Tunstall v. Brotherhood of Locomotive Firemen and Enginemen - Tunstall v. Brotherhood of Locomotive Firemen and Enginemen
Tunstall v. Bratrstvo lokomotivních hasičů a strojvůdců | |
---|---|
Původní jurisdikce Hádal se 14. listopadu 1944 Rozhodnuto 18. prosince 1944 | |
Celý název případu | Tom Tunstall v. Bratrstvo lokomotivních hasičů a inženýrů a kol. |
Citace | 323 NÁS. 210 (více ) |
Historie případu | |
Prior | CERTIORARI ODVOLACÍHO SOUDU OBVODU ČTVRTÉHO OKRUHU. CERTIORARI, 322 USA 721, aby přezkoumali prohlášení rozsudku, kterým se zamítá stížnost pro nedostatek pravomoci. |
Následující | 140 F.2d 35, obrácené. |
Výsledek | |
Soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil věc k dalšímu řízení. | |
Členství v soudu | |
| |
Názory na případy | |
Většina | Hlavní soudce Stone |
Souběh | Justice Murphy |
Tunstall v. Brotherhood of Locomotive Firemen and Enginemen, 323 US 210 (1944), je případ Nejvyššího soudu z roku 1944. Jednalo se o černocha Toma Tunstalla, který byl kvůli své rase nespravedlivě propuštěn z práce.
Pozadí
Žalobce Tom Tunstall byl hasič lokomotivy zaměstnávaný žalovanou společností Norfolk Southern Railway Company a jejím předchůdcem Norfolk Southern Railroad Company (dále jen „železnice“) 28. března 1940 nebo dříve. Navrhovatel byl zbaven způsobilosti k členství v Bratrstvo lokomotiv a hasičů (dále jen Bratrstvo) pouze kvůli své rase. Asi 28. března 1940 zahájilo Bratrstvo jednání s žalovanou železnicí a dalšími dopravci. Výsledkem bylo uzavření smlouvy o kolektivním vyjednávání ze dne 18. února 1941. A od počátku jednání se železnicí až do výsledku smlouvy o kolektivním vyjednávání se Bratrstvo prohlašovalo za výhradního zástupce při vyjednávání podle Zákon o železniční práci 48 Stat. 1185, 45 U. S. C. §§ 151 a násl.,.[1]
Jinými slovy, pokud je odborová organizace certifikována jako vyjednávací agent v rámci EU Zákon o železniční práci, stává se výhradním zástupcem vyjednávání pro celé řemeslo nebo třídu zaměstnanců. Následkem toho si menšinoví členové vyjednávací jednotky nemohou vybrat jiného zástupce podle svého výběru ani se zapojit do individuálního nezávislého vyjednávání. To by pak často vedlo k menší moci pro ně vzhledem k tomu, že jejich zájmy by nebyly řádně zastoupeny zástupcem pro vyjednávání, a proto jim nezbývá než zůstat bez řádného zastoupení. Po celou dobu posuzovanou v tomto případě Bratrstvo tvrdilo, že zaměstnanecká práva žalobce a jím zastoupené třídy se řídí uvedenou kolektivní smlouvou ze dne 18. února 1941. Bratrstvo zahájilo jednání bez oznámení žalobci, Tom Tunstall nebo kterýkoli jiný člen jeho třídy.[2]
Železnice a ostatní dopravci protestovali proti jednáním navrženým Bratrstvem a Bratrstvo se odvolalo na služby Národní mediační rada aniž by o takovém jednání informoval žalobce nebo jiné členy své třídy. Bratrstvo navíc po provedení smluv neoznámilo žalobci ani žádným dalším členům své třídy, že takové dohody byly uzavřeny0 Žalobce Tunstall tvrdil, že utrpěl kvůli změnám bratrské smlouvy v kolektivní smlouvě.
V důsledku jednání byl Tunstall zbaven své seniority a práv tím, že byl odvolán z práce hasiče. Místo toho mu byla přidělena obtížnější a náročnější práce za nižší mzdu a byl nahrazen bílým členem bratrstva. Tato situace způsobila, že černí hasiči a inženýři neměli hlas a byli tak bezmocní, v podstatě neschopní chránit svá práva. Žalobce proto podal žalobu na deklarativní rozsudek, soudní zákaz a náhradu škody z důvodu diskriminační smlouvy ve prospěch bílých členů a proti černým členům plavidla.
Čtvrtý obvod u obvodního odvolacího soudu však věc zamítl z důvodu, že federální soudy nemají pravomoc ve věci rozhodovat. Žalobce se proto odvolal k Nejvyšší soud Spojených států. The nejvyšší soud zvrátil propuštění obvodního soudu a vydal soudní příkaz certiorari.
