Smlouvy Cölln a Mewe - Treaties of Cölln and Mewe

The Smlouvy Cölln a Mewe, uzavřená v letech 1454 a 1455, převedla Neumark (Nový březen) z Stav německých rytířů do Voliči Braniborska. Řád německých rytířů obdržel oblast jako pěšáka z Braniborska v roce 1402 a jako majetek v roce 1429. Finanční nedostatky v důsledku nástupu Třináctiletá válka (1454–1466) vynucený Ludwig von Erlichshausen, Velmistr řádu německých rytířů, zastavit Neumark Frederick II, volič Brandenburga tím, že Smlouva z Cöllnu dne 22. února 1454 a následně jej prodat Smlouva o Mewe dne 16. září 1455.[1][2][3]

Pozadí

Neumark (Nový březen) jako nejzápadnější část pohoří Řád německých rytířů

Ve druhé polovině 13 Markrabství Brandenburg založil Neumark podél spodní Warthe (Warta) řeka.[4] V letech 1374/1388 přenesli páni ze Wedelu svá práva na území kolem Schivelbein a Falkenburg do Řád německých rytířů,[4] jejich východní soused.

29. září 1402 Zikmund Lucemburský, Král uherský a Markrabě Brandenburg, který zdědil Neumarka po smrti svého bratra Jan ze Görlitzu v roce 1396 zastavil celý Neumark Řádu německých rytířů.[4][5] Po První trnový mír (1411), Velmistr (Hochmeister) Heinrich von Plauen zamýšlel zastavit Neumark polskému králi a připravit příslušnou smlouvu.[6] Šlechtické statky Neumarku však na základě svých privilegií zabránily ratifikaci smlouvy.[6]

8. září 1429 získal Řád německých rytířů pěšáka jako úplné vlastnictví od Zikmund Lucemburský.[4][7] V únoru 1454 byl řád na pokraji Třináctiletá válka po povstání Pruská konfederace, který byl spojencem s Polské království.[8] Řád je vojenská a finanční slabost[9] vyústil v naléhavou potřebu peněz, které by přilákaly a platily žoldáky.[10] Za tímto účelem velmistr Ludwig von Erlichshausen zastavil Neumarka v Braniborsku[9] a mnoho z jeho pruský držení žoldáckých skupin v roce 1454.[10]

Smlouvy

Dne 22. února 1454,[11] v roce byla uzavřena smlouva Cölln[12] (nyní součást Berlín ) mezi voličem Frederick II Brandenburg a Landvogt[13] (Přistátkomtur )[14] Friedrich von Polenz[13] (Polentz)[14] ve jménu velmistra, kde byl Neumark zastaven v Brandenburgu na 40 000 Rýnské guldeny.[15] Dne 6. března dorazil Frederick II Landsberg an der Warthe získat poctu statkům.[12] Šlechtici smlouvu přijali 31. března.[16] Polský král Kazimír IV. Jagellonský rovněž ohlásil zájem o přijetí Neumarku a po vyslechnutí germánské nabídky Brandenburgu zahájil jednání s neumarskými šlechtici.[17] Přesto panství[16] a velmistr upřednostnil braniborského kurfiřta.[9]

Zámek Řádu německých rytířů Mewe (Gniew)

V červnu šlechtické statky v oblasti Schivelbein přistoupily k braniborskému voliči na ochranu před častými polskými a Pomeranian nájezdy.[6] Tvrdili, že kvůli krizi Řádu německých rytířů vogt Neumarku nebyl schopen udržet dostatečný počet mužů ve zbrani.[6] Během následujícího roku Frederick II pokračoval ve svém úsilí o trvalé opětovné získání Neumarku pro Braniborsko.[9] Neúspěšně jednal s polským králem Bromberg (Bydgoszcz) o míru mezi Polskem a řádem.[18] Ten nepředal Schivelbein a Driesen oblasti se zbytkem Neumarku po Cöllnově smlouvě tlačit na Fridricha II., aby mu pomohl ve válce, měl také Císař Svaté říše římské požádal Fredericka o zprostředkování sporu.[18] Dne 7. dubna 1455 obdržel Frederick II stavovský pocta a uplatnil svá privilegia.[19]

