Smaragdus ze Saint-Mihiel - Smaragdus of Saint-Mihiel

Smaragdus ze Saint-Mihiel (C. 760 - c. 840) byl a Benediktin mnich z Klášter Saint Mihiel, blízko Verdun. Byl významným autorem knihy homilií a na Pravidlo svatého Benedikta.

Nová Cambridge bibliografie anglické literatury [1] připouští možnost, že Smaragdus byl „možná Ir“, ale k tomu neposkytuje žádné další informace.

Život

Poté, co sloužil jako ředitel klášterní školy, byl zvolen asi 805 opatem kláštera Mt. Castellion. Kolem roku 814 se přestěhoval se svými mnichy o několik kilometrů dál a založil na břehu Kláštera sv. Mihiel Řeka Meuse, v diecéze Verdun.

Karel Veliký zaměstnal ho, aby dopis napsal Papež Lev III, ve kterém bylo sděleno rozhodnutí Rada v Cáchách (809) respektující přijetí Filioque a poslal ho do Říma s komisaři, aby věc položil před papežem. Působil jako sekretář a vypracoval protokol. Louis zbožný prokázal mu stejnou úctu, obdaroval svůj klášter a v roce 824 ho ustanovil, aby jednal Frothar z Toul jako rozhodce mezi Ismund opat Opatství Moyenmoutier a jeho mniši. Smaragdus zemřel asi 840.

Funguje

Jeho spisy ukazují pilnost a zbožnost. Jeho publikovaná díla v próze jsou:

  • Sbírky komentářů k listu a evangeliu pro každý svatý den v roce, (Sbírky v epizodách et evangelia de tempore et de sanctis. Migne, CII. sloupek 13-552. nekritická, ale obsáhlá kompilace od mnoha církevních spisovatelů, připravená pro použití kazatelů a popsaná autorem jako liberální komitida.
  • Diadema monachorum (The Crown of Monks), sbírka ve sto kapitolách asketických pravidel a úvah týkajících se hlavních povinností a ctností mnišského života. Je to z velké části kompilace. Zdroje jsou Collectiones patrum z Cassian a spisy Řehoře Velikého. Smaragdus to zvládl po svém povýšení na opatství a nařídil si své každodenní večerní čtení na svých mnichech (PL 102: 693). Ukázalo se jako velmi populární dílo, široce se šířilo během středověku a bylo opakovaně publikováno v raném novověku.[1][2]
  • Komentář k pravidlu svatého Benedikta (Commentaria in regulam Sancti Benedicti) prováděné na podporu klášterních reforem zavedených Rada v Cáchách. Vyznačuje se velkou přísností.[3]
  • Královská cesta (Via regia, tamtéž. pl. 933–970) zasvěcenému Ludvíkovi Pobožnému král Aquitanie. Takže Ebert, l.c. p. III. Skládá se ze třiceti dvou kapitol morálních a duchovních rad, které, pokud budou věrně dodržovány, povedou pozemského krále do nebeského království. Práce je ve skutečnosti pouze adaptací Diademu na potřeby světského života.
  • Skutky římské konference (Acta collationis Romanae) Migne, CII. plk. 971–976, již zmíněný protokol.
  • List Karla Velikého papeži Lvu o průvodu Ducha svatého (Epistola Caroli Magni ad Leonem Papam de processione Spiritus Sancti), Migne, XCVIII. plk. 923–929. dopis uvedený výše.
  • List Frotharius a Smaragdus císaři Ludvíkovi (Epistola Frotharii et Smaragdi ad Ludovicum Imperatorem), Migne, CVI. plk, 865–866. zpráva rozhodců.
  • Větší gramatika nebo komentář Donatus (Grammatica major seu commentarius v Donatum). Toto je jeho nejranější dílo, napsané na žádost jeho učenců, pravděpodobně mezi 800 a 805. Je stále nepotištěné, až na malou část Mabillon, Vetera analectam, Nov. ed. (Paříž, 1723), s. 357, 358.

V rukopisu zůstal Komentář k Prorokům a Historie kláštera svatého Michala (srov. Mabillon, l.c.) Smaragdus také psal poezii. Kromě hymnu na Krista (Ebert, l.c. str. 112) se dochovaly jeho metrické úvody do jeho sbírek a komentář k pravidlu svatého Benedikta, z nichž první má dvacet devět řádků hexametr a druhá třicet sedm distichs.

Uvedení zdroje

  • Text převzat z Philip Schaff, Dějiny křesťanské církve, Svazek IV: Středověké křesťanství. 590–1073 n. L., Který je ve veřejné doméně; zdroj v CCEL

Reference

  1. ^ Paříž, 1532, 1640; Antverpy, 1540; Bibliotheca Maxima, Lyons, 1677, Tom. XVI. str. 1305–1342.
  2. ^ Text je vytištěn v Migne, PL 102: 593–690. Překlad je David Barry, The Crown of Monks, CS245, (Collegeville, MN: Cistercian Publications)
  3. ^ Migne, PL, 102: 689–932. Novější latinské vydání se objevilo v 70. letech. Anglický překlad je David Barry, Komentář k pravidlu svatého Benedikta, CS 212, (Kalamazoo, MI, 2007)
  • B. Lofstedt, L. Holtz, A. Kibre (1986), Liber in partibus Donati od Smaragduse
  • Terrence Kardong, Jean Leclercq, Daniel M. LaCorte, David Barry (2008) Smaragdus ze Saint-Mihiel: Komentář k pravidlu svatého Benedikta (překlad)
  • Smaragdus ze Saint-Mihiel, The Crown of Monks, trans David Barry OSB. Cisterciácké studie č. 245. (2013) [překlad Diadema Monachorum]
  • Jean Leclercq. La voie royale / le diadème des moines. La Pierre-qui-Vire, 1949 (francouzský překlad).
  • Smaragdus, abbas monasterii Sancti Michaelis Virdunensis: Opera omnia v Migne, Patrologia Latina, Tom. CII. cols. 9–980: s Pitra poznámky, plk. 1111–1132.
  • Jeho Carmina jsou v Dümmler, Poetae Latini aevi Carolini, I. 605–619.
  • Hauréau: Singularités historiques et littéraires. Paříž, 1861 (str. 100 sqq.)
  • H. Keil: De grammaticis quibusdam latinis infimae aetatis (program). Erlangen, 1868.
  • Hist. Lit. de la France, IV. 439–447.
  • Ceillier, XII. 254–257.
  • Bähr, 362–364.
  • Ebert, II. 108-12