Stanovisko Soudního dvora
Charles H. Houston pro žalobce Tom Tunstall. Pan. Harold C. Heiss pro odpůrce, The Brotherhood of Locomotive Firemen a Enginemen. Hlavní soudce Stone přednesl stanovisko Soudního dvora, který rozhodl, že zákon o práci na železnicích ukládá odborům „povinnost spravedlivě vykonávat pravomoc, která mu byla svěřena [sic] jménem všech, za něž jedná, aniž by k nim byla nepřátelsky diskriminována. ““[3] Soud ve svém stanovisku Steele uvedl povinnost zákona o práci na železnici a přijal jej odkazem v Tunstall, přičemž rovnováhu stanoviska Tunstall věnoval diskusi o tom, zda hromadná žaloba na zdržení se jednání podle zákona klade federální otázku. Tunstall v. Brotherhood of Locomotive Firemen & Enginemen, 323 U.S. 210, 211-14 (1944) (kladné zodpovězení otázky týkající se federální otázky). Tato povinnost definovaná Soudem vyžadovala, aby bylo Bratrstvo jako výhradní vyjednávací agent povinno „při kolektivním vyjednávání a uzavírání smluv s dopravcem zastupovat členy odborového svazu, kteří nejsou členy odborového svazu nebo menšiny, bez nepřátelské diskriminace, spravedlivě, nestranně a v dobré víře. “[4]Ačkoli Soudní dvůr nikdy výslovně neuvedl magická slova, tato povinnost v dobré víře se stala obecně uznávanou jako „povinnost čestného zastoupení“.[5] Ve stanovisku Soudního dvora bylo zdůrazněno, že se zvláště týká problému ekonomických potíží, které by vyústily v zákon o práci na železnici. Soud uvedl: „Menšině by nebyly ponechány žádné prostředky na ochranu jejich zájmů nebo dokonce práva na obživu vykonáváním povolání, ve kterém jsou zaměstnány.“[6]
Souhlasný názor soudce Franka Murphyho výslovně obhajoval sílu realistických argumentů Houstonu.[7] Soudce Murphy poznamenal, že „naprostá lhostejnost k důstojnosti a blahobytu barevných občanů, kterou tento záznam ukazuje, je tak výrazná, že vyžaduje odvolání ústavy.“[8] Neváhal kritizovat většinu za to, že nedokázal upřímně čelit problémům, které Houston nastolila; „rozhodnout o případu a analyzovat zákon pouze na základě právních jemností, přestože zůstávají němí a klidní, pokud jde o zjevné a despotické zbavení ústavních záruk, znamená udělat ze soudní funkce něco méně, než by mělo být.“[9]Soudce Murphy dokonce prosazoval, aby Soud vyslal jasnější a silnější zprávu:
Žádný zákonný výklad nemůže vymazat tento ošklivý příklad ekonomické krutosti proti barevným občanům Spojených států. Nic nemůže zničit skutečnost, že nehoda narození byla použita jako základ pro zneužití práv jednotlivce… [a] zdravá demokracie nemůže dovolit, aby taková diskriminace zůstala bez povšimnutí. Rasismus je dnes příliš virulentní na to, aby umožňoval sebemenší odmítnutí… odhalit ho a odsoudit, ať se objeví kdekoli v rámci zákonného výkladu.[10]
Na závěr Soudní dvůr oznámil, že povinnost certifikovaného agenta kolektivního vyjednávání zastupovat členy odborů spravedlivě a bez rasové diskriminace při vyjednávání smlouvy o vyjednávání je implicitně obsažena v zákoně o práci na železnici.[11]
Dědictví
Tím, že tento případ zvítězil před Nejvyšším soudem USA, advokát Houston jedinečným způsobem přispěl k právům menšin v oblasti pracovního práva. Za zmínku stojí strategie právního realismu implementovaná Houstonem v tomto případě s analýzou trvalých důsledků vyplývajících z. Tento případ je jedním z mnoha dalších případů v rámci širší historie občanských práv, kterou Houston u soudu sleduje. Jeho angažovanost v otázkách, kterým čelí členové afroamerické unie, začala u barevných železničních vlaků a lokomotivových hasičů na místním čísle 5. Fakta, která mu předložil Tunstall v. Bratrstvo lokomotivních hasičů a inženýrů, „odrážela všudypřítomnost diskriminace“ namířená proti Afroameričanům v odborech.
Viz také
- Steele v. Louisville & Nashville Railway Co.: Podobný případ rozhodl ve stejný den
Reference
- ^ [1] Stránka se souhrnem případů
- ^ Houston je proti přezkumu případu Toma Tunstalla. (13. prosince 1947). Afroameričan (1893-1988) Citováno z [2]
- ^ Steele v.Louisville & Nashville R.R.Co., 323 US 192, 203 (1944)
- ^ Steele, 323 USA v 204.
- ^ Tunstall v.Bratrstvo lokomotivních hasičů a inženýrů, 323 USA 210, 211-14 (1944)
- ^ Steele, 323 USA v 201.
- ^ Realistický argument, jak jej popsal profesor Bell, byl navržen tak, aby fungoval tak, že směřuje soudce k jedinečným faktickým a etickým otázkám každého případu, přičemž překrývá ekonomické a politické důsledky rozhodnutí soudce. Bell, výše poznámka 12, na 367.
- ^ Id. při 208 (Murphy, J., souhlasící).
- ^ Id. při 208 (Murphy, J., souhlasící).
- ^ (n79 Id. na 209.)
- ^ Black Labour and the American Legal System: Race, Work, and the Law, Herbert Hill [3] Soud proto zastává názor, že ze záznamu jasně vyplývá, že je třeba vyhovět návrhu žalobce na vydání souhrnného rozsudku a popření návrhů žalovaných na vydání souhrnných rozsudků
externí odkazy
- Text Tunstall v. Brotherhood of Locomotive Firemen and Enginemen, 323 NÁS. 210 (1944) je k dispozici na: Justia Knihovna Kongresu