Slzy a úsměy, op. 25 - Slzy a úsmevy, Op.25

Slzy a úsměy, Op. 25 (Tears and Smiles) je rok 1909 cyklus písní na Slovenská poezie od slovenského skladatele Mikuláš Schneider-Trnavský. Patří mezi jeho nejznámější vokální skladby. Písně byly poprvé publikovány v roce 1912.[1][2]

Písně

  • 1. Prsteň ("A ring") na text od Janko Jesenský
  • 2. Pieseň („Píseň“) Ivan Krasko
  • 3. Vesper Dominicae - Ivan Krasko[3]
  • 4. Letí Havran, Letí („Fly crow, fly“) Svetozár Hurban Vajanský[4]
  • 5. Nôžka Svetozár Hurban Vajanský
  • 6. Uspávanka („Ukolébavka“) z publikace Nový Nápev Na Prostonárodné Slová
  • 7. Keď Na Deň Zvoniť Mali („Když ráno zazvoní zvonek“) Ivan Krasko[5]
  • 8. Magdaléna - Vladimír Roy

Nahrávky

Reference

  1. ^ Hudobný archív - Svazek 7 1983 - Strana 18 „Piesne pod názvem Slzy a úsměvy vysli roku 1912 náklad Kníhtlaciarskeho úcastinárskeho spolku v Martine ... ... zistif uz z pozoruhodného výberu básnikov a básní: trikrát je tam zastúpený Ivan Krasko (piesňami PteseÄ, Vesper Dominicae, ...
  2. ^ Encyklopedie Slovenska a Slováků Tamara Archleb Gály - 2006 "Ve své světské hudbě inklinoval ke stylu pozdního romantismu. Vynikal jako textař a tvůrce melodií. Pro své umělecké písně čerpal inspiraci z moderní městské písně (sbírky Drobn & kvety - Drobné květiny, Slzy a usmevy - Slzy a úsměvy
  3. ^ Vesper Dominicae - Ivan Krasko "Tam někde v dálce čerňavých horách se nachází bílá země k zemipokojné, tichá.V nejstarodávnější vážný vzhled domů čušia."
  4. ^ Svetozár Hurban Vajanský Sobrane diela Svetozara Hurbana Vahanského Svazek 7 1925 - strana 130 "Letí havran, letí, radostně si kráka, nesí krmivo pro děti, pre rodinku svou, co tarn v hniezde caká. Bezí vlk a vyje, maso kus má v pysku pre vlcatá svoje, co hladujú, mrznú v dlhom zimovisku. Lez ta v lono hory nejde nik, neletí. "
  5. ^ Ivan Krasko: Nox et solitudo (Noc a samota) „Keď na den zvonit měli, vyšli jsme, za přítmie, za šeru, verili, že snad k večeru vrátím důvěru. Celý, celý den jsme sami šli, v důvere, bez oddychu, dúfám, že třeba unavení skrotíme kruté pýchu. .. A večerom dva spolu došli jsme, bez večery, nesvojskí - a jedno srdce skučalo po psech, po psech ... (Ivan Krasko) "