Nejvyšší soud Kokosových (Keelingových) ostrovů - Supreme Court of the Cocos (Keeling) Islands
The Nejvyšší soud Kokosových (Keelingových) ostrovů je de jure vrchní soud pro Kokosové (Keelingovy) ostrovy, an Australské vnější území. Soud byl původně založen v roce 1958 poté, co britská vláda převedla z ostrovů svrchovanost na ostrovy Singapur do Austrálie. Soud měl jurisdikci k řešení všech závažných trestných činů a velkých občanskoprávních nároků na náhradu škody, ke kterým na ostrově došlo.
Soudci z australských soudů byli jmenováni soudci soudu. Tito soudci cestovali na ostrov, aby projednávali, zvažovali a určovali případy. V roce 1992 soudy v západní Austrálie dostali souběžnou pravomoc řešit případy na ostrovech a tyto soudy se nyní staly jediným místem, kde se vede soudní spor. Soud nyní ve skutečnosti nerozhoduje o případech a od roku 2006 nemá žádné členy; the Generální guvernér má pravomoc zrušit soud, k tomu však teprve dojde.
Pozadí vzniku soudu
Území Kokosových (Keelingových) ostrovů se skládá z přibližně 27 korálových ostrovů nacházejících se v Indický oceán asi 2700 kilometrů severozápadně od Perth, Západní Austrálie. William Keeling objevil neobydlené ostrovy v roce 1609. Alexander Hare je nejprve usadil v roce 1820 s lidmi malajského původu. V roce 1827 se John Clunies-Ross usadil na ostrově a sklízel kokosové ořechy. Ostrovy jsou pojmenovány po kokosu, cocos nucifera. Britská vláda anektovala ostrovy v roce 1857. Ostrovy se staly území Austrálie dne 23. listopadu 1955 poté, co byl spravován jako závislý Brit Crown Colony of Singapore. V důsledku převodu v roce 1955 měly pokračovat všechny zákony platné před přemístěním, s výjimkou změn nebo zrušení nařízení. Zděděné zákony byly popsány jako „komplexní právní dědictví“. Obsahují Zákon Spojeného království, Vyrovnání úžin zákony a zákony Singapuru.[1] Jako možnosti řešení trestných činů byly stále k dispozici tresty, jako je bičování a bití.[2]
Zřízení soudu
Soud je zřízen oddílem 4 nařízení o Nejvyšším soudu z roku 1955 jako Nejvyšší soud v Kokosu. Soud je příslušný podle nařízení o soudech v Singapuru. Toto nařízení mu dává veškerou jurisdikci, které Nejvyšší soud území hlavního města Austrálie měl v roce 1955. Příslušnost Nejvyššího soudu Území hlavního města Austrálie je zase založen na jurisdikci EU Nejvyšší soud Nového Jižního Walesu která existovala 1. ledna 1911.[3] Soud měl rovněž příslušnost při podání žádosti Singapurský zákon řekl, že buď Nejvyšší soud pro dohody o úžinách (včetně Vrchního soudu tohoto soudu nebo Odvolacího soudu tohoto soudu), Nejvyššího soudu kolonie v Singapuru (včetně Vrchního soudu nebo Odvolacího soudu uvedeného soudu nebo Odvolacího soudu pro trestní věci Osady Straits nebo kolonie Singapuru.[4]
Postup soudu upravoval Nejvyšší soud, který existoval na území hlavního města Austrálie před 23. listopadem 1955. To bylo datum, kdy byl soud ustaven. Všechny případy měl projednat jediný soudce bez poroty. Soud měl zasedat hlavně na Západním ostrově, ale mohl sedět kdekoli s ohledem na zájmy spravedlnosti.[5] Správce ostrova je registrátorem soudu.[5] Správce je jmenován generálním guvernérem.[6]Jednou z obtíží Islanders bylo, že na ostrově nebyli žádní rezidentní právníci. Spolu s časovým rozdílem bylo těžké získat včasné rady ohledně právních záležitostí na území.[7]
Pozoruhodné případy
v Clunies-Ross v Totterdell,[8] Justice French z Federální soud Austrálie rozhodl, že na ostrov se nadále vztahuje nařízení o bankrotu bývalé singapurské kolonie z roku 1888. V důsledku toho mohl soud singapurským soudům pomáhat v konkurzním řízení, jelikož soud stále měl úpadkovou jurisdikci založenou na tomto starém právu. Francouzská J také rozhodl, že Zákon o bankrotu z roku 1914 (UK) se i nadále obracela na soud. Výsledkem bylo, že bankrot na ostrově mohl být řešen podle tohoto anglického práva. Bylo přijato, že australské zákony o úpadku se nevztahují na Island a dopis žádosti bylo nutné vydat, aby mohly platit australské zákony.
Francouzský J. při rozhodování o tehdejším právním stavu uvedl, že zákony území lze považovat za „regulované právním systémem, který je ve své složitosti byzantský“.[8]:bod 43
Reforma
Stálý výbor pro právní a ústavní záležitosti australské Sněmovny reprezentantů provedl šetření ohledně stavu práva na ostrově a dalších územích pod australskou kontrolou. V březnu 1991 předložila svá zjištění týkající se těchto právních systémů ve zprávě „Ostrovy na slunci“. Pokud jde o ostrov, dospěl k závěru, že zákony byly „národní hanbou“,[9] a pravděpodobně porušil standardy OSN. Výbor doporučil, aby zákony platné v západní Austrálii nahradily stávající právní režim.[10]
Zrušení soudu
V roce 1992 přijal australský parlament zákony, které provedly doporučení výboru. Jedním z důsledků této změny bylo, že soudy v západní Austrálii provedly práci soudu na základě ujednání o poskytování služeb s vládou Commonwealthu.[11] Západní Austrálie Magistrátní soud „Okresní soud, nejvyšší soud, rodinný soud, dětský soud a koronerův soud poskytují služby na ostrov podle potřeby.[12] V důsledku toho již nebyl na tomto území nutný samostatný nadřízený soud.
