Ulrike Tikvah Kissmann - Ulrike Tikvah Kissmann - Wikipedia

Ulrike Tikvah Kissmann (narozený 19. listopadu 1967) je Němec sociolog.

Ulrike T. Kissmann

Život

Dokončila ji Ulrike T. Kissmann Abitur a Baccalauréat v roce 1986 a připojil se k classe préparatoire na Lycée La Bruyère ve Versailles ke studiu filozofie a klasické filologie na Ecole Normale Supérieure de Sèvres-Ulm. V letech 1987 až 1993 absolvovala a dvojitý stupeň program Fyzika a filozofie na VŠE Technická univerzita v Berlíně (diplom z fyziky a magisterský titul z filozofie). Získala Erwin-Stephan-Preis TU Berlin pro její titul. V letech 1993 až 1994 úspěšně ukončila postgraduální studium přírodovědných a technických studií na VŠE University of Edinburgh.[1] Získala doktorát v roce 2001 u Wolframa Fischer-Rosenthala na VŠE University of Kassel (druhým vedoucím byl Andreas Knie). Její disertační práce pokračovala Kernenergie und deutsche Biographien. Die Gegenwärtigkeit des Nationalsozialismus in biographischen Rekonstruktionen von Kerntechnik-Experten (Nuclear Technology and German Biographies: The Presence of National Socialism in Biographical Reconstructions of Nuclear Experts) publikoval Psychosozial-Verlag.[2]

Od roku 2006 do roku 2011 byla mladší vedoucí výzkumné skupiny projektu DFG Zum Wandel von Arbeit durch computerisiertes Wissen im Operationssaal aus der Geschlechterperspektive (The Effect of Computerized Knowledge in the Operating Room from a Gender Perspective), kterou Kissmann získal samostatně.[3] V roce 2013 ji dokončila habilitace na Filozofické fakultě III Humboldtova univerzita v Berlíně, kde obdržel Venia Legendi v sociologii. Klaus Eder a Hubert Knoblauch byli recenzenti její habilitační práce s názvem Die Sozialität des Visuellen. Fundierung der hermeneutischen Videoanalyse und materiale Untersuchungen (Sociality of the Visual. The Establishment of Video Hermeneutics and Material Analyses).[4] Monografii v roce 2014 vydalo nakladatelství Velbrück Wissenschaft.[5] Od zimního semestru 2012/13 do konce zimního semestru 2014/15 byl Kissmann prozatímním profesorem procesově orientované sociologie na Katolická univerzita v Eichstättu-Ingolstadtu. V březnu 2015 byla jmenována řádnou profesorkou sociologické metodologie kvalitativního rekonstrukčního výzkumu na University of Kassel.[1]

Výzkum

Kissmannův výzkum se zaměřuje na interpretační paradigma Alfred Schütz a jeho další vývoj. S odvoláním na Maurice Merleau-Ponty, učinila plodnými jiné formy intencionality, jako je tělesná zvyklost fenomenologie, přesahující klasický model interakce se dvěma lidskými aktéry, omezený na jejich obsah vědomí.[6] Na tomto základě vyvinul Kissmann metodiku a metodu pro videohermeneutiku, která zohledňuje speciální obsah vizuálně-tělesného chování v přírodních situacích.[5][7] Svou prací přináší do hermeneutiky fenomenologie subjektivního těla Merleau-Pontyho sociologie znalostí a rozšiřuje klasický model akce.[8]

Jako ředitelka Centra metod empirického výzkumu na univerzitě v Kasselu podporovala metody kvalitativního výzkumu v rámci empirického sociálního výzkumu.[9][10] A jako viceprezident a prezident výzkumné sítě 20, kvalitativní metody Evropská sociologická asociace Kissmann přispěl k diskusi o stavu a budoucnosti kvalitativních metod.[11]

Vybraná díla

  • Kernenergie und deutsche Biographien: Die Gegenwärtigkeit des Nationalsozialismus in biographischen Rekonstruktionen von Kerntechnik-Experten. Gießen, Psychosozial, 2002, ISBN  3-89806-178-7.
  • jako redaktor: Analýza video interakcí: Metody a metodika. Frankfurt / M. et al., Peter Lang, 2009, ISBN  978-3-631-57473-7.
  • Die Sozialität des Visuellen: Fundierung der hermeneutischen Videoanalyse und materiale Untersuchungen. Weilerswist, Velbrück Wissenschaft, 2014, ISBN  978-3-942393-83-6.
  • jako editor s Jost van Loon:Diskuse o novém materialismu: Metodické důsledky pro studium materialit.Wiesbaden, Wiesbaden, Springer, 2019, ISBN  978-3-658-22299-4.

Reference

  1. ^ A b „Professorin für Sozialwissenschaftliche Methodologie qualitativ-rekonstruktiver Forschung: Curriculum Vitae“. www.uni-kassel.de. Citováno 2018-11-25.
  2. ^ Kissmann, Ulrike Tikvah (2002). Kernenergie und deutsche Biographien. Die Gegenwärtigkeit des Nationalsozialismus in biographischen Rekonstruktionen von Kerntechnik-Experten. Gießen: Psychosozial. ISBN  3898061787.
  3. ^ „DFG - GEPRIS - Zum Wandel von Arbeit durch computerisiertes Wissen im Operationssaal aus der Geschlechterperspektive“. gepris.dfg.de (v němčině). Citováno 2018-11-06.
  4. ^ „Fakultät VI Planen Bauen Umwelt: Habilitationen“. www.as.tu-berlin.de (v němčině). Citováno 2018-11-06.
  5. ^ A b Kissmann, Ulrike Tikvah (2014). Die Sozialität des Visuellen. Fundierung der hermeneutischen Videoanalyse und materiale Untersuchungen. Weilerswist: Velbrück Wissenschaft. ISBN  9783942393836.
  6. ^ Kissmann, Ulrike Tikvah (2019). Co umožňuje vnímání vnímající věci: Koncept času v díle Maurice Merleau-Pontyho. In: Kissmann, U. T. & Van Loon, J. (ed.). Diskuse o novém materialismu: Metodické důsledky pro studium materialit. Wiesbaden: Springer VS. 21–37. ISBN  978-3-658-22299-4.
  7. ^ Knoblauch, Hubert; Tuma, René; Schnettler, Bernt (2010). Interpretative Videoanalysen in der Sozialforschung. In: Enzyklopädie Erziehungswissenschaft Online. Weinheim, Mnichov: Juventa. str. 7. doi:10,3262 / EEO07100074.
  8. ^ Dimbath, Oliver; Pfadenhauer, Michaela (2020). Gewissheit. Beiträge und Debatten zum 3. Sektionskongress der Wissenssoziologie. Weinheim: Beltz Juventa. ISBN  978-3-7799-6281-6.
  9. ^ „Kompetenzzentrum für empirische Forschungsmethoden: Direktorium“. www.uni-kassel.de.
  10. ^ „4. letní škola Kassel v metodách kvalitativního a kvantitativního výzkumu: Studium násilí a konfliktů“.
  11. ^ „RN20 - Kvalitativní metody | Evropská sociologická asociace“. www.europeansociology.org. Citováno 2019-08-27.

externí odkazy