Teorie sociálně emoční adaptace - Socioemotional adaptation theory - Wikipedia

Teorie sociálně emoční adaptace je teorie emocionálních změn spojených s Alzheimerovou chorobou.[1]

Teorie sociálně-emoční adaptace obrázek 1

Emocionální reakce spojené s Alzheimerovou chorobou se obvykle projevují jako kognitivní nebo behaviorální příznaky, což vede k intervencím, které neléčí základní emoční spoušť.[2][3] Teorie socioemoční adaptace nastiňuje čtyři kontextuální domény, které interagují a vedou k emocionálním stavům, které se projevují nezávisle na Alzheimerově chorobě.[1] Konkrétně emoce deprese / smutku, apatie, obav / strachu, hněvu / frustrace a přijetí jsou propleteny do souboru komplexních binárních (pozitivních / negativních) interakcí, včetně: vztahu s formální podporou (tj. Pacient vs. odpojený), vztah s partnerem podpory (tj. týmová práce vs. infantilizace), zvládání (tj. adaptivní vs. neadaptivní) a vnímaná kontrola (tj. interní vs. externí místo kontroly). Porozumění faktorům, které mohou přispět k emocionálním změnám u osob s Alzheimerovou chorobou, může pomoci pacientům, partnerům neformální podpory a formálním pečovatelům identifikovat a řešit hlavní příčinu těchto emočních změn.[Citace je zapotřebí ]

Reference

  1. ^ A b Halpin, Sean N; Dillard, Rebecca L; Puentes, William J (2016). „Teorie sociálně-emoční adaptace: zmapování emočního procesu Alzheimerovy choroby“. Gerontolog. 57 (4): 696–706. doi:10.1093 / geront / gnw046. PMID  27048704.
  2. ^ Dupuis, Sherry L; Wiersma, Elaine; Loiselle, Lisa (2012). „Patologizující chování: Význam chování v péči o demence“. Journal of Aging Studies. 26 (2): 162–73. doi:10.1016 / j.jaging.2011.12.001.
  3. ^ Lyketsos, C. G (2000). „Mentální a behaviorální poruchy u demence: zjištění ze studie Cache County o paměti ve stárnutí“. American Journal of Psychiatry. 157 (5): 708–14. doi:10.1176 / appi.ajp.157.5.708. PMID  10784462.