Sovětští partyzáni v Estonsku - Soviet partisans in Estonia

Tento článek je o Sovětští partyzáni. Pro protisovětský partyzáni, viz Forest Brothers.

The Sovětští partyzáni v Estonsku byly Komunistický partyzáni kdo se pokusil platit Partyzánská válka proti německým ozbrojeným silám během Německá okupace Estonska. Partyzánská činnost byla v Estonsku mimořádně neúspěšná kvůli obecnému odporu obyvatelstva vůči sovětskému režimu, který partyzáni zastupovali. Většina partyzánů vyslaných Sovětem byla rychle sebrána místními estonskými milicemi.[1]

Pozadí

Viz také: Okupace Estonska nacistickým Německem

Válka mezi Německem a Sovětským svazem vypukla po roce Sovětská okupace v Estonsku. Od července do prosince 1941 bylo Estonsko zbaveno sovětských ozbrojených sil Němci, kterým pomáhali Estonští národní partyzáni. Němci upustili od rabování a nadměrných vražd, ale mstili se za ozbrojený odpor mimo jiné vypálením vesnic.[2] Území Německa okupovaného Estonska bylo začleněno do Reichskommissariat Ostland. V "Generalbezirk Estonsko„byla založena německá civilní správa a německá estonská policie.

Sovětští partyzáni často okrádali zámožnější rolníky a provokovali německé odvety. The Sovětští partyzáni nebyli příliš aktivní v Litva (čítající kolem 5 000), byly v roce 2006 ještě méně pozoruhodné Lotyšsko (hlavně v Latgale region) a nejméně aktivní v Estonsko kde po většinu války bojovalo do roku 1944 pouze 234 partyzánů a nikdo nebyl dobrovolník NKVD nebo Rudá armáda personál.[2] Partyzáni zjistili, že je nemožné zřídit stálé základny v Estonsku, jeden hlásí „je nebezpečné navštívit vesnici, kde žije dokonce i jeden Estonec“.[2] Ve skutečnosti byly tyto skupiny v Estonsku poměrně malé, často sestávaly ze sovětských parašutistů přivezených ze samotného SSSR, a nikdy nedosahovaly stupně pro-sovětské partyzánské války v Litvě (což bylo zase menší ve srovnání s aktivitami sovětského odboje v sousední Bělorusko).

V letech 1941-1944 bojovalo v Estonsku 1 500 sovětských partyzánů, mnoho z nich bylo zabito nacistickými okupanty a jejich místními spolupracovníci.[3]

Více než 500 sovětských partyzánů, kteří bojovali v Estonsku v letech 1941-1944, získalo titul řády, vyznamenání a medaile Sovětského svazu. Titul získali dva sovětští partyzáni, kteří bojovali v Estonsku Hrdina Sovětského svazu (posmrtně)[4] a dalších pět (Eduard Aartee, Arno Avarsoo, Richard Melts, Roland Valkman a Ilmar Jürisson) získali Leninův řád.[5]

Viz také

Reference

  1. ^ Howell, Edgar M. (1997). Sovětské partyzánské hnutí, 1941-1944. Merriam Press. str. 200. ISBN  978-1-57638-014-7. Citovat má prázdný neznámý parametr: | spoluautoři = (Pomoc)
  2. ^ A b C Statiev, Alexander (2010). Sovětský kontrapovstání v západním pohraničí. Cambridge University Press. str. 75. ISBN  978-0-521-76833-7. Citovat má prázdný neznámý parametr: | spoluautoři = (Pomoc)
  3. ^ История Великой Отечественной войны Советского Союза, 1941-1945 (в шести томах). / редколл., П.Н. Поспелов и др. том 6. М., Воениздат, 1965. стр.256
  4. ^ Великая Отечественная война 1941-1945. События. Люди. Документы. Краткий исторический справочник / сост. Е.К. Жигунов, под общ. ред. О.А. Ржешевского. М., Политиздат, 1990. стр.239
  5. ^ Э.А. Сыгель. Вечно живые. Таллинн, "Ээсти раамат", 1984. стр.61

Zdroje

  • П.А. Ларин. Эстонский народ в Великой Отечественной войне 1941–1945 / сокр. пер. с эст. - Таллин: АН ЭССР, 1964.
  • Л.Н. Бычков. Партизанское движение в годы Великой Отечественной войны v letech 1941-1945 (краткий очерк). М .: „Мысль“, 1965.
  • Р.Я. Луми. Мстители. Таллин: Ээсти Раамат, 1967. - 263 стр .: илл.
  • Э.Я. Сыгель. Дружба, закалённая в огне войны [пер. с эст.]. Таллин: 1975.