Slovinský festival písní - Slovenian song festival
Slovinský festival písní (V slovinština: Slovenska popevka) byl Slovinská hudba festival věnovaný hudebnímu žánru známému jako slovinská píseň (slovinština: popevka ), který byl nejoblíbenější v šedesátých a sedmdesátých letech a měl podobně vysoké postavení ve slovinské kultuře jako Hudební festival Sanremo v italské kultuře.[1] Začalo to v roce 1962 a skončilo v roce 1983, pokusem o jeho oživení v roce 1998.
Dějiny
Festival v roce 1962 se konal ve městě Bled,[2] a v roce 1964 se přestěhovala do hlavního města Slovinska Lublaň.
Vítězové 60. a 70. let
| Rok | Píseň | Účinkující |
|---|---|---|
| 1962 | Mandolína | Stane Mancini & Beti Jurkovič |
| 1963 | Orion | Marjana Deržaj & Katja Levstik |
| Malokdaj se srečava | Beti Jurkovič & Lado Leskovar | |
| 1964 | Poletna noč | Beti Jurkovič (první verze) |
| Marjana Deržaj (druhá verze) | ||
| 1965 | Šel si mimo | Irena Kohont |
| 1966 | Ples oblakov | Marjana Deržaj |
| 1967 | Vzameš mě v roce | Elda Viler |
| 1968 | Presenečenja | Bele Vrane & Bor Gostiša |
| 1969 | Zakaj tvoj dom, zakaj moj dom | Jožica Svete |
| Maček v žaklju | Bele Vrane | |
| Neizpeta melodija | Lidija Kodrič | |
| 1970 | Solza, ki je ne prodam | Edvin Fliser |
| Ti si můj pravý člověk | Lidija Kodrič | |
| 1971 | Včeraj, danes, jutri | Elda Viler |
| Trideset let | Oto Pestner | |
| 1972 | Med iskrenimi ljudmi | Majda Sepe |
| 1973 | Leti, leti lastovka | Edvin Fliser |
| 1974 | Uspavanka za mrtve vagabunde | Majda Sepe |
| 1975 | Mi smo taki | Marjana Deržaj & Braco Koren |
| 1976 | Samo nasmeh je bolj grenak | Ditka Haberl |
| 1977 | Vrača se pomlad | Oto Pestner |
| 1978 | Jamajka | Tomaž Domicelj |
| Moje orglice | Janko Ropret | |
| 1979 | Avtomat | Tomaž Domicelj |
Reference
- ^ Byl to víc než festival, bylo to hnutí, Delo, 20. června 2012
- ^ Vždy zelené objevené mladými generacemi, Delo, 3. března 2012
Další čtení
- Mosca Marco (2010): Slovenska Popevka e gli anni d'oro della canzone Slovena (V italštině), Lampi di Stampa