Spektrální klouzání - Spectral glide

tento článek poskytuje nedostatečný kontext pro ty, kteří danému tématu nejsou obeznámeni. Prosím pomozte vylepšit článek podle poskytuje čtenáři více kontextu. (Leden 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

A spektrální klouzání je hudební skladatelský koncept sestávající z „úpravy kvality samohlásky tónu“ (Erickson 1975, s. 72). Protože kvalita samohlásky a tón je určeno podtexty, spektrum nebo témbr toho tónu (všechny tři termíny popisují přibližně stejný sluchový zážitek), spektrální klouzání je přechod od spektra charakteristického pro jednu samohlásku ke spektrální charakteristice jiné samohlásky. Spektrální klouzání lze dosáhnout pomocí a wah-wah, Ztlumit nebo pedál, nebo úpravou něčí hlasový trakt při mluvení, zpěvu nebo hře na nástroj, jako je didgeridoo. Nástroje vibrované rty s velkými náustky, jako je tuba a pozoun, umožňují rozsáhlou úpravu kvality samohlásky, zatímco dřevěné dechové nástroje mají menší rozsah, s výjimkou flétny v režimu zvukového zvuku. Řetězce mají nejmenší rozsah (Erickson 1975, s. 72).

Použitá rychlost klouzání a kontrasty samohlásek jsou důležitými faktory při kompozičním použití spektrálních klouzání. Karlheinz Stockhausen specifikuje použití trouby wa-wa ztlumení v jeho Punkte (1952/1962/64/66/93) skrz otevřené a uzavřené kruhy spojené čarou. A. Wayne Slawson je generováno počítačem Zbožné přání na zimu (Decca DL 710180) používá zvuky podobné řeči s velkým rozsahem frekvencí spektrálního klouzání. Loren Rush začal vyšetřovat v roce 1967 počítačově generované modelování zabarvení „mezi“ známými nástroji, jako je fagot a basklarinet, a vymyslel program, který zajistí plynulý přechod mezi zabarvením (Erickson 1975, s. 73).

Viz také

• Wah-wah pedál
• Tlumená trubka
• Subtraktivní syntéza

Zdroje

• Erickson, Robert (1975). Zvuková struktura v hudbě. University of California Press. ISBN  0-520-02376-5.