Beránek Boží a zvíře z propasti - The Lamb of God and the Beast from the Abyss - Wikipedia

Beránek Boží a zvíře z propasti (srbština: Jagnje Božije i Zvijer iz bezdana) je kniha sebraných příspěvků z druhého teologicko-filozofického sympozia z Dnů svatých Cyrila a Metoděje z roku 1996,[1] obsahující příspěvky dvaceti vědců a duchovních, zejména z Černé Hory, včetně Dr. Radovan Karadžić. „Jejím cílem je především ospravedlnit válku v Bosně a zajistit obecnou„ filozofickou “opozici proti protiválečné literatuře publikované v Jugoslávii“.[2] To bylo editováno Rados M. Mladenovic & Hierodeacon Jovan[1] a publikoval Svetigora, nakladatelství Metropolitanate of Montenegro and the Littoral.

Pozadí

Druhé teologicko-filozofické sympózium Srbská pravoslavná církev byla organizována v roce 1996 společností Amfilohije Radović Metropolita z Metropolitu Černé Hory a přímořský a arcibiskup z Cetinje krátce po skončení války v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině. Podle vydavatele „autoři této knihy jsou si jisti, že tragická porážka během těchto dvou válek je ve skutečnosti velkým vítězstvím, které může mít kosmické rozměry“.[3]

Spisovatelé

Kniha je souborem 15 esejů, mimo jiné:[1]

Obsah

První část s názvem „And Holy and War“ má dva eseje. V první Amfilohije Radović píše o tom, jak je to možné Svatý Peter kdo "byl oprávněně srovnáván s Mojžíš a Joshua „během jeho vlády bojoval ve třech válkách.[7] Druhá část první části pojednává o díle Velji Stanišiće, který vytvořil plakát k „dvoustému výročí vítězství, které vyhrál Svatý Petr z Cetinje ".[8]

První část druhé části „Válka jako zkušenost“ napsal Radovan Karadžić. V něm se ptá: „Byla to skutečná válka?“ Karadžić ve své eseji tvrdí, že bosenští Srbové byli stokrát oběťmi, jejichž nepřátelé zabili vše, co je srbské.[9] Milovan Milutinović píše ve své eseji o válce bez jednotného programu Srbů na západ a na východ od řeky Drina. Podle jeho slov vytvoření Republika srbská a Krajina srbskými vlasteneckými silami západně od Driny bylo nutné kvůli extremistickým tahům slovinský a chorvatský separatisté; muslimsko-chorvatská koalice, která se chtěla stát pány Srbů; silná protisrbská propaganda v globálních médiích a dalších. Je spokojen s organizací srbských obranných sil západně od Driny, ale ne na východě. Milutinović končí svou esej slovy obviněného ICTY z roku 1996[10] Ratko Mladić: „Byli jsme bez jednotného srbského národního programu, cíle nebo strategie“.[11] Následně diskutuje Tihomir Burzanović Ustaše zločiny v roce 1942 a moderní zločiny proti Srbům v Bosně. O událostech během jugoslávských válek píše o údajných zločinech Naser Orić, velitel bosensko-muslimských sil v Srebrenica od roku 1992, kdy bylo město obléháno bosensko-srbskými silami, jejichž přesvědčení bylo po odvolání zrušeno přesvědčení ICTY[12] a podobné zločiny chorvatských a bosniackých sil. Spisovatel ve své eseji nemluví o Chorvatech nebo Bosňanech, ale o Ustaše a muslimech.[13] Závěrečná práce této části, kterou napsal Mladen Šukalo, pojednává o údajných „dvojích standardech“ používaných mezinárodními médii.[14]

Třetí část se nazývá Válka jako lež a pojednává o „lžích a podvodech ochránců secesních republik, kterým se podařilo izolovat srbský lid od zbytku světa“. První esej, kterou napsal srbský pravoslavný kněz Atanasije Jevtić, hovoří o tom, jak Srbové vedli vždy jen obranné války a že chorvatská Dalmacija a Dubrovník jsou ve skutečnosti pobřeží Bosny a Hercegoviny a poté útočí na diktátora a zrádce Slobodan Milošević která poskytla Krajinu Chorvatsku a části Republiky srbské Federaci Bosny a Hercegoviny. Poslední z jeho komentářů je o západních mocnostech, které zničily Jugoslávii podobným způsobem jako Velká Británie, která dříve zničila Kypr. Ve druhé eseji této části Mirko Zurovac Bělehradské univerzity hovoří o tom, jak západní mocnosti zničily Jugoslávii a poté společně s UNPROFOR pomáhal chorvatským a muslimským (Bosňanům) vojenským silám. Autor tohoto textu píše krátkou historii událostí, aby čtenář lépe pochopil, že Srbové jsou oběťmi genocidní války podporované NATO. 3. esej hovoří o Microsoft Encarta 1996, která je ve spisovatelských slovech zaujatá vůči Srbům. Poslední esej v této části hovoří o tom, proč je tato válka nejhorší ze všech válek. V myšlení spisovatele to není kvůli počtu obětí, ale kvůli množství lží, které jsou vytvořeny v továrně na světové lži (Hollywood), které mají být použity proti pravoslavnému světu. Kořeny této nenávisti ve slovech autora je možné najít v Valící se kameny píseň „Soucit s ďáblem“

