mort?, Série noire č. 2654
  • 2003: Ma langue au chat, Éditions du Rocher
  • 2003: Predajem se (Ma langue au chat), svět knih Zepter
  • 2005: La règle de trois, Tabulka ronde
  • 2008: Ima li seksualnog života posle smrti (Y a-t-il une vie sexuelle après la mort), Paideia
  • 2012: Beogradske devojke me nikada nicu volele (Les filles de Belgrade ne m'ont jamais aimé), Gutenbergov galaksija
  • 2012: Portes vertes, Les Editions Persée
  • 2014: Mimohod, Albatros Plus

externí odkazy