Předcházení trestným činům z nenávisti a boj proti nim - The Prevention and Combating of Hate Crimes and Hate Speech Bill

V Jihoafrickém parlamentu se uvažuje o prevenci a potírání zločinů z nenávisti a zákona o nenávistných projevech

Předcházení trestným činům z nenávisti a boj proti nim je návrh zákona, jehož cílem je omezit urážlivé projevy a potlačit zločiny z nenávisti Jižní Afrika.[1] Návrh zákona byl představen v roce 2016 a zasedá před Jihoafrické národní shromáždění.[2] Některé z uvedených záměrů legislativy zahrnují „zajistit prevenci trestných činů z nenávisti a nenávistných projevů“ a „zajistit účinná donucovací opatření“ proti těm, kteří vyjádří „předsudky nebo nesnášenlivost vůči oběti“.[3] Návrh zákona byl předmětem mnoha debat, přičemž některé skupiny vyjádřily znepokojení nad důsledky omezení řeči.[4][5][6] Jiní tvrdili, že návrh zákona je vzhledem k úrovni diskriminace v Jižní Africe nezbytný.[7][8]

Pozadí

I po skončení Apartheid éře se Jižní Afrika potýkala s rasovými rozdíly, diskriminací a násilím.[9] Ačkoli vyloučení apartheidu vedlo k většinovému volebnímu hlasování a odstranilo rozsáhlou diskriminaci při hlasování, Jižní Afrika je přesto domovem mnoha předsudků.[10] Aspekt jihoafrické nerovnosti je patrný v nepřiměřeně vysoké míře chudoby černé populace, navzdory černé populaci tvořené vládnoucí většinou.[11] Jedno konkrétní legislativní úsilí zaměřené na nápravu této nerovnosti nastalo v roce 1994, kdy vláda vedená EU ANC uzákonil Zákon o restitucích pozemkových práv určené k přerozdělení půdy zpět určitým černým populacím, které byly odebrány během koloniální éry.[12] Jelikož se Jihoafrická republika nadále vypořádává s problémy vyplývajícími z odkazu apartheidu, bylo dalším navrhovaným řešením přijetí legislativy, jako jsou trestné činy z nenávisti a návrh zákona o nenávistných projevech, s cílem dodržovat ústavní zákaz jihoafrického rasismu a závazku k rovnosti.[13][14]

souhrn

Předmluva

The Ústava Jihoafrické republiky umožňuje svobodu projevu s určitými výjimkami, která zakazuje „prosazování nenávisti založené na rase, etnickém původu, pohlaví nebo náboženském vyznání a představuje podněcování ke škodě“.[15] Toto vyloučení je jedním z mnoha aspektů uvedených v preambuli Prevence zločinů z nenávisti a boj proti nim a zákona o nenávistných projevech.[3] Zákon začíná definováním určitých klíčových pojmů nalezených v textu a pokračuje podrobným popisem účelu zákona následovně:

  • provádět závazky republiky týkající se předsudků a nesnášenlivosti, jak jsou stanoveny v mezinárodních nástrojích;
  • zajistit stíhání osob, které spáchají trestné činy uvedené v tomto zákoně, a stanovit příslušné tresty;
  • zajistit prevenci zločinů z nenávisti a projevů nenávisti;
  • zajistit účinná donucovací opatření;
  • zajišťovat koordinované provádění, uplatňování a správu tohoto zákona;
  • koordinovaně bojovat proti páchání trestných činů z nenávisti a projevů nenávisti; a
  • shromažďovat a zaznamenávat údaje o zločinech z nenávisti a projevech nenávisti.[3]

Trestné činy z nenávisti a projevy nenávisti

Zákon následně vysvětluje, jaké vlastnosti trestného činu představují trestný čin z nenávisti, a to následovně:

  1. stáří;
  2. albinismus;
  3. narození;
  4. barva;
  5. kultura;
  6. postižení;
  7. etnický nebo sociální původ;
  8. pohlaví nebo genderová identita;
  9. Stav HIV;
  10. Jazyk;
  11. národnost, status migranta nebo uprchlíka;
  12. povolání nebo obchod;
  13. politická příslušnost nebo přesvědčení;
  14. závod;
  15. náboženství;
  16. sex, který zahrnuje intersex; nebo
  17. sexuální orientace.[3]

Nenávistné projevy jsou podle zákona trestným činem zaměřeným na kteroukoli z výše uvedených charakteristik, s výjimkou 12 a 13.[3]

Výjimky

Ačkoli pro trestné činy z nenávisti neexistují žádné výjimky, v zákoně existuje několik výjimek týkajících se projevů nenávisti. Patnáct charakteristik, které tvoří projevy nenávisti, neplatí, „je-li to v dobré víře při zasnoubení -“[3]

  1. žádný v dobré víře uměleckou tvořivost, výkon nebo jinou formu vyjádření, pokud taková tvořivost, výkon nebo vyjádření neobhajuje nenávist, která je podněcováním ke škodě;
  2. jakýkoli akademický nebo vědecký dotaz;
  3. spravedlivé a přesné podávání zpráv nebo komentářů ve veřejném zájmu nebo při zveřejňování jakýchkoli informací, komentářů, reklam nebo oznámení v souladu s čl. 16 odst. 1 Ústavy Jihoafrické republiky z roku 1996; nebo
  4. the v dobré víře interpretace a proselytizace nebo vyznávání jakéhokoli náboženského principu, víry, učení, doktríny nebo spisů, pokud takový výklad a proselytizace neobhajuje nenávist, která představuje podněcování ke škodě.[3]

