Totentanz (Distler) - Totentanz (Distler)
| Totentanz | |
|---|---|
| Motety podle Hugo Distler | |
 Z Lübecker Totentanz, která dílo inspirovala | |
| Katalog | Op. 12/2 |
| Příležitost | Totensonntag |
| Text |
|
| Jazyk | Němec |
| Složen | 1934 |
| Pohyby | 14 |
| Premiéra | |
| datum | 24. září 1934 |
| Umístění | Katharinenkirche, Lübeck |
Totentanz (Danse Macabre ), Op. 12/2,[1] je složení 14 moteta podle Hugo Distler kterou složil v roce 1934 pro Totensonntag. Práce byla inspirována středověkem Lübecker Totentanz. Hudba je proložena dvanácti mluvenými texty. Motety jsou hodnoceny pro čtyřdílný sbor a cappella, přičemž texty lze recitovat jedním nebo více řečníky. Text pro zpívané části je převzat z barokní básně Der Cherubinische Wandersmann podle Angelus Silesius. Mluvené sloky napsal Johannes Klöcking, současník Distler.
Text a hudba
V roce 1934 se tehdy 26letý Distler nechal inspirovat středověkem Lübecker Totentanz, která by byla zničena ve druhé světové válce. Z barokní básně si vybral sloky Der Cherubinische Wandersmann (Cherubínský poutník) od Angelus Silesius a použil je jako text pro 14 sborových sekcí.[1] Mluvené básně spojující sborové sekce napsal Johannes Klöcking, známý skladatele. Jsou parafrází poezie z Lübecker Totentanz, dialog v Střední nízká němčina mezi smrtí a jejími oběťmi.[1][2]
Světová premiéra Totentanz bylo dne 24. září 1934[3] na Katharinenkirche v Lübecku, dirigoval Bruno Grusnick. Pro druhé vystoupení v Kassel v listopadu 1934 složil Distler další krátké variace písně „Es ist ein Schnitter"pro sólo zapisovač, které se od té doby pravidelně provádějí mezi oznámením další oběti a dialogem.[1]
Práce byla publikována jako č. 2 společnosti Distler's Geistliche Chormusik (Duchovní sborová hudba), op. 12.[1] Podtitul je „14 Spruchmotetten zum Totensonntag nach Worten aus dem“ Cherubinischen Wandersmann „des Angelus Silesius im Wechsel mit Einem von Johannes Klöcking nach dem Lübecker Totentanz gestalteten Dialog für Sprecher; Flöte ad libitum“ (14 motet na výroky slova od „The Cherubinic Pilgrim“ od Angeluse Silesia ve střídání s dialogem pro řečníky, který vytvořil Johannes Klöcking po Lübeckově tanci smrti; rekordér ad libitum).[3]
Nahrávky
Totentanz byl zaznamenán v roce 1994 Kammerchor der Universität Dortmund pod taktovkou Willi Gundlach, s vypravěči Will Quadflieg Michaela Krämer, Heinz Ostermann a Jürgen Uter.[4] V roce 2016 jej zaznamenal Kammerchor Josquin des Préz pod vedením Ludwiga Böhmeho.[1]
Literatura
- Barbara Distler-Harth: Hugo Distler. Lebensweg eines Frühvollendeten. Schottova hudba Mainz 2008, ISBN 978-3-7957-0182-6185, 195.
- Poznámky k nahrávce pro Huga Distlera: Totentanz, Münchner Motettenchor, 1980
Reference
- ^ A b C d E F Greenbank, Stephen (únor 2017). „Hugo Distler (1908-1942) / Totentanz op. 12/2 (1934)“. musicweb-international.com. Archivováno z původního dne 3. listopadu 2019. Citováno 3. listopadu 2019.
- ^ Poznámky k nahrávce: Hugo Distler: Totentanz u. a., Münchner Motettenchor, FSM 53 228 EB, 1980
- ^ A b „Posvátná sborová hudba“. Bärenreiter. Archivovány od originál dne 11.03.2016.
- ^ „Totentanz: op. 12, 2; Orgelpartita, op. 8, 2:„ Wachet auf, ruft uns die Stimme “; Motette op. 12, 6:„ Wachet auf, ruft uns die Stimme “. WorldCat. Archivováno z původního dne 9. listopadu 2019. Citováno 7. listopadu 2019.
externí odkazy
- Literatura o Totentanz (Distler) v Německá národní knihovna katalog
- Sprüche von Angelus Silesius aus dem Cherubinischen Wandersmann / Dialogtexte von Johannes Klöcking nach dem Lübecker Totentanz totentanz-online.de
- Hans Kielblock: Totentanz in der Ringkirche (v němčině) vrm-lokal.de
