Třetí bitva u Komáromu (1849) - Third Battle of Komárom (1849)

Tento článek obsahuje a seznam doporučení, související čtení nebo externí odkazy, ale jeho zdroje zůstávají nejasné, protože mu chybí vložené citace. Prosím pomozte zlepšit tento článek představuji přesnější citace. (Února 2017) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Třetí bitva u Komáromu
Část Maďarská revoluce z roku 1848
datum 11. července 1849 Umístění Komárom, Maďarské království Výsledek Rakousko-ruské vítězství
Bojovníci
Maďarská revoluční armáda	Rakouská říše  Ruská říše
Velitelé a vůdci
Artúr Görgei  György Klapka	Julius Jacob von Haynau  Franz Schlik  Ludwig von Wohlgemuth  Feodor Sergejevič Panyutyin
Síla
Celkový: 43 347 mužů - I. sbor: 8573 - II. sbor: 5925 - III. sbor: 7766 - VII. sbor: 11 046 - VIII. sbor: 5702 - Ostatní jednotky: 4335 180 děl[1]	Celkový: 56 787 mužů - I. sbor: 18 224 - III. jednotky sboru: 4923 - Rezervní sbor: 15 008 - Jízdní divize: 4254 - Panyutyinová divize: 11 672 - Ostatní jednotky: 2706 242 děl[2]
Ztráty a ztráty
Celkový: 400/500/800/1500 mužů[3]	Celkový: 813 mužů - 124 mrtvých - 608 zraněno - 81 nezvěstných a zajatých[4]

Hlavním cílem třetí bitva u Komáromu bylo prorazit Haynauovu blokádu. Klapka převzal velení Görgeyovy armády kvůli Görgeyovu zranění. Maďarská vláda dala armádě rozkaz postupovat směrem k Maros. Görgey velení nedodržel, protože Haynauova armáda zablokovala cestu na jih. Vláda vydala nový rozkaz a dne 11. července začala maďarská armáda útočit na Rakušany. Nové maďarské jednotky dorazily pod velením Ármin Görgey a od Bátorkeszi pod József Nagysándor.

Maďarská armáda (zahrnující 58 pěších praporů, 68 jezdeckých praporů a 200 děl) byla pod velením plukovníka Ferenc Aschermann, Poeltenberg, Leiningen, Nagysándor a generál Gusztav Pikéthy. Pravé křídlo bojovalo se Schlikovým sborem. Ačkoli byl Pikéthy úspěšný, Maďaři nemohli tento úspěch využít ve svůj prospěch. V Csému došlo k prudkému dělostřeleckému boji s velkými ztrátami. Nagysándor nemohl zvítězit proti rakouské kavalérii.

Bitva skončila v 17 hodin ústupem maďarských vojsk. Rakušané ztratili 800 mužů, Maďaři 1500. Tato bitva byla nejkrvavějším bojem během revoluce. Bitva skončila bez rozhodného vítězství obou stran, i když byla nejkrvavější z celé revoluce.

Viz také

• První bitva u Komáromu (1849)
• Druhá bitva u Komáromu (1849)

Poznámky

Zdroje

• Bona, Gábor (1996). Az 1848–1849-es szabadságharc története („Historie maďarské války za nezávislost v letech 1848–1849) (v maďarštině). Budapešť. ISBN  963-8218-20-7.
• Bóna, Gábor (1987). Tábornokok és törzstisztek a szabadságharcban 1848–1949 („Generálové a štábní důstojníci ve válce za nezávislost 1848–1849“) (v maďarštině). Budapešť: Zrínyi Katonai Kiadó. p. 430. ISBN  963-326-343-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Hermann, Róbert (2001). Az 1848–1849-es szabadságharc hadtörténete („Vojenská historie maďarské války za nezávislost 1848–1849“) (v maďarštině). Budapešť: Korona Kiadó. p. 424. ISBN  963-9376-21-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Hermann, Róbert (2004). Az 1848–1849-es szabadságharc nagy csatái („Velké bitvy maďarské války za nezávislost 1848–1849“) (v maďarštině). Budapešť: Zrínyi. p. 408. ISBN  963-327-367-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Pusztaszeri, László (1984). Görgey Artúr a szabadságharcban („Artúr Görgey ve válce za nezávislost“) (v maďarštině). Budapešť: Magvető Könyvkiadó. p. 784. ISBN  963-14-0194-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)