Slivenko v. Lotyšsko - Slivenko v. Latvia - Wikipedia
| Slivenko v. Lotyšsko | |
|---|---|
| Soud | Evropský soud pro lidská práva |
| Rozhodnuto | 9. října 2003 |
| Citace | ECLI: CE: ECHR: 2003: 1009JUD004832199 |
| Názory na případy | |
| Většina: Rozakis, Costa, Tulkens, Makarczyk, Strážnická, Lorenzen, Tsatsa-Nikolovska, Baka, Traja, Botoucharova Částečný souhlas a částečný nesouhlas: Kovler Společný disent: Wildhaber, Ress, Bratza, Cabral Barreto, Greve, Maruste Nesouhlasit: Maruste | |
| Členství v soudu | |
| Sedící soudci | L. Wildhaber, C.L. Rozakis, J.-P. Costa, G. Ress, N. Bratza, J. Makarczyk Cabral Barreto, F. Tulkens, V. Strážnická, P. Lorenzen, M. Tsatsa-Nikolovska, H. S. Greve, A. B. Baka, R. Maruste, K. Traja, S. Botoucharova, A. Kovler |
| Klíčová slova | |
| Soukromý život, bydliště | |
Slivenko v. Lotyšsko (48321/99) byl spor projednávaný před Evropský soud pro lidská práva a rozhodl se v roce 2003.
Fakta
Paní T. Slivenko se narodila v Estonsku v roce 1959 a ve věku jednoho měsíce se spolu s rodiči přestěhovala do Lotyšska. Její manžel N. Slivenko, narozený v roce 1952, byl převezen do Lotyšska v roce 1977, aby sloužil jako sovětský vojenský důstojník. S T. Slivenkem se setkal v Lotyšsku a oženil se s ní v roce 1980. V roce 1981 porodila T. Slivenko jejich dceru K. Slivenko.
Poté, co Lotyšsko znovu získalo nezávislost, bylo již dříve vysloužilému N. Slivenkovi nařízeno opustit zemi jako bývalý sovětský / ruský důstojník Úřadem pro občanství a migraci s odkazem na rusko-lotyšskou smlouvu z roku 1994. K. a T. Slivenko dostali rozkaz opustit Lotyšsko také jako členové rodiny N. Slivenka. T. Slivenko napadla toto rozhodnutí s poukazem na skutečnosti, že byla dcerou obyvatel Lotyšska s trvalým pobytem a do Lotyšska nepřišla jako manželka N. Slivenka.
Po neúspěšném soudním řízení všichni tři Slivenkové opustili Lotyšsko a ponechali tam rodiče T. Slivenka. Předtím napadli jejich deportaci ESLP. Připomínky třetích stran byly obdrženy od ruské vlády, která využila svého práva zasáhnout. V roce 2001 se druhá sekce ESLP vzdala pravomoci ve prospěch velkého senátu. V roce 2002 zamítl velký senát tvrzení N. Slivenka jako nepřípustná, avšak prohlásil za přípustnou žádost T. Slivenka a K. Slivenka týkající se článků 5, 8 a 14.
Rozsudek
Podle hodnocení soudu nebyl režim stažení zahraničních vojsk a jejich rodin založený na obecném zjištění, že jejich vyhoštění je nezbytné pro národní bezpečnost, jako takový neslučitelný s článkem 8, ale provedení takového režimu bez možnosti přijmout s přihlédnutím k individuálním okolnostem byla. T. a K. Slivenkovi byli v té době integrováni do lotyšské společnosti a nebylo možné je považovat za ohrožení národní bezpečnosti, protože byli součástí rodiny otce T. Slivenka, který odešel do důchodu v roce 1986, zůstal v Lotyšsku a sám o sobě nebyl považován za takové nebezpečí.
Soud proto shledal porušení článku 8 sporu EÚLP ve vztahu ke K. Slivenkovi a T. Slivenkovi a není třeba se samostatně zabývat stížnostmi podle článku 14 11 hlasy proti 6. Soud kromě toho dospěl k závěru, že nedošlo k porušení článku 5, a to 16 hlasy proti 1.
Soudci Wildhaber, Ress, Bratza, Cabral Barreto, Greve a Maruste podali nesouhlasná stanoviska vzhledem k tomu, že článek 8 nebyl porušen. Soudce Kovler podal částečně nesouhlasné stanovisko, které mělo za to, že byl rovněž porušen článek 5, a zčásti souhlasil s článkem 8.