Tuliameni Kalomoh - Tuliameni Kalomoh

Tuliameni Kalomoh (narozen 18. února 1948) je a Namibie diplomat, který slouží jako zvláštní poradce prezidenta, předsedy vlády a ministra zahraničních věcí EU v oblasti zahraničních věcí Namibijská republika.

Raná léta

Kalomoh se narodil v Onamutai, Region Oshana v roce 1948. Na základní školu nastoupil v Farnost sv. Cutherberta Onamutai a pokračoval u Krista Krále, Onekwaya Západ od roku 1962 do roku 1966; Obě školy provozoval Anglikánská církev v Namibii. Připojil se k SWAPO večírek v roce 1964. Zúčastnil se St. Mary's Odibo High School v roce 1970. Spolu s dalšími studenty byl vyloučen po zapojení do sporu ve vedení církve.

Politický aktivismus během mládí

Po svém vyloučení ze školy odešel Kalomoh pracovat jako časový úředník pro společnost Metal Box Company Walvis Bay od roku 1970 do roku 1971. Byl zatčen v roce 1971 a krutě mučen a poté deportován na místo, které bylo tehdy povoláno Owamboland, kvůli zapojení do Liga mládeže SWAPO politické aktivity.

V červenci 1971 se Kalomoh připojil k mnoha vůdcům SWAPO a tisícům studentů v celém severním regionu na demonstraci na konferenci Nativní komise Ondangwa úřady vítající rozsudek Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) ve společnosti Haag, kterým se prohlašuje jihoafrická okupace Namibie za nezákonnou a nařizuje se jí stáhnout její správu z území. V roce 1972 byl uvítán mezi organizátory SWAPO masové demonstrace v Ondangwě Kurt Waldheim, Generální tajemník OSN který navštívil Namibii, aby se poradil s jihoafrickou vládou a interními vůdci SWAPO ohledně provádění rozhodnutí ICJ. V letech 1972 až 1973 pracoval Kalomoh jako pokladník pro Banka pro investiční spolupráci Bantu (BBK) ve společnosti Oshakati, and branch manager ve společnosti Onesi, Ohangwena a Ondangwa, resp.[1]Jeho účast s tisíci členy SWAPO na demonstraci v srpnu 1973, kterou vedl John Ya Otto v solidaritě s vůdci SWAPO, kteří byli zadržováni za údajné porušení nouzového prohlášení R17 (které zakazovalo pořádání veřejných schůzí nebo shromáždění více než pěti lidí), vedlo k jeho zadržení v přeplněných policejních celách po dobu 4 měsíců v Ondangwě. Ve vazbě mohl Kalomoh pokračovat ve studiu na formu III prostřednictvím korespondence s jihoafrickou školou pro dálkové vzdělávání a v listopadu 1973 napsal zkoušky na Ongwedivě. Ambasador Kalomoh byl jmenován anglikánským biskupem Richard Wood jako sekretářka a pokladnice nemocnice St Mary, Odibo v lednu 1974 až do srpna 1974, kdy byla nemocnice do té doby uzavřena Správa bílé jihozápadní Afriky poté, co někteří pedagogičtí a ošetřovatelští zaměstnanci a studenti v Odibo odešli do Zambie vstoupit do osvobozeneckého boje. V srpnu 1974 odešel Kalomoh do Zambie součást „skupiny 74“.

Vyhnanství

V roce 1975 byl Kalomoh přidělen do kanceláře administrativního tajemníka SWAPO v Lusace, pozdě Mojžíš aroGaroëb jako administrativní asistent. Od roku 1976 do roku 1981 byl Kalomoh jmenován hlavním představitelem SWAPO pro západní Afriku a sídlí v roce Dakar, Senegal. V letech 1981 až 1986 byl Kalomoh jmenován prvním hlavním představitelem SWAPO ve Francii po vítězství Socialistická strana, Prezidente François Mitterrand kdo pozval SWAPO a Africký národní kongres (ANC) k otevření poboček ve Francii. V letech 1986 až 1990 byl jmenován prvním velvyslancem SWAPO v Indie když tato země jako první udělila SWAPO plný diplomatický status, s úplnými diplomatickými výsadami a imunitami.

Návrat do Namibie

Pre-nezávislost

Během volební kampaně v Namibii za nezávislost v roce 1989 byl Kalomoh jmenován hlavním poradcem volebního ředitele v severním regionu, Mzee Kaukungwa se sídlem v Oshakati. Byl také jmenován hlavním agentem pro počítání SWAPO během sčítání a sestavování volebních výsledků v Ongwedivě. Vzhledem k tomu, že severní region představoval důležitou základnu politické moci SWAPO, výsledky Ongwediva Counting Center se ukázaly jako rozhodující pro vítězství SWAPO ve volbách 1989.

