The Hunt: Me and the War Criminals - The Hunt: Me and the War Criminals - Wikipedia

Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte vylepši to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) tento článek popisuje pouze jeden vysoce specializovaný aspekt přidruženého předmětu. Prosím pomozte vylepšit tento článek přidáním obecnějších informací. The diskusní stránka může obsahovat návrhy. (Červenec 2020) tento článek se mohou primárně týkat jiný předmětnebo místo nepřiměřená hmotnost na spíše než konkrétní aspekt jako celek. Pomozte prosím odstartovat nebo přemístění veškeré relevantní informace a odstranění nadměrné detaily to může být proti Zásady začlenění Wikipedie. (Červenec 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

The Hunt: Me and the War Criminals (italština: La caccia: Io e i criminali di guerra) je kniha, kterou napsal Carla Del Ponte, publikováno v dubnu 2008. Podle Del Ponte obdržela informace o tom, že asi 300 Srbů bylo uneseno a převezeno do Albánie v roce 1999, kde jim byly odebrány orgány.^[1] Kniha vyvolala značnou polemiku s Kosovan a Albánec úředníci popírající tato obvinění a představitelé Ruska a Srbska požadující další vyšetřování. ICTY uvedl, že soudu nebyly předloženy žádné podstatné důkazy podporující obvinění.

Dne 12. Prosince 2010 Evropská rada vydala předběžná zpráva potvrzuje obvinění paní Del Ponte a jmenuje Shaipa Muju, současného politického poradce kosovského předsedy vlády, a předsedu vlády Hashim Thaqi sám v této souvislosti.

Obvinění z provozu

Podle knihy Del Ponteho obdržela státní zastupitelství informace od UNMIK úředníci, kteří na oplátku obdrželi od „týmu důvěryhodných novinářů“, že asi 300 unesených Srbů bylo převezeno s kamiony z Kosova do několika táborů v Kukës a Tropojë (Albánie) v létě 1999, krátce po příchodu vojsk NATO do Kosova.^[2] Tam byly jejich orgány extrahovány za účelem prodeje v zahraničí.

Reakce

Organizace

The Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii řekl k obvinění Del Ponte: "Tribunál si je vědom velmi vážných obvinění z obchodování s lidskými orgány, které vznesla bývalá žalobkyně Carla Del Ponte v knize nedávno vydané v italštině pod jejím jménem. Žádný důkaz na podporu těchto obvinění nikdy nebyl předvedeni před soudce Tribunálu. “^[3]

Mluvčí agentury Tribunál OSN pro válečné zločiny uvádí, že během předběžného vyšetřování ve spolupráci s Albánií a UNMIK „nebyly získány žádné spolehlivé důkazy, které by tvrzení dokázaly“.^[3]

Dne 4. Dubna 2008 Human Rights Watch napsal kosovskému předsedovi vlády Hashim Thaci a albánský předseda vlády Sali Berisha v žádosti o zahájení vyšetřování v této věci pod mezinárodním dohledem. Do 3. května oba ignorovali dopisy a místo toho veřejně odmítli tvrzení Del Ponte jako nepodložená. Dne 5. května 2008 organizace Human Rights Watch označila obvinění z knihy Del Ponte za „vážná a důvěryhodná“ a vyhlásila veřejnou výzvu ke spolupráci v Tiraně a Prištině.^[4]

Uvádí se, že obětem bylo z války pohřešováno více než 400 Srbů. „Objevila se vážná a důvěryhodná obvinění o hrozném zneužívání v Kosovu a Albánii po válce,“ uvedl Fred Abrahams, vedoucí výzkumu mimořádných událostí HWR v HRW.

Podle informací novinářů byli unesení jedinci drženi ve skladech a dalších budovách, včetně zařízení v Kukës a Tropoje. Ve srovnání s jinými zajatci uvedly některé zdroje, že někteří mladší a zdravější zadržení byli krmeni, vyšetřováni lékaři a nikdy nebyli biti. Tito unesení jedinci - neznámý počet - byli údajně převezeni do žlutého domu v albánském městě Burrel nebo v jeho okolí, kde lékaři vytáhli zajatcům vnitřní orgány. Tyto orgány byly poté transportovány z Albánie přes letiště poblíž hlavního města Tirany. Většina údajných obětí byli Srbové, kteří se ztratili po příchodu sil OSN a NATO do Kosova. Ale dalšími zajatci byly ženy z Kosova, Albánie, Ruska a dalších slovanských zemí.

A předběžná zpráva podle Evropská rada, vydané dne 12. prosince 2010, potvrdila obvinění.

Albánie

Pandeli Majko Albánský předseda vlády během války v Kosovu odmítl obvinění z knihy Del Ponte jako „podivné příběhy, fantazie“.^[5]

Kosovo

Nekibe Kelmendi, kosovský ministr spravedlnosti, uvedl, že obvinění Del Ponte „jsou čistými výmysly, které učinila Del Ponte nebo snad samotné Srbsko“. „Pokud o takových případech věděla, měla by být obviněna ze zadržování důkazů a skrývání těchto zločinů,“ řekl Kelmendi.^[6]

Rada pro ochranu lidských práv a svobod oznámila, že zažalují Del Ponte za zveřejnění lží ve své knize.^[7]

Švýcarsko

Švýcarská vláda požádala Del Ponte, aby nepropagovala její knihu.^[8] To bylo kritizováno za poškozování oslavované neutrality země, zejména proto, že Del Ponte byl jmenován švýcarským velvyslancem v Argentině.^[1]

Edice

• Chuck Sudetic, Carla Del Ponte, La caccia: Io e i criminali di guerra, Feltrinelli, Milano, (2008), ISBN  88-07-17144-9.

Reference

externí odkazy

• Odhalení v knize Carly del Ponte