Tizian z Oderza - Titian of Oderzo
Svatý Tizian Oderzo | |
---|---|
![]() Tizian z Oderza Madonna dell'Orto. | |
Biskup | |
narozený | Eraclea, Itálie |
Zemřel | 632 nl Oderzo, Itálie |
Uctíván v | Římskokatolický kostel |
Hlavní, důležitý svatyně | Ceneda |
Hody | 16. ledna |
Atributy | biskupské oblečení |
Patronát | Ceneda; Oderzo |
Svatý Tizian Oderzo (italština: San Tiziano di Oderzo) byl biskupem ze 7. století v Opitergiu (Oderzo ), v Provincie Treviso.[1]
Tizian se narodil ve šlechtické rodině Eraclea (Grisolera) v oblasti Benátska,[1] a sloužil jako jáhen a kněz Florianovi (Florianus), biskupovi z Opitergia (Oderzo).[1] Tizian se věnoval službě chudým, a když Florian odstoupil ze své biskupské kanceláře a pracoval jako misionář, Tizian byl prohlášen za jeho nástupce.[1] Titian se věnoval své diecézi a byl jejím odpůrcem Arianismus.[1] Tizian zemřel v roce 632, tradičně 16. ledna, a byl pohřben v katedrále v Oderzu.
Úcta
V Tizianově hrobce v Oderzu se údajně stalo mnoho zázraků,[1] a Titianův kult se díky tomu rozšířil.[1] Důkazy o jeho kultu existují od 8. století a dokumenty odkazující na jeho kult z let 743 a 794,[1] a jeho jméno se objeví v Usuard je martyrologie 875.[1] Jeho jméno se objevuje v Roman Martyrology z roku 1584.[1]
Jeho ostatky jsou nyní v kryptě katedrály Ceneda, v bronzové urně vyráběné v neo-byzantském stylu ve formě a sarkofág.[1] Je zobrazen na různých malbách v katedrálách Oderzo a Ceneda a na jeho jméno je zasvěceno deset farností.[1]
The překlad Titianových relikvií z Oderza do Cenedy došlo v roce 665 nl, kdy byl Oderzo zničen Longobardi pod Grimoald I. z Beneventa. Tradice uvádí, že Tizianovy ostatky byly přesunuty z Oderza, když se obyvatelé světce Eraclea pokusili relikvie ukrást. Po ostré bitvě mezi obyvateli Oderza a Eraclea bylo rozhodnuto, že Tizianovy ostatky by měly být umístěny do vozu taženého voly. Kamkoli se voly zastavily, bylo by tam, kde byly uloženy relikvie. Voli se zastavili v Cenedě a tam zůstaly relikvie dodnes.[1]
Předchůdce slavného malíře Tizian obdržel kapli zasvěcenou sv. Tizianovi z Oderza jako součást věna dámy, kterou si vzal, a proto jméno Tizian nebo Tiziano se v malířově rodině staly běžnými.[2]