Thomas Maissen - Thomas Maissen

Thomas Maissen (2020)

Thomas Maissen (narozen 23. října 1962 v Curychu ve Švýcarsku) je a profesor z moderní historie na Heidelberg University a spolurežisér Klastr excelence „Asie a Evropa v globálním kontextu“.[1] Od září 2013 je jmenován ředitelem Německý historický institut v Paříži.[2]

Kariéra

Narozen a Finština matka a švýcarský otec,[3] Maissen studoval historii, latinský a filozofie v Basileji, Římě a Ženevě. Dokončil své disertační práce v roce 1993 pod vedením švýcarského historika Hanse Rudolfa Guggisberga. Poté působil jako odborný asistent na katedře pro raně novověké dějiny na VŠE University of Potsdam. Od roku 1996 do roku 1999 získal stipendia pro jeho habilitace z Švýcarská národní vědecká nadace a další fondy a habilitovány v roce 2002 na University of Zurich s jeho prací Die Geburt der Republic. Staatsverständnis und Repräsentation in der frühneuzeitlichen Eidgenossenschaft. V letech 2002 až 2004 působil jako docent na University of Lucerne. Kromě toho od roku 1996 pracoval osm let jako redaktor časopisu Neue Zürcher Zeitung kde byl odpovědný za „Historickou analýzu“.[4] Od roku 2004 je Maissen řádným profesorem dějin raného novověku na univerzitě v Heidelbergu.[5]

V roce 2006 se Maissen stal řádným členem Heidelbergské akademie věd a humanitních věd[6] a Kommission für geschichtliche Landeskunde (Komise pro historické regionální studie) v Bádensko-Württembersko. Kromě toho byl v letech 2007 až 2012 zakladatelem a mluvčím Heidelbergské postgraduální školy pro humanitní a sociální vědy.[7] Od roku 2008 do roku 2013 byla Maissen koordinátorkou společného magisterského programu na Heidelbergské univerzitě a École des hautes études en sciences sociales (EHESS).[8] V roce 2008 se Maissen stala jedním ze zakládajících členů a hlavních řešitelů Klastru excelence „Asie a Evropa v globálním kontextu“. V letech 2009 až 2013 působil jako člen řídícího výboru[9] a nakonec v roce 2013 jako spolurežisér klastru.[10] V roce 2009 působil jako hostující profesor na EHESS a v roce 2010 jako hostující pracovník na EHESS Institut pro pokročilá studia v Princetonu v New Jersey.[11] Kromě toho byl od roku 2009 do roku 2011 členem výzkumného semináře „Legitimität und Religion“ v Centru pro náboženství, ekonomiku a politiku, který je společným podnikem univerzit v Basileji, Lausanne, Lucernu a Curychu a Collegia. Helveticum.[12] V letech 2012 až 2013 působil jako člen Marsilius-Kolleg na Heidelberg University.[13]

V září 2013 se stal prvním neněmeckým ředitelem Německého historického institutu v Paříži (GHIP). Pod jeho vedením rozšířila GHIP své geografické zaměření a zahájila spolupráci s Univerzita Cheikh Anta Diop v Dakaru vytvořením výzkumné skupiny “La byrokratation des sociétés africaines“V roce 2015.

Výzkum

Maissen pracuje na historii města historiografie, dějiny politických idejí a ústavní dějiny, zejména republikanismus „(náboženské) mentality, kolektivní identity a reprezentace. Dále se zajímá o pojmy historie, Švýcarská historie a historie vzdělávání.[14] Ve své disertační práci Maissen zkoumal, jak renesanční Italové interpretovali francouzskou minulost. Jeho habilitace se zabývala „Zrozením republiky. Koncepce státu a reprezentace v raném novověku Švýcarské konfederace“. Ve své knize „Schweizer Heldengeschichten„(2015) konfrontoval politické diskurzy pravicových švýcarských politiků Christopha Blochera a Ueli Maurera se současným stavem historického výzkumu. Tato studie katalyzovala živou debatu v médiích a byla popsána jako „Švýcarská Historikerstreit”.

