Vídeňská úmluva o dědictví států ve vztahu ke smlouvám - Vienna Convention on Succession of States in respect of Treaties

Vídeňská úmluva o dědictví států ve vztahu ke smlouvám
Vídeňská úmluva o dědictví států ve vztahu ke smluvním stranám.svg
  Strany
  Signatáři
  Nestrany
Podepsaný22. srpna 1978
UmístěníVídeň
Efektivní6. listopadu 1996
Stav15 ratifikací
Strany23[1]
DepozitářGenerální tajemník OSN
JazykyArabština, čínština, angličtina, francouzština, ruština a španělština
Wikisource
Dědictví států ve vztahu ke smlouvám (1978)

The Vídeňská úmluva o dědictví států ve vztahu ke smlouvám je mezinárodní smlouva otevřená k podpisu v roce 1978 za účelem stanovení pravidel posloupnost států. Byl přijat částečně v reakci na „hlubokou transformaci mezinárodního společenství způsobenou procesem dekolonizace“. Vstoupila v platnost dne 6. Listopadu 1996, což bylo vyvoláno nástupnictvím Severní Makedonie smlouvy, která jí dává požadovaných 15 stran.[1]

Smlouva se ukázala být kontroverzní hlavně proto, že rozlišuje mezi „nově nezávislými státy“ (eufemismus pro bývalé kolonie) a „případy oddělení částí státu“ (eufemismus pro všechny ostatní nové státy).

Článek 16 stanoví, že nově nezávislé státy dostávají „čistou listinu“, takže nový stát nezdědí smluvní závazky koloniální moci, zatímco čl. 34 odst. 1 stanoví, že všechny ostatní nové státy zůstávají vázány smluvními povinnostmi státu, ze kterého se oddělili. Článek 17 dále stanoví, že nově nezávislé státy se mohou ve většině případů připojit k mnohostranným smlouvám, jejichž stranou byli jejich bývalí kolonizátoři, bez souhlasu ostatních stran, zatímco článek 9 stanoví, že všechny ostatní nové státy se mohou připojit pouze k mnohostranným smlouvám, jejichž předchůdce státy byly součástí se souhlasem ostatních stran.

Strany úmluvy

K únoru 2019 úmluvu ratifikovalo 23 státních stran. Úmluvu podepsalo dalších 14 států, ale neratifikovalo ji.[1]

Seznam stran

Stát[1]PodepsanýOdloženoMetoda
 Bosna a Hercegovina22. července 1993Dědictví od  Socialistická federativní republika Jugoslávie
 Brazílie23. srpna 19787. února 2019
 Chorvatsko22. října 1992Dědictví od  Socialistická federativní republika Jugoslávie
 Kypr12. března 2004Přistoupení
 Česká republika22. února 199326. července 1999Ratifikace
Dědictví po podpisu  Československo
 Dominika24. června 1988Přistoupení
 Ekvádor25. července 2006Přistoupení
 Egypt17. července 1986Přistoupení
 Estonsko21. října 1991Přistoupení
 Etiopie23. srpna 197828. května 1980Ratifikace
 Irák23. května 19795. prosince 1979Ratifikace
 Libérie16. září 2005Přistoupení
 Severní Makedonie7. října 1996Dědictví od  Socialistická federativní republika Jugoslávie
 Moldavsko9. února 2009Přistoupení
 Černá Hora23. října 2006Dědictví od  Srbsko a Černá Hora
 Maroko31.03.1983Přistoupení
 Svatý Vincenc a Grenadiny27.dubna 1999Přistoupení
 Srbsko12. března 2001Dědictví jako  Svazová republika Jugoslávie z  Socialistická federativní republika Jugoslávie
 Seychely22. února 1980Přistoupení
 Slovensko28. května 199324.dubna 1995Ratifikace
Dědictví po podpisu  Československo
 Slovinsko6. července 1992Dědictví od  Socialistická federativní republika Jugoslávie
 Tunisko16. září 1981Přistoupení
 Ukrajina26. října 1992Přistoupení

Seznam signatářských států

Stát[1]Podepsaný
 Angola23. srpna 1978
 Chile23. srpna 1978
 Pobřeží slonoviny23. srpna 1978
 DR Kongo23. srpna 1978
  Svatý stolec23. srpna 1978
 Madagaskar23. srpna 1978
 Niger23. srpna 1978
 Pákistán10. ledna 1979
 Paraguay31. srpna 1979
 Peru30. srpna 1978
 Polsko16. srpna 1979
 Senegal23. srpna 1978
 Súdán23. srpna 1978
 Uruguay23. srpna 1978

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E „Vídeňská úmluva o nástupnictví států v souvislosti se smlouvami“. Série Smlouvy o OSN. 2013-07-26. Citováno 2013-07-26.