Jednota návrhu - Unity of the proposition - Wikipedia

v filozofie, jednota tvrzení je problém vysvětlit, jak věta v orientační nálada vyjadřuje víc než jen seznam vlastní jména vyjadřuje.

Dějiny

Pod tímto názvem problém projednal Bertrand Russell, ale lze vysledovat zpět k Platón. U Platóna Sofista, nejjednodušší druh věty se skládá pouze z vlastního jména a univerzální období (tj predikát ). Název odkazuje na některé nebo je vybírá individuální objekt, a predikát pak říká něco o tomto jednotlivci.

Potíž je vysvětlit, jak to predikát dělá. Pokud, jak si Platón myslí, predikát je jméno nějakého univerzála pojem nebo formulář, jak vysvětlíme, jak k větě došlo skutečný nebo falešné? Pokud například „Socrates je moudrý "se skládá pouze z názvu pro Sokrata a názvu pro univerzální koncept Moudrost, jak by mohla být věta pravdivá nebo Nepravdivé? V obou případech je „Socrates“ znamená Sokrates a predikát znamenají Moudrost. Ale ta věta tvrdí že Sokrates je moudrý. Uplatňování moudrosti musí spočívat v prosazování určitého vztahu mezi Sokratem a moudrostí. Co je to za vztah?

O problému hovořil mnohem později Francis Bradley. Pokud předpokládáme, že věta se skládá ze dvou předmětů a vztahu, který je spojuje, a představujeme to třemi jmény, řekněme John, milující, Mary, jak vyjádříme skutečnost, že John miluje Marii? Pro „Johna“ by „milující“ a „Mary“ pojmenovaly objekty, které dělají, i když to nebyla skutečnost. Toto je známé jako Bradleyho regrese.

Frege, Russell, Wittgenstein

Problém se stal významným v časném vývoji teorie množin. Nastavit členství je formální zastoupení vztahu mezi oběma částmi propozice a s tím jsou spojeny určité filozofické problémy, jako Frege uvědomil si, když zkoumal rozdíl mezi koncept a objekt. Předpokládejme, že „Shergar je kůň“ analyzuje, co pojmenuje „Shergar“ (podle Frege „objekt“) a co „je kůň“ („koncept“). Objekty se zásadně liší od konceptů, jinak dostaneme problém jednoty výroku. Predikát nemůže fungovat jako předmět věty. Ale co děláme, když mluvíme o konceptu je kůň? Nepoužíváme výraz „koncept je kůň„, a nejedná se o výraz subjektu, který odkazuje (na účet Frege) na Objekt? Ano, říká Frege, a na tomto účtu koncept je kůň není vůbec koncept. Tohle je dogma že i Fregeho nejvěrnější následovníci těžko spolkli.

Problém byl podrobně popsán v Principy matematiky Russell, který neviděl žádné řešení.

Zdá se, že existuje konečná představa tvrzení, daná slovesem, která se ztratí, jakmile dosadíme slovesné podstatné jméno, a ztratí se, když je předmětný výrok předmětem jiného výroku. ... Zdá se tedy, že rozpor, kterému bylo třeba se vyhnout, subjektu, ze kterého nelze učinit logický subjekt, se stal nevyhnutelným. S touto obtížností, která se zdá být inherentní samotné povaze pravdy a lži, nevím, jak s ní uspokojivě zacházet. ... Tuto otázku proto nechávám na logici s výše uvedenou krátkou indikací obtížnosti. (§ 52)

Zvažte např. "A se liší od B". Složky této věty jsou jednoduše A, rozdíl a B. Výrok se týká A a B, používá slova „je ... od“ v „A se liší od B“. Pokud ale tento příspěvek reprezentujeme slovy pro vztahy, jako např. „Rozdíl B“ jsme zpět na seznamu termínů, jsme v podstatě zpět na Bradleyově regresi.

Návrh je ve skutečnosti v zásadě a jednota, a když analýza zničila jednotu, žádný výčet složek neobnoví návrh. Sloveso, když je použito jako sloveso, ztělesňuje jednotu výroku, a je tak odlišitelné od slovesa považovaného za termín, i když nevím, jak jasně rozlišovat. (§ 52)

Ludwig Wittgenstein řeší problém brzy v EU Tractatus Logico-Philosophicus. V oddíle 2.01 tvrdí, že „stavy věcí“ jsou kombinace objektů. V oddíle 2.03 vysvětluje, že k propojení objektů není potřeba nic, protože objekty pověsit se. Uspořádání slov, které ve větě odpovídá uspořádání resp struktura předmětů v situace vyjádřeno větou. Jedná se o tzv obrázek teorie návrhu.

Viz také

Reference

  • Candlish, S., „The Unity of the Proposition and Russell’s Theories of Judgment“, in Bertrand Russell a počátky analytické filozofie, vyd. Monk & Palmer (Bristol 1996).
  • Davidson, D., Pravda a predikce, (MIT Press 2005).
  • Gaskin, R., Jednota návrhu(Oxford 2008).
  • Gibson, M., Od pojmenování po vyslovení. Jednota návrhu(Oxford 2004).
  • Joachim, H., Podstata pravdy, (Oxford 1906)
  • Linsky L., „Jednota návrhu“, Journal of the History of Philosophy 1992, 30.
  • Russell, B., Principy matematiky(Oxford 1903).

externí odkazy