Vlaamse Druivenveldrit Overijse - Vlaamse Druivenveldrit Overijse
| Detaily závodu | |
|---|---|
| datum | prosinec |
| Kraj | Overijse, Belgie |
| anglické jméno | Overijse cyklokros |
| Místní jména | Overijse |
| Přezdívky) | holandský: De moeder van alle crossen Matka všech křížů |
| Disciplína | Cyklokros |
| Soutěž | C1 |
| Typ | Jednodenní |
| Organizátor | VZW Sportvrienden Overijse |
| Ředitel závodu | Willy Van Roy |
| Dějiny | |
| První vydání | 1960 |
| Edice | 81 (od roku 2019)[poznámka 1] |
| První vítěz |  Pierre Kumps(BEL) |
| Většina vyhrává | Roland Liboton(BEL) (15 výher) |
| Nejnovější |  Mathieu Van der Poel(NED) |
The Vlaamse Druivenveldrit je cyklokros závod se konal v Overijse, Belgie. Závod pořádá VZW Sportvrienden Overijse a poprvé se konal v roce 1960. Závod je považován za cyklokrosovou klasiku[1] a má obtížná a nebezpečná hřiště, která často vedou ke srážkám.
Dějiny
Dva členové cyklistického klubu Overijse, Frans Vanhoey a Joris Bergiers, akci původně organizovali v roce 1960.[2] Do roku 1989 se závod konal obvykle dvakrát ročně a v roce 1975 se konal třikrát. Kromě toho se na trati v letech 1965, 1976, 1983, 1990 a 1996 konaly pětkrát belgické národní cyklokrosové mistrovství. stejnými organizacemi. Při dvou příležitostech byl na stejné trati také provozován dvoučlenný cyklokrosový závod nebo Koppelveldrit, který zpochybnili profesionální nebo elitní cyklokrosoví jezdci. V roce 1974 Roger de Vlaeminck a Frans Verbeeck vyhrál a v roce 1984 Adri van der Poel a Hennie Kuiper vyhrál. Koppelveldrit z roku 1984 byl organizován jako odchod do důchodu pro Rogera de Vlaemincka.
Akce byla součástí cyklokrosové série Superprestige od začátku Superprestige v roce 1983 až do sezóny 2001-2002.[3] Závod v současné době není součástí soutěže v klasifikaci cyklokrosu.
Závod vyhrál mnoho špičkových cyklokrosových cyklistů s vícenásobným mistrem světa v cyklokrosu Roland Liboton být držitelem rekordu v případě s 15 výhrami. Libotona následují bratři De Vlaeminckovi, Eric a Rogere kteří mají každý devět a šest, stejně jako Sven Nys kdo má také šest. Ve vydání z roku 2005 Bart Wellens kopl diváka, který na něj údajně házel pivo. Wellens pokračoval vyhrát událost po Výložník v posledním kole sklouzl a zpočátku mu byla udělena výhra navzdory hrozbě diskvalifikace.[4] O několik dní později, po setkání tří závodních komisařů a UCI, byl Wellens diskvalifikován a Boom získal vítězství.[5]
Minulí vítězové
| Rok | datum | Vítěz | tým |
|---|---|---|---|
| 2019 | 15/12 | Mathieu van der Poel (4) | Corendon – Cirkus |
| 2018 | 9/12 | Toon Aerts | Telenet – Fidea Lions |
| 2017 | 10/12 | Mathieu van der Poel (3) | Beobank – Corendon |
| 2016 | 11/12 | Mathieu van der Poel (2) | Beobank – Corendon |
| 2015 | 06/12 | Mathieu van der Poel | BKCP – Powerplus |
| 2014 | 07/12 | Tom Meeusen | Telenet-Fidea |
| 2013 | Sven Nys (6) | Crelan – Euphony | |
| 2012 | Sven Nys (5) | Landbouwkrediet – Euphony | |
| 2011 | Sven Nys (4) | Landbouwkrediet | |
| 2010 | Sven Nys (3) | Landbouwkrediet | |
| 2009 | Niels Albert | ||
| 2008 | Kevin Pauwels | Fidea | |
| 2007 | Klaas Vantornout | Fidea | |
| 2006 | Sven Nys (2) | Rabobank | |
| 2005 | Lars Boom [poznámka 2][4][5] | Rabobank | |
| 2004 | Sven Nys | Rabobank | |
| 2003 | Bart Wellens (2) | Spaarselect | |
| 2002 | Bart Wellens | Spaarselect | |
| 2001 | Tom Vannoppen | Collstrop-Palmans | |
| 2000 | Erwin Vervecken (2) | Record Bank | |
| 1999 | Richard Groenendaal (2) | Rabobank | |
| 1998 | Erwin Vervecken | Espace Card | |
| 1997 | Richard Groenendaal | Rabobank | |
| 1996 |  Luca Bramati (2) | ||
| 1995 | Luca Bramati | Selle Italia-Velta | |
| 1994 | Adrie van der Poel | Collstrop-Cystex | |
| 1993 | Daniele Pontoni (2) | Zalfe | |
| 1992 | Daniele Pontoni | Zalfe | |
