SoundCulture - SoundCulture - Wikipedia

SoundCulture
ŽánrExperimentální hudba, zvukové umění
UmístěníMezinárodní
Aktivní roky1991-dosud
webová stránkaSoundCulture

SoundCulture je hudební festival iniciovaný skupinou umělců a uměleckých organizátorů v Sydney. Jejím cílem je prosazovat a rozvíjet kulturu zvukového umění s důrazem na rozmanité a jedinečné kvality zvukové aktivity probíhající v pan-pacifické zeměpisné zóně. Konaly se významné festivaly Sydney (1991), Tokio (1993), San Francisco (1996), Auckland (1999) a Perth (2004). Pod tématem Neviditelná města / nemožné objekty, první festival SoundCulture se konal v Sydney v říjnu 1991.

O

SoundCulture aktivity vyrostly z podstatné a složité historie experimentů zvuková socha, instalace, performance a rozhlasové umění. Pracují také s aktuálním vývojem zvukové praxe a nových technologií. SoundCulture také proaktivně hraje roli při rozvoji kritického diskurzu v oblasti zvukových umění na konferencích, seminářích a v publikacích. Místní skupiny SoundCulture se zaměřují na rozvoj zdravé kultury ve svém regionu. Svou činnost integrují také na mezinárodní úrovni do sítí s dalšími skupinami SoundCulture.[1]

Kontinuitu událostí SoundCulture doposud udržovala organizace Mezinárodní řídící výbor který je složen z umělců, kritiků a kurátorů. Tato skupina se nyní vyvíjí směrem k síťové struktuře.

Historie událostí

Pod tématem Neviditelná města / nemožné objekty, první festival SoundCulture se konal v Sydney v říjnu 1991. Tento festival, který se skládal z výstav, představení, místně specifických veřejných uměleckých děl, rozhlasových projektů a sympozií, představoval šedesát zástupců z Japonska, Nového Zélandu a Spojených států. Události zahrnovaly instalace od Paul DeMarinis (USA), Minoru Sato (Japonsko) Nigel Helyer (Austrálie), vystoupení Anny Sabiel (Austrálie), Rodneyho Berryho (Austrálie), sonická jízda taxíkem po Sydney a kousek pro rohy lodí v přístavu Sydney.

Druhý festival SoundCulture Japonsko 93, které se konalo v Tokiu v listopadu 1993. Akce se konaly na několika místech, včetně Theatre X, Kiryu Yurin-kan, Městského muzea v Kawasaki, Art Forum Yanaka a Tokyo Bunka Kakikan. Zahrnovalo díla Mamoru Fujieda (Japonsko), Douglase Kahna a Frances Dyson (USA / Austrálie), Chris Mann (Austrálie), Nigel Helyer (Austrálie) Philip Dadson (NZ) a Mineko Grimmer (Japonsko / USA).

SoundCulture 96 se konalo v dubnu 1996 v San Francisco Oblast zátoky. Celkově se festivalu zúčastnilo 32 uměleckých organizací, které prezentovaly akce na 33 místech zahrnujících 17 výstav, 10 panelů, 55 představení a další akce. Na festivalu se představilo dílo 228 umělců z oblasti Tichého oceánu. SoundCulture 96 byl snadno největším festivalem zvukového umění, jaký se kdy ve Spojených státech konal. Součástí festivalu bylo představení řady různých oblastí zvukové praxe: zvuková socha a instalace, rozhlasová a telefonická díla, představení, akustická ekologie, hluk, kulturní teorie ve vztahu ke zvuku, přivlastňování si, high-and low-tech aktivity, vzdělávací akce pro děti, domácí zvukové nástroje, zvuková díla pro veřejný prostor a zvuk pro film. Přečtěte si recenzi zde [1].

SoundCulture 99, konané v březnu 1999 v Auckland, Nový Zéland, se rozšířil na území pokrytém předchozími událostmi zahrnutím díla maorských, samojských a indonéských umělců. Byla vybrána, aby zdůraznila kulturu ve SoundCulture - odlišné zvukové tradice, postupy a prostředí, které se promítají do současné zvukové praxe, a tím předvedla práci řady umělců z Nového Zélandu i mimo něj.

SoundCulture (ve spojení s Tura New Music) kurátorem Zvukové rozdíly složka Bienále elektronických umění v Perthu v roce 2004 a SoundCulture AudioLab na Bundanon Trust 2008.

Organizace nedávno přeformulovala a nyní zahrnuje nodální model, který umožňuje menším regionálním skupinám vytvářet síť skupin SoundCulture.[2]

Viz také

Reference

  1. ^ SoundCulture Archivováno 2008-08-20 na Wayback Machine
  2. ^ Ústava SoundCulture

externí odkazy