Smlouva z Kurakchay - The Treaty of Kurakchay

Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace. Prosím pomozte zlepšit tento článek představuji přesnější citace. (Říjen 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Kurakchayova smlouva

Text smlouvy, publikovaný v roce 1868
Typ	politický
Vypracováno	14. května 1805
Podepsaný	14. května 1805 (1805-05-14)
Umístění	Na břehu řeky Řeka Kurekchay, blízko Ganja
Vyjednavači	Maj. Dmitrij Tichonovič Lisanevič Ivan Jorajev
Originál signatáři	Karabach Khanate Ruská říše
Signatáři	Ibrahim Khalil Khan Pavel Tsitsianov
Jazyk	ruština

Kurakchayova smlouva (ruština: Кюрекчайский договор, 14. Května 1805) je smlouva potvrzující integraci Karabach Khanate do Ruská říše. Slavnostní podpis se konal dne 14. Května 1805 v ruském vojenském táboře na břehu řeky Řeka Kurekchay, nedaleko Ganja. Dohodu podepsal Ibrahim Khalil Khan a vrchní velitel Gruzie, Generál pěchoty Pavel Tsitsianov (jménem Císař Alexander I. ).

Pozadí

Ruská říše využila rozdělení různých Kavkazské khanates a uzavřené dohody v tomto procesu. Vrchní velitel ruských jednotek na Kavkaze P. D Tsitsianov začal vyvíjet vojensko-diplomatický tlak na karabachský chanát po okupaci Ganja Khanate. Z korespondence Sisianova s ​​Ibrahimem chánem je zřejmé Karabach pokyny gruzínského šlechtice Ivana Jorajeva a Lisaneviče, kteří jednání zprostředkovali, že se chán pokusil uzavřít smlouvu za výhodných podmínek. Z dohod uzavřených carstvím s vládci Jižní Kavkaz až do Kurakchay, podmínky anexe těchto státních institucí, směrnice dokumentuje jejich zrušení, je zřejmé, že hlavní články Georgievská smlouva byly brány jako základ.

Dohoda

Zajetí Ganja Khanate hrálo důležitou roli při urychlení invaze kavkazských khanates. Na začátku roku 1804 poslal generál Tsitsianov Lisaneviče do Karabachu k Ibrahimovi Khalil Khanovi a požadoval tento převod pod ruskou podřízenost.^[1] Ibrahim Khalil Khan požádal Tsitsianova o vojenskou pomoc, aby zabránil útoku na íránský vojska a slíbil pomoci a zůstat věrný Rusku. Na jeho žádost poslal Tsitsianov tým do Karabachu vedený Lisanevičem. Tsitsianov postavil tábor na řece Kurakchay poblíž Ganja. Ibrahim Khalil Khan sem přišel se svými syny Mammad Hasan agha, Mehdigulu Khan Khanlar agha a další šlechtici z Karabachu.^[2]

Smlouva z Kurakchay se skládala z preambule a 11 článků. Zavedení dohody stanoví přesun karabachského chanátu do Ruské říše a články definují podmínky z toho vyplývající. Články 1, 4, 6, 8 a 9 dohody odrážejí povinnosti Ibrahima Khana a články 2, 3, 5 a 7 povinnosti Ruska. Rusko jednoznačně přijalo karabachský chanát jako nezávislý stát a potvrdilo Ibrahima Khana a jeho nástupce jako jediných vlastníků chanátu. Důležitou otázkou byla císařova záruka integrity karabachského khanátu. Khan se zavazuje přijmout a udržovat 500člennou ruskou posádku v Shusha pevnost. Khan se zavázal zaplatit Rusku roční poplatek ve výši 8 000 chervonety a poslat syna Mammada Hasana agha Shukur agha jako rukojmí Tbilisi. Car slíbil dát 10 stříbrných rublů denně vnukovi chána drženého jako rukojmí v Tbilisi.^[3]

Článek X Smlouvy stanovil, že tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou a neměla by se měnit. Článek XI byl o ratifikaci. Kurakchayova smlouva byla podepsána v ruštině. Se zrušením karabachského chanátu Ruskem v roce 1822 byla Kurakchayova smlouva ukončena.

Ve jménu Boha všemohoucího

My, tj. Ibrahim-khan Shushinsky (z města Šuša) a Karabakhsky (z khanate z Karabachu) a generál pěchoty všech ruských vojsk Kavkazská inspekce u pěchoty a dalších princ (knyaz) Pavel Tsitsianov s plnou mocí, která mi byla dána Jeho Výsostí císaře nejdražší a největší sir císař Alexander Pavlovič přijal s pomocí Boha záležitost udělení věčného občanství celé Ruské říše Ibrahimu Khanovi Šušinskému a Karabachskému se všemi jeho rodinami, potomky a majetkem. Smlouva byla uzavřena, potvrzena a podepsána následujícími články.

První článek

Ibrahim Khan Shushinsky za mě, jménem mých dědiců, nástupce abdikovat a vassalage a bez ohledu na název by to mohla být jakákoli závislost z Persie nebo jiného státu a tímto způsobem prohlašuji světu skutečnost, že se za sebe nepovažuji a moji nástupci mají jakoukoli moc. Jedinou mocí, kterou uznáváme, je Nejvyšší moc Výsosti Jeho císaře, celého Ruska, jeho velkého císaře a jeho největších dědiců a nástupců Cíle ruského trůnu. Slibuji, že zachovám věrnost trůnu jako věrný otrok a kterému musím podle zvyku přísahat na Korán.

Druhý článek

Jeho císařova výsost jménem svého otevřeného slibu dává své čestné slovo a ujišťuje čestným slovem svého císaře pro sebe a pro své nástupce, že upřednostňuje a pečuje o Ibrahima Chána Šušinského a Karabachského a nikdy nepřestane existovat.

