Valentin Feldman - Valentin Feldman

Valentin Feldman (23. června 1909 - 27. července 1942) byl a Francouzský filozof a marxista židovsko-ruského původu. V roce 1942 byl zavražděn Nacisté Během Okupace Francie.

Narozen v Petrohrad, opustil SSSR v roce 1922 na konci občanské války. Usadil se v Paříži a studoval na Lycée Henri IV a Sorbonna Univerzita. Žák francouzského filozofa Victor Basch, pracoval na estetika a napsal esej, L'Esthétique française contemporaine (Francouzská současná estetika), Félix Alcan, 1936.

Podílel se na veřejných aktivitách jako učitel filozofie a jako antifašista podporoval Přední populaire a Španělská republika Během španělská občanská válka. Připojil se k Francouzská komunistická strana v roce 1937. Mezi jeho přáteli byli Jean-Paul Sartre, Simone de Beauvoir, Gaston Bachelard a Georges Politzer. V září 1939 se dobrovolně přihlásil k Francouzská armáda navzdory tomu, že trpěl srdečním onemocněním. Mobilizován jako voják v Rethel, začal psát své Journal de guerre v lednu 1940 uprostřed Falešná válka. Během války přežil několik leteckých útoků a bombardování Pád Francie (Květen – červen 1940).^[1]

Pod Německá okupace byl učitelem v Dieppe ale trpěl prvními Francouzi Statut o Židech (Říjen 1940). Nakonec byl z vyučování vyloučen v červenci 1941. V té době již působil v Francouzský odpor. Od roku 1940 působil jako styčný důstojník mezi Dieppe, Rouen a Paříž. Po roce napsal texty proti spolupracovníkovi Vichyho režim a Němci v tajných novinách Norma L'Avenir v Dieppe a napsal několik textů pro tajnou pařížskou recenzi La Pensée libre, kontrolován Georges Politzer, Jacques Decour a Jacques Solomon. Stal se součástí podzemí a připojil se ke skupině komunistického odporu v Rouenu, kde se účastnil akcí proti německým okupantům.

Byl zatčen v únoru 1942 po sabotáži továrny a byl uvězněn a mučen. Soudil v Paříži a byl odsouzen k smrti německým vojenským soudem. Odmítl podepsat svou žádost o odklad. Feldman byl popraven popravčí četou 27. července 1942. Na adresu německých vojáků těsně před salvou zavolal na ně: „Imbecilesi, já umřu pro vás!“^[2]

Jeho poslední slova inspirovala řadu francouzských spisovatelů: Jean-Paul Sartre a Louis Aragon byli mezi nimi.^[3] Francouzsko-švýcarský filmař Jean-Luc Godard věnoval mu krátký film, Poslední slovo (1988).

Eseje:

• L'Esthétique française contemporaine, Paříž, Félix Alcan, 1936. (fr.)
• Journal de guerre. 1940-1941, Tours, Farrago, 2006. (fr.)

Překlady (z ruštiny do francouzštiny):

• I.K. Luppol, Diderot. Filozofie Ses idées, Paříž, Éditions sociales internationales, 1936. (fr.)
• Nicolas Ostrovski, Et l’acier fut trempé ..., préface de Romain Rolland, Paříž, Éditions sociales internationales, 1937. (fr.)

Reference