The Black Leaf in My Mouth - The Black Leaf in My Mouth

Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte vylepši to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) tento článek je psán jako osobní reflexe, osobní esej nebo argumentační esej který uvádí osobní pocity editora Wikipedie nebo představuje originální argument o tématu. Prosím pomozte to vylepšit přepsáním do encyklopedický styl. (Říjen 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace. Prosím pomozte zlepšit tento článek představuji přesnější citace. (Říjen 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

IP sog-ui geomeun ip (입 속의 검은 잎 The Black Leaf in My Mouth) je básnická sbírka napsáno Ki Hyongdo^[1].

Když se Ki Hyongdo připravoval na vydání sbírky v roce 1989, náhle zemřel na a mrtvice. Sbírka byla vydána později v tomto roce. Jeho předčasná smrt přidala pocit tragédie ke smutku a zoufalství, které již existovalo v první polovině sbírky a vedlo k vzniku takzvaného „syndromu Ki Hyongdo“.

Přehled

Titul

to bylo literární kritik Kim Hyun, který si vybral název sbírky IP sog-ui geomeun ip. Kim Hyun také napsal rozbor básnické sbírky pod názvem „Yeongwonhi dachin binbangui cheheom (영원히 닫힌 빈방 의 체험 Zkušenost věčně uzavřené a prázdné místnosti).“^[2]

Ki Hyongdo původně uvažoval o vydání své první básnické sbírky jako „Varování na nádraží,„Podle jeho starší sestry. Místo toho použil tento název pro dílo, které vydal v roce 1988 a jehož první řádek zní: “Mianhajiman naneun ije himangeul noraeharyeonda (미안 하지만 나는 이제 희망 을 노래 하련다 Promiň, ale teď zkusím zpívat naději.) “ Starší sestra Ki Hyongdo, i když připouští, že básně jejího bratra byly primárně temné a ponuré, poukázala na tuto báseň, která zpívá k obratu směrem k naději. Řekla, že kdyby Ki Hyongdo byl stále naživu, stal by se básníkem, který by dál zpíval naději.^[3] Původní název Ki Hyongda, „Varování na stanici,“Se stal názvem sbírky děl vydaných u příležitosti 20. výročí jeho úmrtí.^[4]

Motivy

Tragický světonázor

Dominující vlastnost IP sog-ui geomeun ip je to tragické pohled na svět. Díky čemu je Ki Hyongdo a tato sbírka poezie jedinečná, je to, že na rozdíl od většiny básní, které zaujímají takový světonázor a vyjadřují přání uniknout současné situaci, zůstávají básně Ki Hyongda v děsivé hrůze realita a tvrdohlavě tam hledají význam.^[5] V jiných světech existuje v básních Ki Hyongda pouze bolestivá realita současnosti. V tomto smyslu, jak tvrdí Kim Hyun, Ki Hyongdo nebyl alchymista hledal zlato v bahně, ale realista, který bláto nazýval tím, čím to je.^[6]

Chudoba v dětství

Příčina všeho temnoty, smutku a neklidu, které obklopují IP sog-ui geomeun ip jsou zážitky z dětství Ki Hyongda. V „Eomma geokjeong (엄마 걱정 Starosti o matku),“ vzpomíná básník, když byl ještě dítě, a třásl se osamělostí, když jeho matka chodila do práce a nevracela se pozdě do noci. Citát níže ukazuje chudou domácnost a osamělost, kterou kvůli ní básník zažíval.^[7] Jak čas plyne a básník se stává dospělým, mluví o minulosti hlasem, který je protkán touhou více než strachem. Navzdory tomu věci, které se zakořenily hluboko v básníkovi, jako je prázdná místnost, osamělost a osamělost, zanechávají svou stopu v celé básnické sbírce.^[8]

