Mešita Tetulia Jami - Tetulia Jami Mosque

Pěkná mešita postavená v polovině 19. století ve venkovském Bangladéši.
Mešita Tetulia Jami nebo mešita Salamatullah: příklad mughalské architektury ve směsi s evropským stylem.[1]

The Mešita Tetulia Jami (bengálský: তেতুলিয়া জামে মসজিদ), také známý jako Mešita Khan Bahadur Salamatullaha Mešita Tetulia Shahi, se nachází v obci Tetulia (nebo Tentulia) v Tala Upazila v okres Satkhira v Bangladéši. Zakladatelem mešity byl Khan Bahadur Maulvi Qazi Salamatullah Chán,[1] z zamindar (feudální pán) Qazi rodina Tetulia, která byla také zakladatelkou sídlo známý jako Salam Manzil (nyní v ruinách) v okolí.[2] Byla postavena mešita se šesti kupolemi Mughalský styl v letech 1858–59 a připomíná ty, které postavil Tipu sultán potomci,[1][3] stejně jako Salam Manzil, nyní ve virtuálním rozkladu.

V roce 1982 byla přední část chátrajícího „Shingho Doroja“ („Hlavní dveře“ v Bengálský jazyk ) - to je brána a vchod do Salam Manzil[4] - vypadalo to, že má na zdi nápisy nebo vzory. Při procházce bránou by člověk našel prostor sloučenina obsahující hodně zeleně. Velmi dlouhý veranda s rozpadající se střechou, podporovanou dvousloupovým systémem, přehlédl areál. Na verandu se otevíraly zchátralé komory, které v minulosti fungovaly jako kanceláře, když byl zámek v provozuschopném stavu. V minulosti byla umístěna jedna nebo více koncových místností verandy palkis (nosítka ). Jeden konkrétní Palki byla obrovská a bylo potřeba ji nést dvanáct nositelů.

Zřícenina panského sídla postaveného v polovině 19. století.
Chátrající pozůstatky Salam Manzil, jak je vidět v roce 1982.

Je neobvyklé najít použití systému se dvěma sloupy ve vzdálené vesnici Bengálsko v polovině 19. století. Dvousloupový systém byl nezbytný k podepření střechy, která měla několik vrstev výztuže. Zdálo se, že vzdálenost střechy od země byla nejméně deset a půl stopy.

V současné době je „Shingho Doroja“ zrekonstruován na jiný styl, i když zbytek Salam Manzil je v úplných ruinách.

Salamatullah Khan dynastie

Khan Bahadur Salamatullah Khan předcházel jeho otec Maulvi Qazi Sana’atullah, který byl synem Qazi Amanatullah.[2] Jeho otec byl Qazi-ul-Quzat (Hlavní soudce )[5][6][7] Baqaullah Khan[2] (cca od poloviny do konce 18. století nl) - Mughal sanad (titul) držitel.[5] Khan Bahadur Salamatullah Khan byl následován jeho synem Maulvi Qazi Hamidullah Khan.[2] Hamidullah Khan se oženil Azizunnessa Khatun bengálský básník.[8] Jeho syn Maulvi Qazi Mohammad Minnatullah Khan[2] byla slavná osobnost rodiny Qazi z Tetulie.[9]

Minnatullah Khan měl dva syny, jmenovitě Khan Sahib Qazi Rizwanullah Khan a Qazi Mohammad Shafiullah Khan. V době, kdy tito dva synové začali své rodiny, bohatství rodiny již bylo v prudkém úpadku. Hroby obou Qazi Mohammad Shafiullah Khan a Khan Sahib Qazi Rizwanullah Khan leží na hřbitově, který je v areálu mešity Tetulia Jami.

Qazi Shafiullah Khan se oženil s Shaiqatunnisou, která byla druhou dcerou Khan Bahadur Abu Nasr Muhammada Aliho - Magistrát předsednictví a a Soudce zasedání Tribunálu v Kalkata z Britská Indie. Před obdržením titulu Khan Bahadur mu byl udělen titul Khan Sahib v roce 1914.[10] Khan Bahadur pocházel z velmi významných osobností muslimský bengálský rodina Indie, jehož původ lze vysledovat až k Qamaruddinovi Hosainovi Khanovi z Ajmer ve vládě mughalského císaře Shah Jahan. Chán Bahadurův otec byl Shams-ul-Ulama Maulvi Abul Khair Muhammad Siddiq, kterému byl udělen titul Shams-ul-Ulama Britská říše v roce 1897 za „eminenci v orientálním učení“.[11][12] Abul Khair Muhammad Siddiq se také stal profesorem arabštiny v Kalkatě College předsednictví. Jeden z bratrů Khan Bahadur Abu Nasr Muhammada Aliho (Abul Muhamed Mohammad Asad) byl také oceněn britským impériem titul Khan Bahadur a stal se také prvním muslimem Ředitel veřejné instrukce (DPI) v nerozděleném Bengálsku. Jeho jméno se objevuje jako zástupce Bengálska v symposium držen v Bombaj, Indie, v roce 1947.[13][14]

Nejstarší syn Shafiullaha Khana (z rodiny zamindarů z Tetulie) byl jmenován „Siddique“[2] a synové Rizwanulláha Chána (ze zamindarské rodiny Tetulie) byli pojmenováni „Quader“[2] Khan Bahadur Abu Nasr Mohammed Ali, tchán Shafiullah Khan. Nejmladší syn Shafiullah Khan, nicméně, udržel Khan příjmení. Nejstarší syn Shafiullah Khan, jmenovitě Abu Saleh Mohammed Siddique,[2] oženil se s dcerou držitele titulu britské říše Khan Sahib Maqsud Ahmed. Zesnulý Abu Saleh Mohammed Siddique odešel z Britská státní služba, zemřel v roce 2007 a je pohřben v muslimské části města Greenford hřbitov v Londýnská čtvrť Ealing.

