Temný anděl (román Waltari) - The Dark Angel (Waltari novel)

Temný anděl
JohannesAngelos.jpg
První vydání (finština)
AutorMika Waltari
Originální názevJohannes Angelos
Cover umělecBjörn Landström
ZeměFinsko
ŽánrHistorický román
VydavatelWSOY
Datum publikace
1952

Temný anděl (původní název Johannes Angelos) je román podle Finština autor Mika Waltari o beznadějném milostném poměru a Pád Konstantinopole. Finská verze byla původně vydána v roce 1952, anglické vydání vyšlo ve Velké Británii v roce 1953.

Spiknutí

Vypravěčem je Jean Ange, alias John Angelos, narozený v Avignonu. Před událostmi v románu byl přítelem sultána Murad II a pak také jeho syna, Mehmed II; ale jakmile Mehmed zahájil svůj pochod do Konstantinopole, Ange tam uprchla.

Román začíná, když se Jean Ange setká Anna Notaras v Konstantinopoli a oni okamžitě se zamilovat. Zpočátku Ange neví o své identitě, ale později si uvědomí, že je dcerou Megas doux Lucas Notaras.

Ange je odhodlána bojovat na smrt křesťanů proti islámským osmanským silám. Nicméně jeho předchozí vztah s Mehmedem mu přináší trvalou nedůvěru jak z latinských, tak z řeckých křesťanů.

Nakonec je Jean Ange odhalena jako právoplatný dědic byzantských císařů, i když o moc nemá zájem. Konstantinopol nakonec spadá pod Mehmedův útok, Anna umírá v přestrojení za vojáka a Jean je Mehmedem umučen k smrti.

Výzkum a psaní

Román, napsaný ve formátu deníku, byl inspirován skutečným deníkem od Niccolò Barbaro popisující 1453 obléhání Konstantinopole. Postava Angelose měla svůj základ zejména na a okrajová poznámka červeným inkoustem zmiňujícím řeckého zrádce pro Turky jménem Angelo Zacaria.[1] Učenec Panu Rajala navštívil Biblioteca Nazionale Marciana, která obsahovala jak kopii, tak originál, a ze seznamu pokladen si přečetla, že Mika Waltari byla čtvrtou, která mohla knihu prozkoumat, dne 7. listopadu 1952.[1]

Reference

  1. ^ A b Rajala, Panu (21. května 2017). „Panu Rajala todisti professorin epäilyn turhaksi: Mika Waltari ei keksinyt päästään menestysteokseen liittyvää tarinaa“. Aamulehti (ve finštině). Citováno 12. ledna 2020.

externí odkazy