Takis Dimopoulos - Takis Dimopoulos - Wikipedia

Takis Dimopoulos ( řecký:Τάκης Δημόπουλος, Pyrgos, Řecko, 1898 – Athény, Řecko 1981) byl řecký esejista, prozaik a filolog.

Život

Studoval na univerzitě v Aténách klasickou literaturu, filozofii a pedagogiku (filozofická škola), studoval francouzskou a německou literaturu. Působil jako učitel na středním vzdělávání na středních školách Kréta, Ileia a Athény. Byl členem Sdružení řeckých spisovatelů a spolupracoval s časopisy Anglo-řecká recenze, Nea Estia, Nea Skepsi a Parnassos a také s novinami jako Avgi Pyrgou, Kathimerini, Neologos, Patris atd.

Psal na eseje, prózu a poezii. Zabýval se otázkami estetiky a filozofie v literatuře (zejména poezii Angelos Sikelianos jehož byl hlavním a nejdůležitějším znalcem.

Vztah se Sikelianosem

Dimopoulos byl osobním přítelem Sikelianos, kromě horlivého učence jeho práce, skutečnost, která dala velmi osobní / milující tón v jeho recenzích a „zasvěcený“ pohled na konkrétní a obtížné - vždy poetické - případy založené na - velmi, možná - soukromé informace. Jeho vztah s dílem Sikelianos byl neustálým pokusem (a péčí) o analýzu, interpretaci a vysvětlení principů, jimiž se dílo řídí, příčin (také „organických“: nerozbitné jednoty lidského ducha a těla Sikelianos vyplývající v jeho idiosynkratických trendech a náladách), které vytvořily specifické estetické a světonázory básníka, které vytvořily formy a žánry, s nimiž se Sikelianos vyjádřil (jak v lyrice, je-li taková diskriminace povolena, tak i v dramatické poezii, literární penetraci a kritik Dimopoulos je zásadní a cenný).[1]

V Dimopoulos našel Sikelianos věrného zastánce Delphic Idea, ale také vzácného sledovatele nápadů a nezbytných předpokladů k zachycení vize této velikosti. Dimopoulos psal a hovořil o myšlence Sikelianos (a tedy) o delfské myšlence: ale ne jako velvyslanec, ale jako vědec, který rozuměl Sikelianos, a proto pochopil, jak koncept Delphi jako fóra pro mezinárodní centrum setkání nejvíce mysleli důležití učenci. Tito vědci by měli na mysli pouze „lásku k bližnímu člověku“. Dimopoulos ve svých studiích prokazuje souvislost a integraci delfské myšlenky k hlavnímu básnickému tělu Sikelianosova díla, jako něčeho přirozeného, ​​konceptu, který zahrnuje mnoho zdánlivě protichůdných entit a konceptů v jednotném a mnohostranném výhledu.[2]

Starověký-mýtický, dionysiánsko-bacchický, orfický, tajemství, fyziologicko-regenerační, křesťanský, erotický a mateřský, národní a konkurenční, univerzální, mírumilovně-smířlivý prvek, byla poetická témata Sikelianos, která se stala předmětem výzkumu a interpretační úsilí Takise Dimopoulose ve formě hledání a naznačení základních „os“ Sikelianosovy poezie.[3]

Orientační seznam prací

  • Dithyramb růže (1934) (kritická recenze tragédie Sikelianos)
  • Sikelianos. Dialektika lyrického života (1971) (studie)
  • Sikelianos, orfický (1981) (studie)
  • Úvahy (1985) (nepublikované přednášky, stránky kalendáře a literární výňatky)
  • Angelos Sikelianos. Básník a znalec (1988) (dvousvazkové vydání celkového díla Sikelianos od Takise Dimopoulose)

Reference

  1. ^ Ερατοσθένης Γ. Καψωμένος, Εισαγωγή - Οικελιανός και η κριτική, συλλογικό, Εισαγωγή στην ποίηση του Σικελιανούπσ κδ '-κε'.
  2. ^ Τάκης Δημόπουλος, «Ο άνθρωπος», περ. Νέα Εστία, τ. 42, τχ. 611, Χριστούγεννα 1952, σ. 17.
  3. ^ „Δημόπουλος, Τάκης“. Název: Μιχάλης Γ. Μερακλής, Κάρολος Μητσάκης, Βάλτερ Πούχνερ, Αλέξης Ζήρας, Λαμπρινή Κουζέλη (επιμ.), Λεξικό νεοελληνικής λογοτεχνίας: πρόσωπα, έργα, ρεύματα, όροι, Πατάκης 2007, σ. 494.