Tyto právní změny stanoví, že generální guvernér může soud zrušit prohlášením k budoucímu datu, jakmile odejde poslední soudce soudu.[A]
Soudci soudu
název | Pozice | Z | Na | Období | Komentáře | Poznámky |
---|---|---|---|---|---|---|
Martin Kriewaldt | Soudce | 23. listopadu 1955 | 11. června 1960 | 4 roky, 201 dní | [14][15] | |
Edward Arthur Dunphy | Soudce | 23. května 1961 | 31. prosince 1982 | 21 let, 222 dní | Commonwealth Industrial Court (1956–1982) ACT Nejvyšší soud (1958–1982) Nejvyšší soud vánočního ostrova (1961–1982) Nejvyšší soud ostrova Norfolk (1969–1982) Odvolací soud v Nauru (1967–1982) | [16] |
Sir William Forster | Soudce | 6. srpna 1980 | 30. ledna 1989 | 8 let, 177 dní | [17][13] | |
James Muirhead | Další soudce | 6. srpna 1980 | 4. srpna 1986 | 5 let, 363 dní | [17] | |
Robert French | Soudce | 9. května 1989 | 15. listopadu 2000 | 11 let, 190 dní | [13] | |
Malcolm Lee | Další soudce | 9. května 1989 | 1. května 2006 | 16 let, 357 dní | [13] |
Poznámky
- ^ Zdá se, že posledním soudcem soudu byl Hon. Malcolm Cameron Lee, který v roce 2006 rezignoval na funkci dodatečného soudce Nejvyššího soudu Kokosových ostrovů (Keelingovy ostrovy).[13] Od února 2019[Aktualizace] nezdá se, že by byl formálně zrušen.
Reference
- ^ Ostrovy na slunci (1991), str. 72.
- ^ Ostrovy na slunci (1991), str. 79.
- ^ Ostrovy na slunci (1991), bod 28.
- ^ Ostrovy na slunci (1991), bod 16.
- ^ A b Ostrovy na slunci (1991), str. 71.
- ^ Ostrovy na slunci (1991), str. 75.
- ^ Ostrovy na slunci (1991), str. 76.
- ^ A b Re John Cecil Clunies-Ross Ex Parte: Geoffrey Frank Totterdell, správce majetku John Cecil Clunies-Ross, úpadce [1988] FCA 301.
- ^ Ostrovy na slunci (1991), str. 43.
- ^ Ostrovy na slunci (1991), Oddíl 2.22.
- ^ Smíšený stálý výbor pro národní kapitál a vnější území (květen 2006). „Současné a budoucí ujednání o správě území v Indickém oceánu“ (PDF). Parlament Austrálie. Archivováno (PDF) z původního dne 20. května 2017.
- ^ Výroční zpráva. Kokosové (Keelingovy) ostrovy
- ^ A b C d „Federální soud Austrálie mění soudnictví prvních 30 let (1977–2007)“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 25. února 2017.
- ^ „Hon (Rudolf) Martin Chemnitz Kriewaldt“. Nejvyšší soud (NT). Citováno 17. října 2018.
- ^ „Jmenování Martina Chemnitze Kriewaldta soudcem Nejvyššího soudu na území Kokosových ostrovů“ (PDF). Cth Gazette. 23. listopadu 1955. str. 3824C.
- ^ „Jmenování Edwarda Arthura Dunphyho soudcem Nejvyššího soudu na území kokosových (Keelingových) ostrovů“ (PDF). Cth Gazette. 8. června 1961. str. 2175.
- ^ A b „Jmenování Williama Forstera a Jamese Muirheada k Nejvyššímu soudu na území kokosových (Keelingových) ostrovů“ (PDF). Cth Gazette. 9. září 1980. s. 3.
Další čtení
- Sněmovna reprezentantů Stálý výbor pro právní a ústavní záležitosti (1991). Ostrovy na slunci. Právní režimy vnějších území Austrálie a území Jervis Bay. ISBN 0-644-13959-5.
- Jupp, James (2001). Australský lid. Cambridge University Press. ISBN 0-521-80789-1.
- Carney, Gerard (2006). Ústavní systémy australských států a území. Cambridge University Press. ISBN 0-521-86305-8.
- Rumley, D; Forbes, V.L. & Griffin, C (2006). Australský oblouk nestability. Springer Publishing. ISBN 1-4020-3825-9.
- Cowan, Zelman (1959). Federální jurisdikce v Austrálii. Oxford University Press. ISBN 0-19-550054-7.
- Allan, D E. „Revize právních předpisů: II společenství“. (1959) 4 University of Western Australia Law Review 496
- Graycar, A & Grabosky, P.N. (20. června 2002). Cambridge Handbook of Australian Criminology. p. 73. ISBN 0521818451.
- Re Century Metals and Mining Nl a Union of Christmas Island Workers v Yeomans [1988] FCA 431