16. září 1455 byla na řádovém zámku v roce uzavřena další smlouva Mewe mezi Frederickem II a Ludwig von Erlichshausen,[20] přičemž Neumark byl prodán Frederickovi za 100 000 rýnských guldenů.[21] The Schivelbein a Driesen oblasti byly výslovně zahrnuty.[21] Platba 40 000 guldenů vyplývající ze smlouvy Cölln byla zahrnuta do částky dohodnuté v Mewe.[13] Řádu bylo uděleno právo koupit Neumark zpět po smrti Fridricha II.[22] Brandenburg dále poskytl silám Řádu bezpečné chování.[23]

Následky

Když u Druhý trnový mír (1466) Řád německých rytířů ztratil několik území v Polsku, Frederick II byl znepokojen tím, že polský král by místo Řádu mohl požadovat právo koupit Neumark podle smlouvy Mewe.[12] Napsal příslušné memorandum zaměřené na jeho nástupce, které bylo vyzváno, aby takové nároky nepřijímalo, udržovalo Neumark v rámci „německých zemí a Svaté říše římské a hodného braniborského marka“ a nemělo jej „přinést“ na německý jazyk “.[12]

V roce 1517[24] Joachim I., volič Brandenburga a Albert (Albrecht), Velmistr Řádu německých rytířů, souhlasil Berlín že Řád se vzdal práva na zpětný odkup Neumarku z Brandenburgu, se Joachim I. zavázal pomoci Albertovi s 500 koňmi a 600 stopami v očekávaná válka s Polskem a Litvou.[25]

