Tibor Kováč - Tibor Kováč
Tibor Kováč (1905–1952) byl aktivistou v nelegální činnosti Pracovní skupina organizace odporu během Holocaust na Slovensku; pracoval také pro sociální oddělení Ústredňa Židov (ÚŽ) Judenrat v Slovenský stát.[1][2][3]
Během deportací ze Slovenska v roce 1942 působil Kováč na Odvolacím oddělení ÚŽ, které bylo zřízeno, aby pomohlo Židům získat výjimky a zajistit dodržování vydaných.[2][4] Není jasné, jak efektivní bylo toto oddělení při záchraně Židů před deportacemi.[5] Pracovní skupina se rovněž pokusila podplatit slovenské úředníky, aby zastavila deportace. Jedním z jejích cílů byl Anton Vašek, vedoucí odboru ministerstva vnitra odpovědný za provádění deportací.[6] Protože to byl Vaškův bývalý spolužák, dostal Kováč odpovědnost vyjednávat s ním. Téměř denně navštěvoval Vaškovu kancelář, aby doručil úplatky, a poskytl Vaškovi výmluvy, aby nadřízeným vysvětlil zpoždění při deportacích.[7] Kvůli Vaškovým zásahům byl transport Židů z 26. června zrušen; Vašek představil ministra vnitra Alexander Mach s padělanou zprávou, že všichni Židé, kteří nebyli osvobozeni, již byli deportováni. Mach byl ke zprávě skeptický a deportace pokračovaly v červenci.[8]
Dne 28. Srpna 1944 Němci napadli Slovensko a spustili Slovenské národní povstání. Kováč zůstal v Bratislavě, zatímco se jeho skupina pokoušela vyjednávat s nacisty. 28. září Kováč a další aktivista pracovní skupiny, Michael Dov Weissmandl, byli předvoláni do kanceláře svého vyjednávacího partnera, důstojníka SS Alois Brunner, který je zatkl. Kováč a Weissmandl byli toho večera svědky použití ukradených seznamů Židů k přípravě masivního shromáždění; V Bratislavě bylo zajato 1 800 Židů. Kováčovi bylo povoleno zůstat v Bratislavě po shromáždění spolu s dalším kolegou, Gisi Fleischmann.[9][10] Fleischmann byl zatčen SS dne 15. října a zabit v Koncentrační tábor Osvětim, ale Kováč se dokázal skrýt a válku přežil.[11] Během procesu s Vaškem za účast na holocaustu sloužil jako hlavní svědek obžaloby.[12][2] Filozoficky byl Kováč asimilacionista[1] a rozhodl se zůstat v Československu po Sovětské převzetí. Byl obtěžován tajná policie, který ho v roce 1952 vedl k sebevraždě.[13]
Reference
Citace
- ^ A b Bauer 1994, str. 74.
- ^ A b C Matthäus 2013, str.234.
- ^ „Významní členové pracovní skupiny“. Jad Vashem. Citováno 19. prosince 2018.
- ^ Fatran 2002, str. 153.
- ^ Fatran 1994, str. 177.
- ^ Fatran 1994, str. 168.
- ^ Fatran 1994, s. 168–169.
- ^ Fatran 1994, str. 170.
- ^ Fatran 1994, str. 192.
- ^ Fatran 1996 107, 116.
- ^ Fatran 1994, s. 192, 200.
- ^ Fatran 1994, str. 200.
- ^ Wyman & Rosenzveig 1996, str.186.
Bibliografie
- Bauer, Jehuda (1994). Židé na prodej?: Nacisticko-židovská jednání, 1933–1945. Nové nebe: Yale University Press. ISBN 978-0-300-05913-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fatran, Gila (1994). Přeložil Greenwood, Naftali. „Pracovní skupina“"". Studie holocaustu a genocidy. 8 (2): 164–201. doi:10.1093 / hgs / 8.2.164. ISSN 8756-6583.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fatran, Gila (1996). „Die Deportation der Juden aus der Slowakei 1944–1945“ [Deportace Židů ze Slovenska 1944–45]. Bohemia: Zeitschrift für Geschichte und Kultur der Böhmischen Länder (v němčině) (37): 98–119.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fatran, Gila (2002) [1992]. „Boj o židovské přežití během holocaustu“. V Długoborski, Wacław; Tóth, Dezider; Teresa, Świebocka; Mensfelt, Jarek (eds.). Tragédie slovenských Židů 1938–1945: Slovensko a „konečné řešení židovské otázky“. Přeložil Mensfelt, Jarek. Osvětim a Banská Bystrica: Státní muzeum Osvětim-Birkenau a Muzeum Slovenského národního povstání. str. 141–162. ISBN 83-88526-15-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Matthäus, Jürgen (2013). Židovské reakce na pronásledování: 1941–1942. Lanham: AltaMira Press. ISBN 978-0-7591-2259-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Wyman, David S.; Rosenzveig, Charles H. (1996). Svět reaguje na holocaust. Baltimore: Johns Hopkins University Press. ISBN 978-0-8018-4969-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)