The Great Road: The Life and Times of Chu Teh - The Great Road: The Life and Times of Chu Teh - Wikipedia

The Great Road: The Life and Times of Chu Tehtím, že Agnes Smedley (Měsíční revize Stiskněte 1956), je nedokončená biografie čínského komunistického vůdce Zhu De.

Smedley zemřel v roce 1950, práce nebyla dokončena. Edgar Snow protože její literární vykonavatel měl problém se zveřejněním. Získal japonský překlad publikovaný v roce 1955, který měl skromný úspěch. To bylo vydáno v angličtině v roce 1956 nezávislým marxistou Měsíční revize Stiskněte, s úvodem do Leo Huberman a Paul Sweezy, ale udělal špatně.^[1]

Zůstává jediným významným anglickým životopisem vojenského velitele, který hrál hlavní roli v čínské historii. V Číně je považován za klasický. Čínský překlad se prodal miliony.^[2]

Biografie obsahuje popis toho, jak byl radikálem v čínské revoluci v roce 1911, ale podílel se na obecné korupci a neúspěchu oblasti válečníka. A jak se stal věřícím v leninský komunismus.

V příběhu jsou mezery. Ale zahrnovalo to i Zhuův vlastní účet Bitva o most Luding. To se mírně liší od toho, co řekl Edgar Snow Rudá hvězda nad Čínou. Zdá se, že dřívější selhání a Taiping armádě na stejném mostě bylo řečeno Zhu, když byl ještě dítě:

„Za temných nocí, kdy není měsíc, stále slyšíš duchy našich mrtvých Taiping naříkat na přechodu řeky Ta Tu a nad městem, kde byli zabiti. Budou brečet, dokud nebudou pomstěni. . “ ^[3]

Řeka je řeka Tatu Rudá hvězda nad Čínou a Řeka Dadu v aktuálním přepisu. Zhu, jak jej proložil Smedley, mluví spíše o „Lutinchiao“ než o Luding Bridge. A zmiňuje muže, který vedl útok a byl první, kdo zemřel:

„Asi dvě stě yardů nebylo nic jiného než železné řetězy kymácející se nad řevem bystřiny, kterou cítilo pět set…

„Celé jednotky se dobrovolně přihlásily, ale první vyznamenání se dostalo na četu pod velením Ma-Ta-chiu. Poté byla vybrána druhá četa. Muži obou čet si připnuli zbraně, meče a ruční granáty na záda a velitel čety Ma- Ta-chiu vystoupil, uchopil jeden z řetězů a začal se houpat rukou před severním břehem. Následoval politický ředitel čety a po něm muži. Jak se houpali, kulomety Rudé armády položily ochranný protipožární clona a Inženýrský sbor začal vychovávat kmeny stromů a pokládat podlahu mostu.

„Armáda bez dechu sledovala, jak se muži houpali po řetězech mostu. Ma-Ta-chiu byl první, kdo byl zastřelen do divoké bystřiny dole. Potom další muž a další. Ostatní se tlačili, ale těsně předtím, než dosáhli podlahy u severní předmostí viděli, jak nepřátelští vojáci vysypávají plechovky petroleje na prkna a zapalují je. Někteří muži sledovali šíření plamenné plachty a váhali, ale politický vůdce čety konečně vyskočil na podlahu, než plameny dosáhly k jeho nohám, vyzvali ostatní, aby ho následovali. Přišli a přikrčili se na prkna, uvolnili ruční granáty a rozepnuli meče.

„Proběhli plameny a vrhli své ruční granáty doprostřed nepřítele. Stále více mužů je následovalo, plameny lapaly po jejich oblečení ... Most se stal hromadou běžících mužů s puškami připravenými a při běhu šlehali plameny Nepřítel ustoupil ke své druhé linii obrany, ale divize Lin Piao [která předtím přeplula lodí] se náhle objevila v jejich týlu a bitva skončila.

„Bitva u Lutinchiao trvala jen hodinu. Sedmnáct mužů bylo zabito, mnoho spáleno a zraněno a několik těžce upáleno.“ ^[4]

Reference