Zdroje

Reference
  1. ^ Leon Rogalski, Dzieje Krzyżaków oraz ich stosunki z Polska, Litwę i Prussami, poprzedzone rysem dziejów wojen krzyżowych, czerpane z najlepszych źródeł, Nakładem i drukiem S. Orgelbranda, 1846
  2. ^ Philippe MEYER, Une histoire de Berlin, edi8, 11/09/2014
  3. ^ Henry BOGDAN, Les Hohenzollern, edi8, 13/02/2014
  4. ^ A b C d Gahlbeck (2007), str. 402
  5. ^ Ortvay, pásmo 3 (1894), s. 18
  6. ^ A b C d Heinrich (1992), str. 148
  7. ^ Ortvay, pásmo 3 (1894), s. 35
  8. ^ Neugebauer (1996), str. 55
  9. ^ A b C d Böckler (1995), str. 203
  10. ^ A b Boockmann (1998), str. 216
  11. ^ Joachim & Hubatsch (1973), str. 840; Schultze (1989), str. 77
  12. ^ A b C d Schultze (1989), str. 77
  13. ^ A b C Gallus (1798), str. 77
  14. ^ A b Joachim & Hubatsch (1973), str. 840
  15. ^ Böckler (1995), str. 203; Schultze (1989), str. 77
  16. ^ A b Hirsch (ADB VII, 1878), str. 479
  17. ^ Hirsch (ADB VII, 1878), str. 479; Sonthofen (1990), str. 173
  18. ^ A b Voigt (1860), str. 147
  19. ^ Amts-Blatt (1865), str. 82 (397)
  20. ^ Böckler (1995), str. 203; Gallus (1798), str. 77; Schultze (1989), str. 77
  21. ^ A b Böckler (1995), str. 204; Gallus (1798), str. 77; Neugebauer (1996), str. 55
  22. ^ Böckler (1995), str. 204; Schultze (1989), str. 77
  23. ^ Böckler (1995), str. 204
  24. ^ Sach (2002), str. 307; Schultze (1989), str. 77
  25. ^ Sach (2002), str. 308
Bibliografie
  • Amts-Blatt der Königl. Preuß. Regierung zu Frankfurt a.O., Nr. 51, 1865.
  • Böckler, Heidelore (1995). „Die Festigung der Landesherrschaft durch die hohenzollernschen Kurfürsten und der Ausbau der Mark zum fürstlichen Territorialstaat während des 15. Jahrhunderts“. In Materna, Ingo; et al. (eds.). Brandenburgische Geschichte (v němčině). Akademie Verlag. 169–230. ISBN  3-05-002508-5.
  • Boockmann, Hartmut, vyd. (1998). Ostpreußen und Westpreußen. Deutsche Geschichte im Osten Europas (v němčině). 1. Siedler. ISBN  3-88680-212-4.
  • Gahlbeck, Christian (2007). Archivführer zur Geschichte Ostbrandenburgs do roku 1945. Schriften des Bundesinstituts für Kultur und Geschichte der Deutschen im östlichen Europa (v němčině). 31. Oldenbourg Wissenschaftsverlag. ISBN  3-486-58252-6.
  • Gallus, Gottfried Traugott (1798). Geschichte der Mark Brandenburg für Freunde historischer Kunde (v němčině). 2.
  • Heinrich, Gerd (1992). "Die 'Freien Herren' und das Land. Markgrafenherrschaft und landständliche Einflußnahme im Brandenburg des Spätmittelalters". V Boockmann, Hartmut (ed.). Die Anfänge der ständischen Vertretungen in Preußen und seinen Nachbarländern. Schriften des Historischen Kollegs (v němčině). 16. Oldenbourg Wissenschaftsverlag. ISBN  3-486-55840-4.
  • Hirsch, Theodor (1878). „Friedrich II., Kurfürst und Markgraf von Brandenburg“. ADB (Onlinefassung). Allgemeine Deutsche Biographie (v němčině). 7. 475–480.
  • Joachim, Erich; Hubatsch, Walter (1973): Regesta historica-diplomatica Ordinis S. Mariae Theutonicorum, 1198-1525, Teil 1, Band 1, str. 840: Verpfändung der Neumark an den Markgrafen von Brandenburg und dessen Hilfe für den Orden, Arnswalde, 13. června 1454. Anlage: Urkunde des Landkomturs Friedrich von Polentz über die Verpfändung der Neumark, 22. února 1454, Abschrift. Uvedeno jako PrUB JH I 12913 v Sarnowsky, Jürgen (1999-2009): Das virtuelle Preußische Urkundenbuch. Regesten und Texte zur Geschichte Preußens und des Deutschen Ordens. Citováno dne 8. července 2010.
  • Neugebauer, Wolfgang (1996). Die Hohenzollern. Anfänge, Landesstaat und monarchistische Autokratie bis 1740. Die Hohenzollern (v němčině). 1. Kohlhammer. ISBN  3-17-012096-4.
  • Sach, Maike (2002). Hochmeister und Grossfürst. Die Beziehungen zwischen dem Deutschen Orden in Preußen und dem Moskauer Staat um die Wende zur Neuzeit. Quellen und Studien zur Geschichte des östlichen Europa (v němčině). 62. Franz Steiner Verlag. ISBN  3-515-08047-3.
  • Schultze, Johannes (1989). Die Mark Brandenburg (v němčině) (2 ed.). Duncker & Humblot. ISBN  3-428-01376-X.
  • Sonthofen, Wolfgang (1990). Der Deutsche Orden. 800 Jahre Geschichte (v němčině). Rombach. ISBN  3-7930-0588-7.
  • Voigt, Friedrich (1860). Geschichte des brandenburgisch-preußischen Staates (v němčině). Dümmler.
  • Ortvay, Theodor (1892). Geschichte der Stadt Pressburg (v němčině). Stampfel.