Předcházení trestným činům z nenávisti a projevům nenávisti

Jedna ze závěrečných částí návrhu zákona stanoví, že je třeba vypracovat programy, aby:

1. provádět vzdělávací a informační kampaně s cílem informovat veřejnost o zákazu trestných činů z nenávisti a projevů nenávisti zaměřených na prevenci a boj proti těmto trestným činům;

2. zajistit, aby všichni veřejní činitelé, kteří se mohou podílet na vyšetřování a stíhání trestných činů z nenávisti a projevů nenávisti, byli vzděláváni a informováni o zákazu těchto trestných činů;

3. poskytovat pomoc a rady jakékoli osobě, která chce podat stížnost na trestný čin z nenávisti nebo projevy nenávisti; a

4. školit veřejné činitele v oblasti zákazu, prevence a boje proti trestným činům z nenávisti a projevům nenávisti, jejichž školení musí zahrnovat školení v sociálním kontextu.[3]

Recepce

Podpěra, podpora

Argumenty ve prospěch návrhu zákona se obvykle shodují s širšími argumenty, které podporují obecně omezení nenávistných projevů, včetně přesvědčení, že škody spojené s určitými projevy vyžadují cenzuru, že neomezená řeč šíří diskriminaci a že svoboda projevu by neměla být používána k ochraně tato diskriminace.[14] Předseda Jihoafrického výboru Mathole Motshekga uvedl, že návrh zákona má řešit rostoucí nesnášenlivost a umožnit pomoc obětem trestných činů.[7] Náměstek ministra spravedlnosti John Jeffery konstatoval, že Jihoafrická republika není jedinečná, když uvažuje o návrhu zákona o nenávistných projevech, a že v Jižní Africe neexistuje žádné „absolutní právo“ na svobodu projevu, i když je nutná rovnováha mezi cenzurou a projevem.[8]

Opozice

Argumenty proti návrhu zákona se také obvykle shodují s širšími argumenty, které jsou proti omezení svobody projevu, včetně přesvědčení, že zákony omezující projevy nenávisti vždy omezují diskurz.[14] Human Rights Watch vyjádřil znepokojení nad jazykem návrhu zákona a potenciálem vést k významným omezením svobody projevu.[4] The Helen Suzman Foundation, jihoafrický think-tank zaměřený na podporu „liberální ústavní demokracie“, předložil odpověď nastiňující seznam důvodů, proč se skupina zásadně postavila proti návrhu zákona.[5] The Jihoafrický institut pro rasové vztahy rovněž předložil odpověď proti návrhu zákona, kritizoval Johna Jefferyho prohlášením, že „zákony o nenávistných projevech v Austrálii, Kanadě a Keni se velmi liší“ a rovněž varoval, že „při prosazování ustanovení o nenávistných projevech a trestných činech z nenávisti budou platit dvojí standardy . “[6]

Reference

  1. ^ „Prevence a boj proti trestným činům z nenávisti a nenávistné projevy, 2018» Publikace vysvětlujícího shrnutí prevence a boje proti zákonu “. Greengazette.co.za. Citováno 5. října 2018.
  2. ^ „Legislativa - parlament Jihoafrické republiky“. Parliament.gov.za. Citováno 5. října 2018.
  3. ^ A b C d E F G h „PREVENCE A BOJ PROTI NENÁVIDNOSTÍ A ZNOVU PROJEVUJE“ (PDF). Parliament.gov.za. Citováno 25. října 2018.
  4. ^ A b „Jihoafrický krok k projevům nenávisti o krok příliš daleko“. Human Rights Watch. 21. února 2017. Citováno 5. října 2018.
  5. ^ A b „Against the Hate Bill: The HSF's submission - DOCUMENTS | Politicsweb“. www.politicsweb.co.za. Citováno 3. prosince 2018.
  6. ^ A b „Against the Hate Bill: The IRR's full submission - DOCUMENTS | Politicsweb“. www.politicsweb.co.za. Citováno 4. prosince 2018.
  7. ^ A b „Vláda S. African předloží parlamentu návrh zákona o nenávistných projevech“. 30. května 2018.
  8. ^ A b „Spravedlnost / Legislativa / Návrh zákona o zločinech z nenávisti“. www.justice.gov.za. Citováno 3. prosince 2018.
  9. ^ Schweppe, Jennifer; Walters, Mark Austin (26. května 2016). Globalizace nenávisti: internacionalizace trestných činů z nenávisti?. Oxford University Press. ISBN  9780191088513.
  10. ^ Mano, Winston (30. května 2015). Rasismus, etnický původ a média v Africe: zprostředkování konfliktů ve dvacátém prvním století. IB Tauris. p. 28. ISBN  9781780767062.
  11. ^ Sisk, Timothy (14. března 2017). Demokratizace v Jižní Africe: Nepolapitelná sociální smlouva. Princeton University Press. ISBN  9781400887392.
  12. ^ MacKinnon, Aran (2004). The Making of South Africa. Upper Saddle River, New Jersey: Prentice Hall. str. 290–291. ISBN  9780205795499.
  13. ^ Harris, Bronwyn (2004). Uspořádání předsudků: Zkoumání trestných činů z nenávisti v Jižní Africe po apartheidu. Kapské město.
  14. ^ A b C Traum, Alexander (2014). „Kontextualizace debaty o nenávistných projevech: USA a Jižní Afrika“. Srovnávací a mezinárodní právní věstník jižní Afriky. 47 (1): 64–88. JSTOR  24585817.
  15. ^ „ÚSTAVY JIŽNÍ AFRIKY“ (PDF). Justice.gov.za. Citováno 25. října 2018.