Toma Raspasani - Toma Raspasani

don

Toma Raspasani
narozený1648
Černá hora Skopje
Státní občanstvíOsmanský
VzděláváníZákladní a teologická škola v Janjevo
Alma materJezuitská ilyrská vysoká škola v Loretu, moderní Itálii
obsazení
Známý jakoOrganizace pro-rakouských albánských rebelů v Kosovu během Velká turecká válka
Hnutípro-rakouský

Toma Raspasani (italština: Tomasso Raspassani, c. 1648-17 ??) byl Albánec Františkánský mnich a vikář, podřízený Pjetër Bogdani, Arcibiskup ze Skopje, s nímž zorganizoval albánské pro-rakouské hnutí, které by bojovalo v Velká turecká válka proti Osmanská říše.

Život

Narodil se v roce 1648.[1][2] Jeho definitivní rodiště nebylo stanoveno a předpokládá se, že bylo v obou Skopska Crna Gora, nebo okolí Prizren nebo Peć.[1][2] Podle britského autora Noel Malcolm byla to Skopska Crna Gora.[3] V té době byly součástí Osmanské říše Sanjak z Üskübu a Sanjak z Prizrenu. S největší pravděpodobností se zapsal na základní školu a teologická škola Janjevo.[1][2] Toma byl vzděláván jezuity na ilyrské škole v Loretu.[4] Po studiích v Itálii byl jmenován farářem v Prizren v roce 1679.[3] Podle různých zdrojů hovořil albánsky, srbsky, latinsky a italsky.[Citace je zapotřebí ]

S vypuknutím Velká turecká válka, Rakouská říše hledal spojence v Jihovýchodní Evropa. 1. listopadu[5] nebo 6. listopadu Generál Enea Silvio Piccolomini dosáhl Prizren, kde byl podle zdrojů přijat „arcibiskup a patriarcha“.[6] Toto bylo některými jugoslávskými historiky interpretováno jako albánský katolík Pjetër Bogdani, Arcibiskup ze Skopje, a Arsenije III Čarnojević, Srbský patriarcha.[5][7][8] Tyto zdroje tvrdí, že Piccolomini konzultoval s patriarchou Arsenijem a arcibiskupem Bogdanimu organizaci nově přijatých rebelů a zajišťování jídla pro ně, a Raspasani Piccolominimu hodně pomohl, protože jednání probíhala skrze něj, protože znal latinu a italštinu.[9] Nicméně patriarcha nemohl být srbským patriarchou, protože „v té době v regionu chyběl“.[6] Zdálo se, že Pjetër Bogdani hrál hlavní roli při organizování albánského pro-rakouského hnutí v regionu, zatímco Raspasani byl také prominentní.[3] Podle některých zdrojů Raspasani sám shromáždil Albánce.[8]

Piccolomini zemřel v Prizren mor 9. listopadu 1689, během jednání.[10] Veterani uspěl Piccolomini.[10] Raspasani nahradil zesnulého Bogdaniho (1689 †) jako vůdce albánského pro-rakouského hnutí.[11]

Rakušané začali opevňovat Niš,[když? ] a podplukovník Antonije Znorić se vrátil z Bělehrad do Nišu s 2 500 pěších z Srbská milice po rozkazu veteránů; Raspasani byl také s nimi jako překladatel.[12][13]

Raspasani napsal v roce 1693, že mnozí z kosovských katolíků odešli Budapešť „„ kde většina z nich zemřela, někteří z hladu, jiní na nemoci “.[14]