| 1991 |  Thomas Frischknecht | ||
| 1990 | Danny De Bie (2) | SEFB-Saxon | |
| 1989 | Christian Hautekeete | ||
| 1988 | 18/12 | Danny De Bie | |
| 1988 | 17/01 | Hennie Stamsnijder (3) | PDM-Concorde |
| 1987 | 20/12 | Roland Liboton (15) | Guerciotti-Falcon |
| 1987 | 18/01 | Roland Liboton (14) | Guerciotti-Falcon |
| 1986 | 21/12 | Hennie Stamsnijder (2) | PDM-Concorde |
| 1986 | 19/01 | Roland Liboton (13) | Guerciotti-Falcon |
| 1985 | 20/01 | Hennie Stamsnijder | Willy Van Doorne |
| 1985 | 22/12 | Roland Liboton (12) | Guerciotti |
| 1984 | 22/12 | Roland Liboton (11) | Guerciotti |
| 1984 | 22/01 | Roland Liboton (10) | Guerciotti |
| 1983 | 11/12 | Roland Liboton (9) | Guerciotti |
| 1983 | 23/01 | Roland Liboton (8) | Guerciotti |
| 1982 | 21/11 | Roland Liboton (7) | Vermeer Thijs |
| 1982 | 24/01 | Roland Liboton (6) | Vermeer Thijs |
| 1981 | 22/11 | Roland Liboton (5) | Vermeer Thijs |
| 1981 | 25/01 | Roland Liboton (4) | Vermeer Thijs |
| 1980 | 23/11 | Roland Liboton (3) | Marc VRD |
| 1980 | 06/01 | Roland Liboton (2) | Marc VRD |
| 1979 | 18/11 | Jan Teugels (2) | Duval |
| 1979 | 07/01 | Bert Vermeire | Marc Zeepcentrale-Superia |
| 1978 | 19/11 | Jan Teugels | Duval |
| 1978 | 29/01 | Roland Liboton | |
| 1977 | 20/11 | Roger de Vlaeminck (6) | Brooklyn |
| 1977 | 09/01 | Eric de Vlaeminck (9) | Gios-Torino |
| 1976 | Eric de Vlaeminck (8) | Gero-Eurosol | |
| 1975 | 29/11 | Roger de Vlaeminck (5) | Brooklyn |
| 1975 | 02/11 | Norbert Dedeckere (2) | Flandria-Carpenter |
| 1975 | 04/01 | Roger de Vlaeminck (4) | Brooklyn |
| 1974 | Norbert Dedeckere | Flandria-Carpenter | |
| 1973 | Roger de Vlaeminck (3) | Brooklyn | |
| 1972 | 15/10 | Albert van Damme | Rokado |
| 1972 | 23/01 | Eric de Vlaeminck (7) | Flandria Beaulieu |
| 1971 | 31/10 | Eric de Vlaeminck (6) | Flandria-Mars |
| 1971 | 24/01 | Eric de Vlaeminck (5) | Flandria-Mars |
| 1970 | Roger de Vlaeminck (2) | Flandria-Mars | |
| 1969 | Roger de Vlaeminck | Flandria-De Clerck | |
| 1968 | Eric de Vlaeminck (4) | Goldor-Gerka | |
| 1967 | Eric de Vlaeminck (3) | Groene Leeuw | |
| 1966 | Eric de Vlaeminck (2) | Wiels-Groene Leeuw | |
| 1965 | Eric de Vlaeminck | Wiels-Groene Leeuw | |
| 1964 | Roger de Clercq (3) | Wiels-Groene Leeuw | |
| 1963 | Roger de Clercq (2) | Wiels-Groene Leeuw | |
| 1962 | Pierre Kumps (2) | ||
| 1961 | Roger de Clercq | Groene Leeuw-SAS | |
| 1960 | Pierre Kumps |
Vítězky žen
| Rok | Vítěz | tým |
|---|---|---|
| 2019 | Annemarie Nejhorší | 777 |
| 2018 | Lucinda Brand | Tým Sunweb |
| 2017 |  Pauline Ferrand-Prévot | Kaňon – SRAM |
| 2016 | Sophie de Boer | Kalas-H.Essers-NNOF |
| 2015 | Jolien Verschueren | Telenet-Fidea |
| 2014 | Sanne Cant | Enertherm-BKCP |
| 2013 |  Katie Compton | Kolektivní trek cyklokrosu |
| 2012 | Katie Compton | |
| 2011 | Katie Compton | |
| 2007 |  Stefanie Pohl | Tým Getränke-Hoffmann |
| 2006 | Daphny van den Brand | AA pití |
| 2005 | Daphny van den Brand | |
| 2004 | Daphny van den Brand | |
| 2003 | Hilde Quintens | |
| 2002 | Laurence Leboucher | |
| 2000 | Daphny van den Brand |
Vítězové, když se stanou belgickými mistrovstvími v cyklokrosu
| Rok | Vítěz | Amatérský vítěz |
|---|---|---|
| 1996 | Erwin Vervecken | |
| 1990 | Danny De Bie | Marc Janssens |
| 1983 | Roland Liboton | Werner van der Fraenen |
| 1976 | Marc de Block | Bert Vermeire |
| 1965 | Albert van Damme |
Poznámky
Reference
- ^ „Nys vyhrává matku všech křížů'". Cyclingnews.com. Citováno 2007-12-31.
- ^ „Familiecross werd business“. Nieuwsblad.be. Citováno 2007-12-31.
- ^ „Overzicht 25 jaar Superprestige“. Superprestige cyklokros. Citováno 2007-12-31.
- ^ A b „Wellens hity diváka“. Cyclingnews.com. Citováno 2008-01-07.
- ^ A b "Wellens diskvalifikován po zasažení diváka". Cyclingnews.com. Citováno 2008-01-07.