Dokázat tuto skutečnost Výsost Jeho císaře dává záruku, že celý majetek a nástupci Jeho Veličenstva (chán) zůstanou nedotčeni.

Třetí článek

Chcete-li splatit otevřenost srdce Ibrahim-chana Šušinského a Karabachského, abyste uznali svrchovanou a jedinou moc celého ruského císaře nad sebou a jeho nástupci, tento článek uvádí, že on, chán a později jeho starší syn a každý starší nástupce při přijímání chanátu má právo obdržet císařovo potvrzení o chanate od guvernéra Gruzie. Skládá se z listiny (úředního dokumentu), úřední státní pečeti. Při jeho přijetí má nový Khan přísahu, že bude věrný ruskému impériu a že uzná svrchovanou a jedinou moc ruského císaře nad sebou a svými nástupci. Forma přísahy je obsažena v této smlouvě. Současný Ibrahim-chán Šušinskij a Karabachskij složili přísahu za přítomnosti guvernéra Gruzie a generála pěchotního prince Tsitsianova.

Čtvrtý článek

Já, tj. Ibrahim-chán Šušinskij a Karabachskij, abych dokázal, že mé úmysly směřující k věrnosti mé a mých nástupců vůči celé ruské říši a uznání nejvyšší a jediné moci nejvyšších držitelů říše slibuji, že nebudu mít žádné vztahy se sousedními držiteli bez předběžný souhlas gruzínského guvernéra. A když přijdou vyslanci z nich nebo budou zaslány dopisy, slibuji, že pošlu ty nejdůležitější guvernérovi a budu požadovat řešení otázek od něj a těch, které mají menší význam, aby byly hlášeny a projednány s osobou zastupující gruzínského guvernéra na moje místo.

Pátý článek

Výsost jeho císaře přijímá uznání jeho svrchované a výhradní moci nad majetky Ibrahin-chana Šušinského a Karabachského s dobrou vůlí a přísliby: 1) zacházet s národy tohoto majetku se stejnou ctí jako s jeho vlastními věrnými občany, aniž by je třídil od těch, kteří obývají obrovskou ruskou říši. 2) trvale chránit čest Ibrahim-chana, jeho manželky, dědiců a potomků v oblasti Šuša chanate. 3) dát veškerou moc vnitřní správy, soudu a pronásledování, příjmu a jeho vlastnictví Ibrahim-chanovi. 4) S cílem střežit Ibrahim-chana, jeho manžela a jeho majetek slibuji, že pošlu vojáky (500 osob) s děly, velitelství a důstojníky a v případě větší obrany bude guvernér Gruzie muset zvýšit počet vojáků kvůli okolností bránit vojensky majetek celé ruské říše.

Šestý článek

Já, tj. Ibrahin-chán Šušinskij a Karabachskij v reakci na svou věrnou píli, se zavazuji: 1) Na začátku a později uskladnit potřebné množství pšenice a kukuřice za rozumnou cenu stanovenou hlavním guvernérem, protože její nabídka od Elisavetpolu je spíše obtížné nebo dokonce musí být prohlášeno za nemožné. 2) Výše ​​zmíněné jednotky by měly mít k dispozici domy, aby zůstaly v pevnosti Šuša. Měli by být vybráni vůlí velitele. Měly by být zásobeny přiměřeným množstvím palivového dřeva. 3) Zajistit pohodlný vstup do pevnosti Šuša vázaný na Elisavetpol a vybudovat cestu vhodnou pro průchod arbou. 4) Bylo by vhodné, aby vláda vybudovala silnici z pevnosti Šuša ve směru na Djevad. Dělníkům musí být vyplácena mzda stanovená vládou.

Sedmý článek

Jeho Císařova Výsost, která prokazuje svou vůli a laskavost svému veličenstvu, Ibrahim-chan laskavě představuje svůj prapor se státním znakem Ruské říše, který s ním má být uchováván jako symbol chanátu a moci. Nikdo kromě chána nemá právo nést to do války, jak to prezentovala Jeho císařská výsost.

Osmý článek

Já, tj. Ibrahim-chán Šušinskij a Karabachskij, kteří mají svolení Jeho Císařovy Výsosti k utrácení mého obvyklého příjmu, se zavazuji platit příspěvek do státní pokladny Jeho Císařské Výsosti v Tifliss 8.000 chervonetů (zlatá mince) ročně, platit to ve dvou půlky. 1. polovina 1. února a druhá polovina 1. září začíná 1. platbou 4.000 chervonetů. V souladu s uzavřením této smlouvy jeho císařskou výsostí a podle asijské tradice jsem vedle přísahy věrnosti zastavil syna svého staršího syna Mameda-Hassana-Agy druhého Shukur-Ullaha, aby navždy zůstal v Tiflissu.

Devátý článek

Jeho Císařova Výsost laskavě vyjadřující milosrdenství jako požitek z věrnosti zaručuje vnukovi jeho Veličenstva chána 10 rublů ruských peněz denně.

Desátý článek

Tato smlouva je uzavřena na věky a od nynějška nebude navždy podléhat žádným změnám.

Jedenáctý článek

Potvrzení této smlouvy Jeho císařskou výsostí se státem zapečetěnou listinou (úřední dokument) musí být předloženo do 6 měsíců od jejího podpisu, nebo dříve, je-li to možné.

Na potvrzení toho podepsali níže podepsané strany tyto články v létě roku 1805 A. D. (Mohammedan 1220) v táboře regionu Elisavetpol poblíž řeky Kurek.^[4]

Reference