Benátská provincie - Venetian Province
| Benátská provincie | |
|---|---|
| Provincie Habsburská monarchie | |
| 1797–1805 | |
 | |
 Rakouská Benátsko v roce 1803, William R. Shepherd (1926) | |
| Historická éra | Raná moderní doba |
| 1797 | |
| 1801 | |
| 1805 | |
| 1815 | |
The Benátská provincie (italština: Provincia Veneta, Němec: Provinz Venedig) byl název území bývalého Benátská republika postoupeno Francouzská první republika do Habsburská monarchie podle podmínek z roku 1797 Smlouva Campo Formio která ukončila válku První koalice. Hlavní město provincie bylo Benátky.
V průběhu francouzštiny Italská kampaň z roku 1796, Signoria v Benátkách pod Dogem Ludovico Manin odmítl spojenectví s Napoleon načež Bonaparte obsadil město dne 14. května 1797, což vedlo k Pád Benátské republiky. Na oplátku za zřeknutí se všech práv k Jižní Nizozemsko a uznání Francouzů Předalpská republika Císaři Františka II. Habsburského získal dobyté benátské území včetně Dalmatin pobřeží, s výjimkou Jónské ostrovy.[1]
Tato nová benátská provincie, která nahradila dlouhotrvající Benátskou republiku, byla začleněna jako samostatná součást Rakouské arcivévodství, kde si František vzal další titul „vévoda z Benátek“, nepodléhal však Svatá říše římská. Provincii řídil rakouský guvernér, ale nadále používal dřívější benátskou legislativu a udržoval svou měnu, Benátská lira. Západní hranice provincie byla posunuta ve prospěch předalpské republiky do roku 1801 Smlouva z Lunéville, a vypracován podél thalweg spodní Adige řeka.[2]
Na rozdíl od předchozí 1100 let staré republiky neměla provincie dlouhou existenci. Po Grande Armée porazil síly Rakouská říše na Slavkov, Francis podle 1805 Smlouva z Pressburgu musel postoupit benátské území napoleonským Italské království. V roce 1815 se vrátil do Rakouska podle podmínek závěrečného aktu Kongres ve Vídni a stal se součástí korunní země Lombardie – Benátky.