Reference

  1. ^ A b C Andrić 1991, str. 295: "Тома Распасановић, рођен око 1648. године (можда у Скопској Црној гори или у околини Призрена или Пећи, што још није сасвим сигурно утврђено) завршио је основну, мисионарску, школу вероватно у Јањеву, на 72 МЈсћае1"
  2. ^ A b C Österreichisches Staatsarchiv (1960). Mitteilungen des österreichischen Staatsarchivs, svazek 13. Österreichische Staatsdruckerei. 220, 221, 228, str. 221. Toma Raspasanovic, geboren um 1648 (im Bergland um Üsküb oder in der Umgebung von Prizren oder Ipek, was noch nicht eindeutig geklärt wurde), besuchte die Volks- und Missionärsschule vermutlich v Janjevo auf dem Amselfeld.
  3. ^ A b C Malcolm 1998, str. 148
  4. ^ Борник Матице српске: Серија друштвених наука. Научно одељење Матице српске. 1955. str. 44.
  5. ^ A b Marko Jačov (2001). L'Europa tra conquiste ottomane e Leghe Sante. Biblioteca Apostolica Vaticana. p. 131. ISBN  9788821007309. Serbo non soltanto il patriarca, Arsenije Carnojevic, ma anche l'arcivescovo cattolico di Scopie, Pietro Bogdani, ei "capi delle vicine nazioni" accolsero il generale Piccolomini před 1 listopadem 1689 a Prizren, una volta sede del re e poi
  6. ^ A b Forcade & Nivet 2008, str. 75: „Puis le 6 novembre, Piccolomini est entre a Prizren ou il a ete recu, disent les sources, par« un archeveque et patriarche ». Est-ce l'archevê que catholique albanais Bogdani? Il est, en revanche, certain ( Comme l'a montré l'historien britannique Noël Malcolm) que ce ne peut être le patriarche serbe orthodoxe Arsène III Cernojevic, absent de la region a cette date ... Toujours est-il que le clergé catholique, Bogdani et un de ses spolupracovníci Toma Raspasani, upřednostňuj le ralliement des Albanais à l'empereur. “
  7. ^ Šufflay 1925, str. 67: "kad je austrijska vojska (1689) pro * drla duboko u balkan. Tada je pri zadobivanju Arbanasa za ustanak proti Turcima stekao najviše zasluge Franjevac Toma Rospasari, dok je vodja srpskih ustaša bio pećki patrijarh Ass * nije III."
  8. ^ A b Društvo istoričara SR Srbije 1959, str. 134: „да су прегово- рима у Призрену, истина, присуствовали и патријарх Арсеније и Петар Богдани са својим викаром дон Томом, али да је дон Тома био тај који је„целу ову тако успешну (1) акцију око придобијања Арбанаса, водио. "
  9. ^ Društvo istoričara SR Srbije 1959, str. 147:. „Пиколомини се саветовао из болесничке постеље са патријархом Арсенијем III и скоп- ским надбискупом Богданијем о уређењу новопридошлих устаника, о њи- ховој исхрани итд Том приликом викар скопског надбискупа дон Тома Распасановић много помогао генералу Пиколинију, јер су преко њега вођени преговори пошто је он знао латински и талијански "
  10. ^ A b Društvo istoričara SR Srbije 1959, str. 135
  11. ^ Bexheti, Nuri. Der "Große Türkenkrieg" und die Albaner: Die militärische Präsenz der Balkanvölker am "Großen Türkenkrieg" (1683-1699) Suedwestdeutscher Verlag 2009.
  12. ^ Radovan Samardžić (1981). Istorija srpskog naroda, svazek 3, část 1. Srpska knjiiževna zadruga. p. 523. Аустријанци су почели да утврђују Ниш, а потпу- ковник Антоније Знорић се по Ветеранијевом наређењу вратио из Београда у Ниш са 2,500 пешака Српске милиције; с њима је био и Распасановић као тумач јер је говорио
  13. ^ Stefan Čakić (1982). Velika seoba Srba 1689/90 i patrijarh Arsenije III Crnojević. Dobrá vesta. 101–102. Из Београда је заједно са српском милицијом отишао у Ниш по наређењу генерала Ветеранија, коме је, по дон Томином казивању, био потребан због знања српског и арбанашког језика
  14. ^ Malcolm 1998, str. 162

Zdroje