Velebitské povstání - Velebit uprising

The Velebitské povstání nebo Lika povstání (chorvatský: Velebitski ustanak; Lički ustanak) byla sabotážní akce malého rozsahu ze strany Ustaše 6. a 7. září 1932.

Příprava

V blízké oblasti Gospić Ustaše měli silnou organizaci vedenou právníkem Andrija Artuković. Někteří další významní členové Gospićovy pobočky Ustaše byli vlastníci půdy Marko Došen, bývalý rakousko-maďarský důstojník Juraj Juco Rukavina, obchodníci Josip Tomljenović a Nikola Orešković a daňový úředník Josip Japunčić.^[1]

Rukavina měla v povstání jednu z důležitějších rolí. Navštívil několik vesnic, aby získal podporu místních obyvatel pro povstání. Ustaše šířila propagandu o tom, že Italové podporovali chorvatskou nezávislost a že Ustaše jim pomohou získat prostor poblíž Triglav a Lublaň hory, zatímco Italové by dali Rijeka a Terst do Chorvatska.

Protože hlavním cílem byla sabotáž vojenského depa a posádky v Gospić se Ustaše pokusili navázat kontakt s nějakým vojenským personálem, ale bez větších úspěchů. Ustaše z Gospiće byli v emigraci s Ustaše v kontaktu a neustále si vyměňovali informace a rady. Před zahájením akce italské orgány povolily Ustaše zahájit akci. Vůdce Ustaše Ante Brkan byl zodpovědný za převod zbraní z Itálie přes Zadar,^[2] který byl tehdy součástí italského státu. Na začátku roku 1932 byly převedeny první zbraně, přičemž hlavní dodávka zbraní dorazila v srpnu.

Zároveň se Ustaše připravovali získáváním mužů na akci. Dva seržanti, Josip Čačić a Ante Malbaša, souhlasili s účastí. Z Itálie dorazilo pět ozbrojených a uniformovaných Ustaše, mezi nimiž byl i Rafael Boban.^[1] Schovávali se v domě některých rolníků Lukovo Šugarje vesnice a později následovalo dalších pět Ustaše.^[2]

Na schůzce konané v Spittal v Rakousku konané dne 28. srpna 1932,^[1] Ante Pavelić, Gustav Perčec a Vjekoslav Servatzy se rozhodl zahájit malé povstání. K organizaci akce byla vybrána Servatzy. Před zahájením akce Artuković a Došen odjeli do Zadaru, aby se vyhnuli zatčení jugoslávskou policií.^{[Citace je zapotřebí ]}

Útok na policejní stanici v Brušane

V noci mezi 6. a 7. zářím zahájili Ustaše útok na policejní stanici ve městě Brušane vesnice nedaleko Gospiće. Kromě deseti Ustaše, kteří dorazili, se útoku zúčastnili také někteří Ustaše z Gospiće. Před útokem Ustaše přerušili telefonní linky na policejní stanici v Gospići a poté zahájili palbu na policejní stanici v Brušane. Útok trval půl hodiny, poté se Ustaše, kteří žili v Chorvatsku, vrátili do svých domovů, zatímco ti, kteří přišli z Itálie, šli do Zadaru přes Velebit. Ačkoli vůdce akce, Artuković, uprchl, byl zatčen a postaven před soud v roce 1936 v Bělehradě. Byl obviněn, mimo jiné Ustaše, ze zničení policejní stanice v noci po akci.^[2]

Následky

Po útoku se Ustaše bez obětí stáhli zpět na Velebit. Navzdory malému rozsahu povstání byly jugoslávské úřady znepokojeny, protože moc Ustaše nebyla známa. V důsledku toho byla zavedena hlavní bezpečnostní opatření. Tato akce měla dopad na zahraniční média, zejména na italský a maďarský tisk.^[2] V listopadu 1932 v textu zveřejněném v úředním věstníku Komunistická strana Jugoslávie, vůdce strany Milan Gorkić kritizovali vůdce komunistů z Dalmácie, protože se během Velebitského povstání nepřipojili k Ustaše.^[3]

Reference

Poznámky

Bibliografie

• Marković, Marko (2003). Povijest Crne legije: Jure i Boban (v chorvatštině).
• Matković, Hrvoje (2002). Povijest Nezavisne Države Hrvatske (v chorvatštině). Naklada Pavičić. ISBN  953-6308-39-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Bulajić, Milan (1988). Ustaški zločini genocida i suđenje Andriji Artukoviću 1986. godine. Izdavačka radna organizacija "Rad".CS1 maint: ref = harv (odkaz)