Trabajo - Trabajo

Trabajo
Trabajo, týdenní orgán Komunistické strany Kostariky, v roce 1934.png
TypMěsíčně (1931–1932), týdně (1933–1947)
VydavatelKomunistická strana Kostariky
EditorAureliano Gómez
Založený14. července 1931 (1931-07-14)
Jazykšpanělština
Zastavila publikaci1947
Hlavní sídloSan Jose
Oběh7,500 (1946)
Sesterské novinyRevolución, Bojovat

Trabajo („Práce“) byl týdeník vydávaný od San José, Kostarika, od 1931–1947. Byl to orgán Komunistická strana Kostariky.[1][2] Trabajo poskytuje dostatečné pokrytí obchodní unie aktivismus.[3] Noviny navíc často reprodukovaly proletářskou poezii.[2]

Počáteční období

První vydání Trabajo vyšlo 14. července 1931. Na rozdíl od svého předchůdce Revolución (orgán ARCO), Trabajo byla výslovně komunistická publikace.[4] Během počáteční fáze Trabajo byl prodán v deset centavos, ale nebyl distribuován prostřednictvím novinových stánků. Trabajo spoléhal na distribuci v rámci dělnického hnutí. Měl cirkulaci asi 1 000. Vydávání bylo v prvních letech poněkud nepravidelné; byl vydáván měsíčně až do října 1932 a od 7. ledna 1933 se stal týdeníkem.[5]

Týdně

V té době Trabajo se stal týdeníkem, distribuce se rozšířila. Podle zprávy velvyslanectví USA byla pouliční distribuční síť v San José spravována společností Carmen Lyra. Noviny však neměly rozvinutý systém předplatného v hlavním městě nebo okolních venkovských oblastech. V roce 1934 dosáhl nákladu 4 000.[5]

Trabajo byl distribuován v sousedních zemích, kde byla komunistická hnutí potlačována a nemohla vydávat vlastní právní orgány. Noviny tvrdily, že mají předplatitele a čtenáře Nikaragua, Panama, Kolumbie, Honduras, Kuba, Venezuela, Mexiko, El Salvador a Argentina.[5]

Betancourt

Rómulo Betancourt, venezuelský student, byl významným přispěvatelem do Trabajo.[6] Když v roce 1933 přešel do polotajnosti, byl pověřen řízením Trabajo a autor většiny jeho úvodníků.[7][8] V roce 1934 byl Betancourt jmenován ředitelem novin jako součást svých povinností jako Ústřední výbor člen strany.[9][10][11] Betancourt by se stal prezident Venezuely v roce 1945.[12] Od roku 1935 redaktor Trabajo byl Aureliano Gómez.[13]

Populární přední linie

V důsledku 1936 volby, ve kterém komunisté ztratili své parlamentní zastoupení a profašistu León Cortés Castro se ukázal jako vítězný, politický diskurz Trabajo posunul. Rétorika odsuzování „buržoazní demokracie“ a „pronajímatelské buržoazní vlády“ byla přerušena. Spíše se noviny držely lidová fronta linie podporující obranu demokratických pokroků.[5] Trabajo nesl poezii zabývající se španělská občanská válka.[14]

14. Června 1941, zvláštní vydání Trabajo vyšlo v 10 000 výtiscích k desátému výročí založení komunistické strany.[5]

Pozdější období

Do roku 1946 Trabajo měl náklad 7 500, což z něj učinilo jeden z nejčtenějších novin v zemi.[5] Zveřejnění Trabajo skončilo v době vypuknutí roku 1948 Občanská válka.[15] Zatímco kostarický komunista nebyl schopen pokračovat v publikaci Trabajo, komunisticky kontrolovaný odborový orgán Bojovat (1943–1953) se objevovaly i nadále.[16] Později Populární Vanguard Party Založený Adelante jako nástupce Trabajo.[17]

Reference

  1. ^ Cerdas Cruz, Rodolfo. La hoz y el machete: la internacional comunista, América Latina y la revolución en Centro América. San José, Kostarika: Redakční Universidad Estatal a Distancia, 1986. s. 416
  2. ^ A b Oliva Medina, Mario a Rodrigo Quesada Monge. Cien años de poesía popular en Costa Rica (1850–1950). San José, Kostarika: Redakční Universidad Estatal a Distancia, 2007. s. 6–8
  3. ^ Miller, Eugene D. Svatá aliance?: Církev a levice na Kostarice, 1932-1948. Armonk, NY [mj.]: Sharpe, 1996. s. 9–10
  4. ^ Cerdas Cruz, Rodolfo. La hoz y el machete: la internacional comunista, América Latina y la revolución en Centro América. San José, Kostarika: Redakční Universidad Estatal a Distancia, 1986. s. 326
  5. ^ A b C d E F Molina Jiménez, Iván. Los primeros años de Trabajo, el periódico del Partido Comunista de Costa Rica (1931–1935), v Amnis, 4, 2004
  6. ^ Molina Jiménez, Iván. Ricardo Jiménez. San José, C.R .: EUNED, 2009. s. 106
  7. ^ Angulo Rivas, Alfredo. Adios a la utopia. Caracas: Univ. de los Andes, Alfadil Ed, 1993.p. 26
  8. ^ Betancourt, Rómulo. Venezuela, ropa a politika. Boston: Houghton Mifflin, 1979. s. 27
  9. ^ Arráiz Lucca, Rafael a Hermán Sifontes Tovar. Rómulo Betancourt: vizuál crónica. Caracas: Fundación para la Cultura Urbana, 2009. s. 17
  10. ^ Romero, María Teresa. Rómulo Betancourt: (1908–1981). [Caracas, Venezuela]: Editora El Nacional, 2005. s. 40
  11. ^ Luque, Guillermo. Educación, estado y nación: una historia política de la educación oficial venezolana, 1928–1958. Caracas: Universidad Central de Venezuela, Consejo de Desarrollo Científico y Humanístico, 1999. s. 70
  12. ^ Henderson, James D., Helen Delpar, Maurice Philip Brungardt a Richard N. Weldon. Referenční příručka k latinskoamerickým dějinám. Armonk, N.Y .: M.E. Sharpe, 1999. s. 438
  13. ^ Molina Jiménez, Iván. Ricardo Jiménez. San José, C.R .: EUNED, 2009. s. 118
  14. ^ Ríos Esparíz, Angel María. Costa Rica y la Guerra Civil española. San José, Kostarika: Vyd. Porvenir, 1997. str. 107
  15. ^ Acuña Ortega, Víctor H. a Iván Molina Jiménez. Historia económica y social de Costa Rica, 1750–1950. San José, Kostarika: Editorial Porvenir, 1991. s. 185
  16. ^ Molina Jiménez, Iván. Los pasados ​​de la memoria: El origen de la reforma social en Costa Rica (1938–1943). Heredia, Kostarika: EUNA, 2008. s. 57
  17. ^ Proyecto Estado de la Nación. Auditoria ciudadana sobre la calidad de la Democracia, sv. 1. Pavas, Kostarika: Proyecto Estado de la Nación, 2001. s. 126