Yeolmu samsip daneul igo 열무 삼십 단 을 이고

sijange gan uri eomma 시장 에 간 우리 엄마

osine, 안 오시네,

haeneun sideun ji orae 해 는 시든 지 오래

naneun chanbapcheoreom bange damgyeo 나는 찬밥 처럼 방 에 담겨

amuri cheoncheonhi sukjereul haedo 아무리 천천히 숙제 를 해도

eomma osine 엄마 안 오시네

baechuip gateun balsori tabaktabak 배추 잎 같은 발소리 타박 타박

linka, eodupgo museowo 안 들리네, 어둡고 무서워

geumgan chang teumeuro goyohi bitsori 금간 창 틈 으로 고요히 밧 소리

binbange honja eopdeuryeo huljjeokgeorideon 빈방 에 혼자 엎드려 ​​훌쩍 거리 던

Položit jí na hlavu třicet ředkviček

Moje matka šla na trh

Ale ona se nevrátila,

Je to někdy od doby, kdy slunce zapadlo

Sedím v místnosti jako studená rýže

Dělám si domácí úkoly co nejpomaleji

Ale ona se nevrátila

Tyto kroky jako napa zelí,

Neslyším

Je tma a já se bojím

Spárou v okně jsem zaslechl slabý zvuk deště

Když čichám sám, ležím tváří dolů v prázdné místnosti

Bolest rozloučení

Další zdroj bolesti v IP sog-ui geomeun ip se rozchází s blízkými. Báseň „Bin Jip“ (빈 집 Prázdný dům) začíná řádkem, „Sarangeul ilko naneun sseune (사랑 을 잃고 나는 쓰네 Ztratil jsem lásku a nyní píšu) “. Poté, co řekl:Jal itgeora, jjalbatdeon bamdeura (잘 있거라, 짧았던 밤 들아 Sbohem, krátké noci), “a na rozloučenou se básník loučí se vším ostatním: mlha za oknem, svíčky v místnosti, bílé papíry, neochota naplnila obavy a všechny jeho minulé touhy. A poté, co se se všemi těmito věcmi rozloučil, básník nakonec píše: „Gayeopseun nae sarang bin jibe gatyeonne (가엾은 내 사랑 빈 집 에 갇 혔네 Moje ubohá láska uvízla v prázdném domě). “ Stejně jako v epizodě „Eomma Geokjeong“, básník v „Bin Jip“ zavřel rány v malé místnosti a nyní se touhou dívá zpět. Jak řekla Kim Hyun, vnitřní a osobní rány se znovu rodí prostřednictvím básníkovy sebereflexe lyrickým hlasem.^[8]

Sociální kritika

Temnota a izolace básníka hluboce souvisí s atmosférou útlak a strach, který byl v korejské společnosti rozšířen v 80. letech, kdy byly psány tyto básně Ki Hyongda. Není divu, že existují nepřímé kritiky společnosti IP sog-ui geomeun ip.^[7] Básník například říká: „Geu iri teojyeosseul ttae (그 일 이 터졌을 때 Když k té události došlo), “nepřímo odkazující na nějakou událost. Ačkoli básník nikdy konkrétně nepojmenuje událost, o které se zmiňuje, lze usoudit, že tato báseň úzce souvisí s politickým podnebím od poloviny do konce 80. let z pasáží jako „Geuhae yeoreum maneun saramdeuri mudeogiro eopseojyeotgo (졌고 여름 많은 사람들 이 무더기 로 없어 졌고 To léto mnoho lidí zmizelo v hromadách) “a„ Geurigo geu iri teojyeotda, eolma hu geuga jugeotda (그리고 그 일 이 터졌다, 얼마 후 그가 죽었다 A k této události došlo a nedlouho poté zemřel). “^[9] V této násilné realitě se život setkal se strachem a smrtí. V poslední sloce titulární básně „Ip sog-ui geomeun ip (입 속의 검은 잎 Černý list v mých ústech)“ básník přiznává, jak se bojí psaním, „Nae ip soge akchakgachi maedallin geomeun ipi naneun duryeopda (내 입 속에 악착 같이 매달린 검은 잎 이 나는 두렵다 Bojím se, aby mi černý list tvrdohlavě visel v ústech). “^[10]

Kritický příjem

IP sog-ui geomeun ip, jediná básnická sbírka Ki Hyongdo po sobě zanechala, vytvořila reakce, které byly tak extrémní, že byly označeny jako „syndrom“. Horlivé sebevědomí jedinečné pro mládež a zoufalství a pochmurnost, která prostupuje celým dílem, hluboce rezonovaly mezi čtenáři a literáty.^[11] Vědomí, že Ki Hyongdo zemřel tak nečekaně v mladém věku pouhých 29 let, také posílilo tuto reakci. Zamilovanost do Ki Hyongda byla tak extrémní, že milovníci literatury a ctižádostiví básníci dokonce tvrdili, že chtěli zemřít brzy jako Ki Hyongdo a napodobovali by ho tím, že by šli pít do divadelních domů třetí třídy. To způsobilo, že jeden literární kritik razil termín „syndrom Ki Hyongdo“ a zastával se symboliky a generačního významu, který IP sog-ui geomeun ip. Básně Ki Hyongda jsou jedny z mála, které byly chváleny jako velebení ke konci 80. let.^[12] Existují také lidé, kteří říkají, že Ki Hyongdo byl jakousi „osobností“ pro generaci mladých lidí, kteří zažili vnitřní temnotu doby, kdy studentský aktivismus upadal a možnost politické reformy se zužovala.^[13]

Edice

Ki, Hyongdo. IP sog-ui geomeun ip. Moonji, 1989.

Překlady

<< 입 속의 검은 잎 >>, 문지, 1989 / Une feuille noire dans la bouche, Circé, 2012.^[14]

<< 입 속의 검은 잎 >>, 문지, 1989 / La hoja negra dentro de la boca, Verbum, 2005.^[15]

Reference