Post-nezávislost

Po získání nezávislosti a pod vedením prvního ministra zahraničních věcí Theo-Ben Gurirab, Kalomoh byl pověřen spolu s dalšími založit nové ministerstvo zahraničních věcí. Byl jmenován podtajemníkem pro politické a ekonomické záležitosti. V této funkci prováděl Kalomoh předsedu vlády Hage Geingob do Spojené národy zúčastnit se zvláštního zasedání Valného shromáždění OSN k přijetí Namibie do Světového orgánu v dubnu 1990. Doprovázel také prezidenta Sam Nujoma na Jihoafrické rozvojové společenství (SADC) na summitu v Lusace v Zambii k přijetí Namibie do SADC a na Organizace pro africkou jednotu (OAU) summit v Addis Abeba, Etiopie za přijetí Namibie.

V roce 1991 byl jmenován prvním namibijským velvyslancem ve Spojených státech amerických se současnou akreditací vysokého komisaře v Kanadě až do roku 1996. Byl jmenován stálým tajemníkem na ministerstvu zahraničních věcí v roce 1996, zvláštním zástupcem generálního tajemníka OSN. Kofi Annan na Libérie v roce 1997. Zorganizoval volby v Libérii, který ukončil sedmiletý krvavý občanský konflikt v této zemi. Po dokončení liberijské mise se Kalomoh vrátil do funkce stálého tajemníka na ministerstvu zahraničních věcí. V roce 1998 byl jmenován náměstkem ministra zahraničních věcí. V letech 1999 až 2000 byl jmenován úřadujícím ministrem Theo-Ben Gurirab byl zvolen Předseda Valného shromáždění OSN. Zúčastnil se mnoha summitů SADC, OAU, později AU Nezúčastněné hnutí, Společenstvi a Valné shromáždění OSN buď doprovází prezidenta nebo vede namibijskou delegaci.

Od roku 1998 do roku 1999 vedl Kalomoh delegaci Namibie k mírovým jednáním Demokratická republika Kongo (KDR) v Lusace zahrnující vládu Konžské demokratické republiky a povstalecká hnutí na jedné straně, vládu KDR Rwanda a Uganda podpora rebelů a rebelů Angola, Namibie a Zimbabwe podpora vlády KDR na druhé straně. Jednání vyvrcholila podpisem Lusaka protokol ze srpna 1999, který zahájil mírový proces v KDR a rozmístění mírových sil OSN v roce 2000. V roce 2002 byl Kalomoh jmenován generálním tajemníkem OSN Kofi Annanem jako náměstek generálního tajemníka odboru politických záležitostí odpovědného za Afrika a Rada bezpečnosti OSN. Zasedal na všech klíčových zasedáních Rady bezpečnosti, včetně toho, na kterém se nepodařilo schválit americko-britský návrh rezoluce, který usiloval o schválení Radou bezpečnosti invaze do Iráku. Vedl řadu mediačních misí do konfliktních oblastí v Africe, včetně Burundi, Čad, Středoafrická republika, Somálsko, Súdán, a Pobřeží slonoviny. Pomohl generálnímu tajemníkovi úspěšně urovnat územní spor mezi sebou Kamerun a Nigérie a pomohl oběma zemím realizovat rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora, který upřednostňoval Kamerun. Pomohl také generálnímu tajemníkovi zprostředkovat územní spor mezi Gabon a Rovníková Guinea ale bez úspěchu.

V roce 2005 vedl Kalomoh meziresortní delegaci OSN do Burundi za konzultaci s politickými vůdci, zástupci občanské společnosti a běžnými občany ohledně možnosti zřízení zvláštního soudu pro vyšetřování a stíhání osob obviněných ze spáchání válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy a pro podporu usmíření. Somálsko pomoci Federální přechodná vláda smířit se s umírněnými prvky Unie islámských soudů. Mise byla neúspěšná, protože strany nebyly připraveny na kompromisy. Kalomoh odešel z OSN v květnu 2007 na konci funkčního období generálního tajemníka Kofiho Annana.

V březnu 2008 byl Kalomoh jmenován zvláštním poradcem prezidenta, předsedy vlády a ministra zahraničních věcí pro zahraniční věci. Velvyslanec Kalomoh promoval s diplomem Indická akademie mezinárodního práva a diplomacie v Nové Dillí kterého se zúčastnil v letech 1986 až 1989. Vojenský výcvik absolvoval v PLÁN Výcvikové středisko Tobiase Hainyeka v Lubango, Angola v roce 1980.

Na Den hrdinů 2014 mu byl udělen titul Vynikající Řád orla, druhá třída.[2]

Viz také

Reference

  1. ^ Kdo je kdo v namibijské politice, str. 73 „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 11. června 2011. Citováno 12. července 2010.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  2. ^ „Namibijci poctěni prezidentem“. Nová éra. 28. srpna 2014.

externí odkazy