Statinia gens - Statinia gens

The gens Statinia byl nejasný plebejec rodina v starověký Řím. Žádní členové tohoto geny jsou zmiňováni starověkými spisovateli, ale několik je známo z nápisů, z nichž některé jsou z Aquileia v Venetia a Histria.

Původ

The žádní muži Statinius patří do třídy gentilicie odvozené od jiných jmen končících na -v nás, pomocí nežidovské přípony -inius.[1] V tomto případě je nomen pravděpodobně odvozen od Oscan praenomen Statius, a je příbuzný s nomina Statius a Statilius.[2]

Členové

Tento seznam obsahuje zkrácené praenomina. Vysvětlení této praxe viz synovství.
  • Publius Statinius, pojmenovaný ve sádrovém nápisu z druhého století z roku Curia Raetorum v Raetia.[3]
  • Sextus Statinius Aplinis, pohřben u Ridera v Dalmácie, ve věku osmdesáti let, v hrobce z prvního století nebo z první poloviny druhého.[4]
  • Marcus Statinius Dorus, obětoval se Luna a Mars jménem Fruticia Thymele, která obětavě obětovala Magna Mater a Ceres, zaznamenaný ve dvou nápisech z Aquileia v Venetia a Histria, se datuje do poslední čtvrtiny prvního století nebo do první čtvrtiny třetího.[5]
  • Statinia M. l. Phaenusa, svobodná žena pohřbená v Aquileii během druhého století, nebo v druhé polovině prvního.[6]
  • Statinia Phoebe, pohřbena v Poetovio v Pannonia Superior, s pomníkem od jejího manžela, Gaius Caecina Florus, z první poloviny druhého století.[7]
  • Statinia Prima, pohřbená v hrobě z třetího století v Římě, ve věku dvaceti let, šesti měsíců a devatenácti dnů, s pomníkem od jejího manžela, osvobozeného Marka Aurelia Primuse.[8]
  • Statinia Strategis, pohřben v hrobce z prvního století v Aquileia, s pomníkem od jejího syna, Gaius Plenius Strato, jeden z Seviri Augustales.[9]
  • Statinia Thymele, věnovala hrobku z 2. století v Aquileii pro svého manžela, svobodného muže Luciuse Acestia Saturnina, jednoho ze Seviri Augustales.[10]

Viz také

Reference

  1. ^ Chase, str. 125, 126.
  2. ^ Chase, str. 136, 137.
  3. ^ AE 2001, 1556.
  4. ^ CIL III, 2790.
  5. ^ CIL V, 794, CIL V, 796.
  6. ^ Nápisy Aquileiaeii. 2490.
  7. ^ AIJ, 405.
  8. ^ AE 1982, 110.
  9. ^ CIL V, 1007.
  10. ^ CIL V, 965.

Bibliografie

  • Theodor Mommsen et alii, Corpus Inscriptionum Latinarum (Tělo latinských nápisů, zkráceně CIL), Berlin-Brandenburgische Akademie der Wissenschaften (1853 - dosud).
  • René Cagnat et alii, L'Année épigraphique (Rok v epigrafii, zkráceně AE), Presses Universitaires de France (1888 – dosud).
  • Viktor Hoffiller a Balduin Saria, Antike Inschriften aus Jugoslawien (Starověké nápisy z Jugoslávie, zkráceně AIJ), sv. 1: Noricum und Pannonia Superior, Záhřeb (1938).
  • Giovanni Battista Brusin, Nápisy Aquileiae (Nápisy Aquileia), Udine (1991–1993).