Soungalo Ouattara - Soungalo Ouattara

Soungalo Apollinaire Ouattara (narozen 31. prosince 1956[1]) je Burkinabé politik, který byl prezidentem Národní shromáždění Burkiny Faso od roku 2012 do roku 2014. Dříve působil ve vládě jako ministr státní služby a státní reformy v letech 2008 až 2012.

Život a kariéra

Ouattara se narodil v Bobo-Dioulasso a pracoval jako státní úředník. Civilním správcem se stal v roce 1983[1] a v letech 1983 až 1984 byl starostou prefekta Réo, jakož i úřadující vysoký komisař z Provincie Sanguié. Byl generálním tajemníkem Provincie Passoré a Provincie Gnagna od roku 1984 do roku 1988, stejně jako starosta prefekta z Bogandé a prefekt Thyon.[2]

Ouattara sloužil jako generální tajemník Ministerstva územní správy a bezpečnosti v letech 1988 až 1994[1][2] a jako stálý tajemník Národní komise pro decentralizaci v letech 1994 až 1995.[2] Od roku 1995 byl generálním tajemníkem předsednictví[1][2] do roku 2006.[2] Dne 6. ledna 2006 byl jmenován ministrem-delegátem ministra pro územní správu a decentralizaci odpovědného za místní kolektivita,[3] a následně byl dne 3. září 2008 povýšen do funkce ministra státní služby a státní reformy.[4] Je členem politického výboru Kongres demokracie a pokroku (CDP).[1]

Kniha napsaná Ouattarou, Místní správa a svobody: Za africkou renesanci (Gouvernance et libertés locales - Pour une renaissance de l’Afrique), byl publikován Edice Karthala v listopadu 2007.[2]

Ouattara sloužil jako ministr veřejné služby po dobu čtyř let. V Parlamentní volby v prosinci 2012 byl zvolen do Národního shromáždění jako kandidát v roce 2006 Provincie Houet.[5] Když Národní shromáždění začalo zasedat v novém volebním období, byl dne 28. prosince 2012 zvolen Ouattara předsedou Národního shromáždění.[5][6] Získal 96 hlasů, zatímco kandidát opozice na tento post Denis Nikiéma, získalo 30 hlasů.[6]

V době masové protesty proti plánům změnit ústavu, aby prezident mohl Blaise Compaoré rozzlobení demonstranti zaútočili na Národní shromáždění dne 30. října 2014 a zapálili jej, čímž zabránili plánovanému hlasování o změně. Později během dne armáda, která zjevně převzala kontrolu nad zemí, oznámila, že národní shromáždění bylo rozpuštěno; Compaoré byl nucen rezignovat další den. Z právního hlediska odstoupení Compaoré znamenalo, že by ho předseda Národního shromáždění měl dočasně nahradit, ale Národní shromáždění již bylo rozpuštěno; v každém případě armáda pod Isaac Zida, převzal moc a zdálo se nemožné, že davy tak nepřátelské vůči Compaoré přijmou Ouattaru, dlouholetého loajalistu Compaoré, jako nástupce.

Reference