Teorie hladomoru - Theories of famines

Konvenční vysvětlení příčiny až do roku 1951 hladomory byl pokles dostupnosti potravin (zkráceně FAD pro pokles dostupnosti potravin). Předpokládalo se, že hlavní příčinou všech hladomorů byl pokles dostupnosti potravin.[1] To však nevysvětluje, proč byla hladomorem zasažena pouze určitá část populace, například zemědělský dělník, zatímco ostatní byli od nich izolováni.[2]

Selhání směnných nároků

Amartya Sen ve své knize Poverty and Famines: An Esay on Entitlement and Deprivation naznačuje, že kauzální mechanismus pro urychlení hladovění zahrnuje mnoho jiných proměnných než jen pokles dostupnosti potravin, jako je neschopnost zemědělského dělníka vyměnit si svůj primární nárok , tj. práce na rýži, když jeho zaměstnání začalo být nevyzpytatelné nebo bylo zcela vyloučeno[2] Podle navrhované teorie jsou hladomory způsobeny spíše neschopností člověka vyměnit si svá práva, než nedostupností jídla.[2] Tato teorie se nazývá zkrácení selhání výměnných nároků nebo FEE.

Nedostatek demokracie

Amartya Sen prosazuje teorii, že nedostatek demokracie a hladomory spolu souvisí; uvádí příklad Bengálský hladomor z roku 1943 s tím, že k tomu došlo pouze kvůli nedostatku demokracie v Indii pod britskou vládou. Dále tvrdí, že situace se zhoršila pozastavením obchodu britskou vládou s rýží a obilím mezi různými indickými provinciemi.[3]

Recenze důkazů Oliviera Rubina nesouhlasí se Senem; po prozkoumání případů Indie po nezávislosti, Niger, a Malawi, zjišťuje, že „demokracie není všelékem proti hladomoru“. Rubinova analýza si klade otázku, zda demokracie a svobodný tisk jsou dostatečné k tomu, aby skutečně zabránily hladomoru v letech 1967 a 1972 ( Maharashtra hladomor zahrnoval přibližně 130 000 úmrtí) a konstatuje, že určitá dynamika volební demokracie spíše komplikuje než vyvolává snahu o zmírnění hladomoru. Rubin neřeší hladomory v koloniálním období.[4]

Na druhou stranu studie Andrewa Baníka Hladovění a indická demokracie potvrzuje Senovu tezi, ale naznačuje, že i když demokracie dokázala zabránit hladomorům v Indii, nestačilo to těžká podvýživa a úmrtí hladem, které Baník v zemi nazývá „tichým stavem nouze“.[5]

Podle zprávy FEWSNET: „Hladomory nejsou přírodní jevy, jsou to katastrofické politické neúspěchy.“[6]

Viz také

Reference

  1. ^ Encyklopedie Britannica 2010.
  2. ^ A b C Chaudhari 1984, str. 135.
  3. ^ Sen, A. Chudoba a hladomory: Esej o nároku a deprivaci, 1981; Oxford University Press. ISBN  0198284632
  4. ^ Rubin 2009.
  5. ^ Baník 2007.
  6. ^ „Zpráva FEWSNET: 260 000 lidí zemřelo v somálském hladomoru | Oxfam International“. Oxfam.org. 2013-05-01. Citováno 2020-04-04.

Zdroje