4. část s názvem Etika, právo a válka hovoří o soudech pro válečné zločiny. V první eseji Dr. Jovan Babić z Univerzita v Bělehradě Filozofická fakulta hovoří o morální zákonnosti soudů (ICTY?), která bude trestat obhájce status quo ante (Srbové) a odměny pro secesionisty (Bosna a Hercegovina, Chorvatsko) a za další příklady, které používá válečné zločiny ve Vietnamu a vojáci jako James Duffy který nikdy neuvidí soud pro válečné zločiny. Druhá esej hovoří o morálce, která je během války zrazena a opuštěna. V poslední eseji této části používá pan Petar Bojanić jako příklad korespondenci mezi Norbertem Bobbiem a Carlem Schmittem pro tvrzení, že cena za porážku není nikdy malá.

5. část s názvem Duše a válka, kterou napsali Bosko V. Popovic a Dr. Jovan Mirić z Filozofické fakulty v Bělehradě. První esej s názvem Psychologická interpretace války hovoří o psychologii války a lidské přirozenosti. V eseji Popovic hovoří o Jamesově studii „Morální ekvivalenty války“, Pitirim Sorokin, Zontanon Colon a další učenci. Na druhé straně Mirić ve své eseji s názvem Války v království na Zemi psychologický výklad odpovědi na otázku příčin války a k tomu používá starou srbskou folklórní poezii

6. část s názvem Lidé a válka obsahuje 3 eseje. První s názvem Srbové a válka hovoří o stereotypu, že Srbové jsou národ milující válku a jak byli uvězněni jugoslávskou myšlenkou v letech 1918 a 1945, ale odmítli být uvězněni v roce 1991. Druhý s názvem Nacionalismus a válka tři typy konceptů týkajících se určení národního: románského, germánského a slovanského. Poslední esej v této části nazvaná Východní pravoslaví a válka hovoří o současné historické a duchovně-politické situaci pravoslaví. Matej Arsenijevic říká, že není náhodou, že první zásah NATO byl proti pravoslavným Srbům. Podle jeho slov je otázka Srbů ve středu boje o euro-asijské dějiny a ve středu geopolitických her.

Reference

  1. ^ A b C http://www.mitropolija.me/duhovnost/jagnje/index_l.html
  2. ^ Bieber, Florian; Politika Černé Hory od rozpadu Jugoslávie, str. 19 Archivováno 2010-07-03 na Wayback Machine
  3. ^ http://www.rastko.org.rs/filosofija/jagnje/predgovor.html
  4. ^ „Srbsko zajalo uprchlíka Karadžiče“. BBC. 22. července 2008. Citováno 2008-07-24.
  5. ^ „Podpora zmenšování uprchlého Karadžiče“. BBC novinky. 2005-08-27. Citováno 2010-05-25.
  6. ^ Kinzer, Stephen (1995-06-27). „Bosenští muslimští vojáci obcházejí síly OSN, aby přepadly srbskou vesnici“. The New York Times. Citováno 2010-05-25.
  7. ^ http://www.rastko.org.rs/filosofija/jagnje/mitropolit_amfilohije.html
  8. ^ http://www.mitropolija.me/duhovnost/jagnje/vladika_joanikije_l.html
  9. ^ http://www.mitropolija.me/duhovnost/jagnje/radovan_karadzic_l.html
  10. ^ https://www.un.org/icty/indictment/english/mla-ai021010e.htm
  11. ^ http://www.mitropolija.me/duhovnost/jagnje/milovan_milutinovic_l.html
  12. ^ „Muslimský šéf Srebrenice povolen“. BBC novinky. 2008-07-03. Citováno 2010-05-25.
  13. ^ http://www.mitropolija.me/duhovnost/jagnje/tihomir_burzanovic_l.html
  14. ^ http://www.mitropolija.me/duhovnost/jagnje/mladen_sukalo_l.html

externí odkazy