Hypotéza jednosměrnosti - Unidirectionality hypothesis

v lingvistika, jednosměrnost hypotéza navrhuje to gramatikalizace funguje jedním směrem. To znamená, zájmena mohou fúzovat se slovesy, nebo předložky může fúzovat s podstatnými jmény, vytvářet nové inflexní systémy, ale inflexní zakončení se neodlamují a vytvářejí nová zájmena nebo předložky.

Hypotéza jednosměrnosti tuto jazykovou změnu netvrdí vůle nastat v jakémkoli konkrétním případě, pouze pokud dělá dojde, bude to ve směru lexikální slovo na gramatické slovo a ne naopak.

Některé školy lingvistiky namítají proti jednosměrnosti hypotézu na teoretických základech a domnívají se, že ve vývoji gramatických forem by neměl existovat žádný upřednostňovaný směr, a navrhly řadu protikladů. Většina z těchto návrhů však ukazuje nedostatečné pochopení hypotézy nebo historie dotyčných jazyků a jsou místo toho příklady lexikalizace. Skutečné protiklady jednosměrnosti se zdají být vzácné a vyžadují neobvyklé podmínky.

Protiklad

Jedním protikladem je vývoj nového zájmena pro „my“ ze slovních konjugací v severních dialektech jazyka Irská gaelština. Je to jakoby španělština hablamos (mluvíme) byly reanalyzovány jako habla mos, s mos stává se novým zájmenem „my“, které nahradilo stávající zájmeno nosotros. V irštině to vyžadovalo poměrně zvláštní soubor okolností.

Neobvykle pro evropský jazyk je irština sloveso-iniciální, jak je vidět ve frázích jako

Chonaic mé thú „Viděl jsem tě“ (doslovně viděl jsem tě).

v Starý irský sloveso bylo skloňováno pro osobu, jako je tomu stále na jihu Irska. Sloveso „být“ bylo skloňováno následovně:

U takového systému nebyla potřeba zájmen, kromě zdůraznění, jako je tomu u španělština dnes. Na severu Irska se však systém erodoval a většina inflexních zakončení zmizela. Použití předmětových zájmen se pak stalo povinným k disambiguaci osoby slovesa. Podobná změna proběhla v francouzština, kde ztráta většiny slovních zakončení (přinejmenším v mluveném jazyce) znamená, že jsou nyní vyžadována zájmena předmětu.

Předmětová zájmena moderní irštiny jsou následující:

Ty byly přidány do slovesa všude, kde skloňování zmizelo. Jelikož předmět přichází po slovesu v irštině, zájmena účinně nahradila stará slovesná zakončení:

Singulární forma z pohledu první osoby („I“) je v některých oblastech stále zachována, ale zdá se, že je v procesu vypadávání a nahrazuje ji zájmeno mě. Forma množného čísla („my“) z pohledu první osoby - jediný konec, který byl úplnou slabikou - je však všude robustní a zájmeno hřešit se v této situaci nepoužívá. To se nestalo jen u slovesa „být“, ale u všech irských sloves.

Hypotéza jednosměrnosti by předpovídala, že toto paradigma zůstane buď tak, jak je, s tím, že si zájmena zachovají svůj status jako nezávislá slova, nebo že by se mohla spojit se slovesem do nového slovesného konjugačního systému, jaký existoval ve staré irštině. Došlo však k něčemu neobvyklejšímu: zájmena si zachovala svůj samostatný status, ale slovesný konec množného čísla z pohledu první osoby -střední byl reanalyzován jako zájmeno, analogicky s ostatními osobami. Irština tak získala nové zájmeno pro „my“, muid, které lze použít jako nezávislé slovo, například jako důrazné muid „my“: Pokud se někdo zeptá „Kdo je tam?“, mohl by odpovědět irský mluvčí, Je muid („Jsme to my“). Zdá se, že toto nové zájmeno nahrazuje původní zájmeno hřešit.

Reference

• Evoluce gramatiky: Napětí, aspekt a modalita v jazycích světa. Joan Bybee, ctí Perkins a William Pagliuca. University of Chicago Press, 1994.

externí odkazy

• O hrozné de-gramatikalizaci v Hujulukinatu : Vtipný průzkum radikálních a rychlých porušení hypotézy jednosměrnosti.