Publikace

Monografie

Maissen zveřejnil následující monografie:[15]

  • 25 Jahre Roche AG Sisseln. Editiones Roche, Basilej 1990, ISBN  3-907946-31-6.
  • Von der Legende zum Modell. Das Interesse an Frankreichs Vergangenheit während der italienischen Renaissance (= Basler Beiträge zur Geschichtswissenschaft. Bd. 166). Helbing und Lichtenhahn, Basilej u. A. 1994, ISBN  3-7190-1369-3 (zugleich: Basel, Universität, Dissertation, 1993).
  • S Katri Burri: Bilder aus der Schweiz. 1939–1945. Verlag Neue Zürcher Zeitung, Curych 1997, ISBN  3-85823-680-2 (2. Auflage, ebenda 1998, ISBN  3-85823-730-2).
  • Vom Sonderbund zum Bundesstaat. Krise und Erneuerung 1798–1848 im Spiegel der NZZ. Verlag Neue Zürcher Zeitung, Curych 1998, ISBN  3-85823-742-6.
  • S Michaelem Kempe: Die Collegia der Insulaner, Vertraulichen und Wohlgesinnten v Curychu 1679–1709. Die ersten deutschsprachigen Aufklärungsgesellschaften zwischen Naturwissenschaften. Bibelkritik, Geschichte und Politik. Verlag Neue Zürcher Zeitung, Curych 2002, ISBN  3-85823-954-2.
  • Die Geschichte der NZZ 1780–2005. Verlag Neue Zürcher Zeitung, Curych 2005, ISBN  3-03823-134-7.
  • Die Geschichte der Neuen Zürcher Zeitung, 1780-2005, Neue Züricher Zeitung Libro, Curych 2005. ISBN  978-3038231349.
  • Verweigerte Erinnerung. Nachrichtenlose Vermögen und die Schweizer Weltkriegsdebatte 1989–2004. Verlag Neue Zürcher Zeitung, Curych 2005, ISBN  3-03823-046-4 (2. Auflage, ebenda 2005, ISBN  3-03823-204-1.
  • Die Geburt der Republic. Staatsverständnis und Repräsentation in der frühneuzeitlichen Eidgenossenschaft (= Historische Semantik. Bd. 4). Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 2006, ISBN  3-525-36706-6 (2., veränderte Auflage, ebenda 2008, ISBN  978-3-525-36706-3; zugleich: Zürich, Universität, Habilitations-Schrift, 2001; ausgezeichnet mit dem Buchpreis «Das Historische Buch 2007» für das beste historische Buch des Jahres 2006, Kategorie Frühe Neuzeit (HSozuKult)).
  • Die Geschichte der Schweiz, Reclam, Baden 2010 (ISBN  978-3-03919-174-1.
  • Geschichte der Schweiz. hier + jetzt, Verlag für Kultur und Geschichte, Baden 2010, ISBN  978-3-03919-174-1 2. Aufl. 2010; 3., erweiterte Auflage: 2011; 4. Aufl. 2012; fünfte, überarbeitete Auflage 2015. Deutsche Lizenzausgabe Reclam, Broschur: 1. und 2. Aufl. 2015; Reclam Universalbibliothek 2017; Albanische Übersetzung: Historia e Zviczres, Tirana 2013; serbische Übersetzung: Istorija švajcarske, Belgrad 2014, als Taschenbuchausgabe 2015; bulgarische Übersetzung: История иа Швейцария, Sofia 2014; italienische Übersetzung: Svizzera. Storia di una fede¬ra¬zione, Triest 2015.
  • Schweizer Geschichte im Bild. hier + jetzt, Verlag für Kultur und Geschichte, Baden 2012, ISBN  978-3-03919-244-1.
  • Geschichte der Frühen Neuzeit (C. H. Beck-Wissen. Bd. 2760). Beck, München 2013, ISBN  978-3-406-65472-5.
  • Schweizer Heldengeschichten - und byl dahintersteckt. hier + jetzt, Verlag für Kultur und Geschichte, Baden 2015, ISBN  978-3-03919-340-0 (Tisk); ISBN  978-3-03919-902-0 (eBook) (5. Aufl.2016).
  • S Barbarou Mittlerovou: Proč Čína neměla renesanci - a proč na tom záleží. Interdisciplinární dialog. Berlín 2018, ISBN  978-3110573961.
  • I miti svizzeri. Realtà e retroscena. Armando Dadò Editore, Locarno 2018 ISBN  978-88-8281-459-5.
  • Histoire de la Suisse. Septentrion, Villeneuve d’Asq 2019 ISBN  978-2757424643.