Dcera Shafiullah Khan byla vdaná za Syed Mohammad Ali, který byl synem Khan Bahadur Syed Sultan Ali z Bagerhat.[15]

Počáteční studie také odhalují jména jako Qazi-ul-Quzat Saiyid Ahmad Ali Khan[16] Qazi Saadathullah,[16] Naib Qazi Ifazatullah,[16] Mir Jumlah Ubaid Khan Bahadur Turkhan,[7][16][17] Qazi Kalimullah,[7][16] Qazi-ul-Quzat Ghulam Yaha Khan,[6] Muhammad Nasratullah, Qazi Izzatullah,[17] Najibullah Khan[17] a Muhammad Asadullah, který byl zjevně spolu s Baqaullah Khanem pověřen vládnout jako guvernéři v různých oblastech provincie Jessore (Satkhira byl v té době v provincii Jessore), případně v oblastech Západní Bengálsko a Orissa v 18. století.

Viz také

Reference

  1. ^ A b C Chowdhury, Nazly; Ahmed, Babu (2006). Haque, Enamul (ed.). Mughal Monuments of Bangladesh. Dháka: Tradiční fotogalerie. p. 90. ISBN  984-32-3392-1.
  2. ^ A b C d E F G h Khalequzzaman, Badru Mohammad (2006). Tala Upojelar Itihash-Oitijjo„Historie-dědictví Tala Upazila“, s. 302. Dháka, Bangladéš: Ittadi Grontho Prokash.
  3. ^ Chowdhury, Nazly; Ahmed, Babu (2006). Haque, Enamul (ed.). Mughal Monuments of Bangladesh. Dháka: Tradiční fotogalerie. p. 33. ISBN  984-32-3392-1.
  4. ^ Khalequzzaman, Badru Mohammad (2006). Tala Upojelar Itihash-Oitijjo„Historie - dědictví Tala Upazila“, obrazová část. Dháka, Bangladéš: Ittadi Grontho Prokash.
  5. ^ A b Khalequzzaman, Badru Mohammad (2006). Tala Upojelar Itihash-Oitijjo„Historie-dědictví Tala Upazila“, s. 92. Dháka, Bangladéš: Ittadi Grontho Prokash.
  6. ^ A b Khalequzzaman, Badru Mohammad (2006). Tala Upojelar Itihash-Oitijjo„Historie - dědictví Tala Upazila“, s. 97. Dháka, Bangladéš: Ittadi Grontho Prokash.
  7. ^ A b C Khalequzzaman, Badru Mohammad (2006). Tala Upojelar Itihash-Oitijjo„Historie-dědictví Tala Upazila“, s. 98. Dháka, Bangladéš: Ittadi Grontho Prokash.
  8. ^ „Khatun, Azizunnesa - Banglapedia“. en.banglapedia.org. Citováno 7. listopadu 2017.
  9. ^ Mitra, Satishchandra (1922). Joshohor-Khulnar Itihash„History of Jessore-Khulna“, svazek 2, s. 1 1037. Kalkata, Indie: Gurudash Chottopaddhay and Sons.
  10. ^ Dar Horace W. Carpentiera (1914). Druhý dodatek k Who's who v Indii [mikroforma]: vychováván do roku 1914. Citováno z https://archive.org/stream/secondsupplement00luckrich/secondsupplement00luckrich_djvu.txt
  11. ^ Mimořádné (1. ledna 1897).Věstník Indie. Publikováno úřadem. Citováno z „Archivovaná kopie“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 21. července 2011. Citováno 14. listopadu 2010.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  12. ^ Lethbridge, Roper. Zlatá kniha Indie: genealogický a biografický slovník vládnoucích knížat, náčelníků, šlechticů a dalších osobností indické říše, s názvem nebo zdobením, s dodatkem pro Ceylon. Citováno z http://www.ebooksread.com/authors-eng/roper-lethbridge/the-golden-book-of-india-a-genealogical-and-biograhical-dictionary-of-the-rulin-hci/page-4- zlatá kniha Indie Indie genealogický a biograický slovník rulin hci.shtml
  13. ^ Sborník příspěvků ze třináctého zasedání Ústředního poradního výboru pro vzdělávání v Indii (1947, 9. ledna, 10., 11.). Ústřední poradní výbor pro vzdělávání. Citováno z „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 16. dubna 2009. Citováno 14. listopadu 2010.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  14. ^ Třinácté zasedání Ústřední poradní rady pro vzdělávání konané v Bombaji ve dnech 9., 10. a 11. ledna 1947 (1947, 9. ledna 10, 11). Ústřední poradní výbor pro vzdělávání. Citováno z „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 22. května 2011. Citováno 14. listopadu 2010.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  15. ^ Imám, Syed Ali (2012). „Ali, Syed Sultan“. v Islám, Sirajule; Jamal, Ahmed A. (eds.). Banglapedia: National Encyclopedia of Bangladesh (Druhé vydání.). Asijská společnost Bangladéše.
  16. ^ A b C d E Khalequzzaman, Badru Mohammad (2006). Tala Upojelar Itihash-Oitijjo„Historie-dědictví Tala Upazila“, s. 96. Dháka, Bangladéš: Ittadi Grontho Prokash.
  17. ^ A b C Khalequzzaman, Badru Mohammad (2006). Tala Upojelar Itihash-Oitijjo„Historie-dědictví Tala Upazila“, s. 99. Dháka, Bangladéš: Ittadi Grontho Prokash.

externí odkazy

Souřadnice: 22 ° 46'54 ″ severní šířky 89 ° 15'05 ″ V / 22,7817 ° N 89,2513 ° E / 22.7817; 89.2513