Děkuji - Thankmar

Děkuji (nebo Tammo) (asi 908 - 28. července 938) byl nejstarší (a jediný) syn Henry já Německa jeho první manželkou, Hatheburg z Merseburgu (nebo Liutgard). Jeho matka byla předtím vdaná a ovdověla, poté vstoupila do kláštera. Vzhledem k tomu, že odešla z kláštera, aby se provdala za Henryho, bylo její druhé manželství považováno za neplatné a pár se rozdělil. Důvodem byla díkymarmarova legitimita.

V roce 929 Henry I. zařídil jeho nástupnictví a nechal toto uspořádání ratifikovat shromážděním v Erfurt, těsně před jeho smrtí. Po jeho smrti byly jeho země a bohatství rozděleny mezi jeho čtyři syny: Otto, Jindřich, a Bruno.[1] Otto byl však svým otcem určen k převzetí koruny. Jediný spor o nástupnictví byl mezi Ottem a jeho mladším plným bratrem Henrym, který byl v něm držen v domácím vězení Bavorsko během Ottovy korunovace.[2]

Po smrti svého bratrance Siegfried, hrabě z Merseburgu (byli příbuzní v mateřské linii), v roce 937, Thankmar prohlásil Merseburg.[3] Otto však jmenován Gero Siegfriedův bratr.[3] Během tohoto sporu Eberhard z Franků a Wichmann starší se vzbouřili proti Otto a Thankmar se k nim přidal. Později byl Thankmar obklíčen Eresburg. Byl zabit kopím hodeným oknem kostela svatého Petra, zatímco hledal útočiště uvnitř.[4]

Poznámky

  1. ^ Bernhardt, 3.
  2. ^ Reuter, 149, na základě Flodoard a Widukind z Corvey.
  3. ^ A b Bernhardt, 18.
  4. ^ Ernest F. Henderson, Dějiny Německa ve středověku, G. Bell & Sons, Londýn, 1894, s. 125.

Zdroje

  • Reuter, Timothy. Německo v raném středověku 800–1056. New York: Longman, 1991.
  • Bernhardt, John W. Putovní královský majestát a královské kláštery v raně středověkém Německu, c. 936–1075. Cambridge: Cambridge University Press, 1993.