Upravené knihy

  • S Gerrit Walther: Funktionen des Humanismus. Studium zum Nutzen des Neuen in der humanistischen Kultur. Wallstein-Verlag, Göttingen 2006, ISBN  3-8353-0025-3.
  • S André Holenstein, Maarten Prak: Republikánská alternativa. Nizozemsko a Švýcarsko porovnávaly. Amsterdam University Press, Amsterdam 2008, ISBN  978-908-964-005-5.
  • S Irène Herrmann: Problém Schweizergeschichte?. Themenheft Schweizer Zeitschrift für Geschichte 59, Nr. 1 (2009), ISBN  978-3-03919-174-1.
  • S Fania Oz-Salzberger: Liberálně-republikánský zmatek v Izraeli, Evropě a Spojených státech. Raně novověké myšlení odpovídá aktuálním záležitostem. Academic Studies Press, Boston MA 2012, ISBN  978-1-936235-55-1.
  • S Annette Kämmerer, Michael Wink und Thomas Kuner: Gewalt und Altruismus. Interdisziplinäre Annäherungen an ein grundlegendes Thema des Humanen (= Schriften des Marsilius-Kollegs. Bd. 14). Zima, Heidelberg 2015, ISBN  978-3-8253-6441-0.
  • S Manuela Albertone und Susan Richter: Jazyky reformy v osmnáctém století, Oxford 2019, ISBN  978-036-785-501-7.
  • S Pierre Monnet, Jean-Louis Georget und Barbara Mittler: L’usage de la temporalité dans les sciences sociales: approach interdisciplinaire, Bochum 2019.

Reference

  1. ^ „Thomas Maissen, prof. Dr. Cluster of Excellence“ Asie a Evropa v globálním kontextu"".
  2. ^ „Thomas Maissen nouveau directeur de l'IHA“.
  3. ^ „Interview mit Thomas Maissen (PDF) (v němčině) Neue Europäische Bewegung Schweiz“ (PDF).
  4. ^ „Thomas Maissen. Neue Zürcher Zeitung“. Neue Zürcher Zeitung. 2011-07-30.
  5. ^ „Prof. Dr. Thomas Maissen. Katedra historie, Heidelberg University“.
  6. ^ „Členové HAW od jejího založení v roce 1909. Heidelbergská akademie věd a humanitních věd“.
  7. ^ „Termine & Aktuelles. Heidelberg Graduate School for Humanities and Social Sciences“.
  8. ^ „Deutsch-Französischer Masterstudiengang in Geschichtswissenschaften. Heidelberg University“.
  9. ^ „Volba řečníků. Klastr excelence“ Asie a Evropa v globálním kontextu"".
  10. ^ „Nové ředitelství pro klastr excelence„ Asie a Evropa “. Heidelberg University“.
  11. ^ „Maissen, Thomas. Institute for Advanced Studies, Princeton“.
  12. ^ "Fellows 2009-2010. Center of Religion, Economy, Politics".
  13. ^ „Aktuelle Fellows. Marsilius Kolleg, Heidelberg University“.
  14. ^ „Chair for Early Modern History - Research. Department of History, Heidelberg University“.
  15. ^ Prof. Dr. Thomas Maissen - Veröffentlichungen. Katedra historie, Heidelberg University. Citováno: 4. dubna 2013.

externí odkazy

  • Profil v klastru excelence „Asie a Evropa v globálním kontextu“
  • Profil na katedře historie Heidelberg University