Šestý litevský Seimas - Sixth Seimas of Lithuania
| Šestý litevský Seimas | |||||
|---|---|---|---|---|---|
| |||||
 Palác Seimas | |||||
| Přehled | |||||
| Legislativní orgán | Seimas | ||||
| Jurisdikce |  Litva | ||||
| Období | 1992—1996 | ||||
The Šestý litevský Seimas byl prvním parlamentem (Seimas ) zvolen v Litva potom obnovená nezávislost dne 11. března 1990. Volby se konalo dne 25. října 1992 a druhé kolo dne 15. listopadu. Výsledkem překvapivě rozhodujícího výsledku byly volby Demokratická labouristická strana Litvy (LDDP), s 73 sedadly. Výsledek odráží rozsáhlou nespokojenost s ekonomickou situací a politikou vládnoucí vlády Sąjūdis politické hnutí v předchozím Nejvyšší rada Litvy.
Šestý Seimas zahájil svou činnost dne 25. listopadu 1992 a sloužil čtyřletému období, přičemž poslední zasedání se konalo dne 19. listopadu 1996. Algirdas Brazauskas, vůdce LDDP, se stal mluvčím Seimas, než převzal roli Prezident Litvy. Jako řečník byl následován jeho stranickým kolegou Česlovas Juršėnas, který sloužil po zbytek funkčního období.
Během vlády šestého Seimu se změnily tři vlády vedené LDDP. Vláda Bronislovas Lubys, nezávislý obchodní manažer, působil krátce před prezidentské volby v roce 1993. Vláda Adolfas Šleževičius byl u moci po většinu období, ale předseda vlády byl po finančním skandálu v prosinci 1995 vytlačen. Laurynas Stankevičius vedl vládu po zbytek funkčního období.
Šestý Seimas přijal řadu zákonů, které se většinou týkaly zemědělské reformy a provádění Ústava Litvy a zavedení Litas jako národní měna. Dohled nad finančními trhy byl posílen poté, co se rozpadla řada raných finančních institucí a vyšly najevo další finanční skandály. Na druhou stranu opozice kritizovala pomalé tempo tržních reforem, neobnovení vlastnictví zabaveného soukromého majetku a slabé úsilí v boji proti korupci. Chaotický proces privatizace Veřejný majetek byl rovněž kritizován za to, že umožnil dobře propojeným jednotlivcům a skupinám převzít kontrolu nad státními podniky.
Volby
Ve volbách v roce 1992 bylo zvoleno 70 členů parlamentu na poměrných stranických seznamech a 71 ve volebních obvodech s jedním členem. Volby se konaly 25. října 1992. V těch volebních obvodech, kde 25. října žádný kandidát přímo nevyhrál, proběhl 15. listopadu postup.[1]:336–341
Hlavním vyzývatelem vládnoucího nacionalistického hnutí Sąjūdis, které od února 1990 ovládalo Nejvyšší radu a stálo v čele přechodu k nezávislosti, byl Demokratická labouristická strana Litvy (LDDP). V období před volbami vylíčil Sąjūdis nepřátelské politické skupiny jako komunistické a reakční, na rozdíl od nezávislosti a demokracie. LDDP deklaroval svůj závazek udržovat cíle zahraniční politiky, včetně vstupu do Rady Evropy a dohod s dalšími mezinárodními organizacemi, a zároveň sliboval přátelštější vztahy a lepší obchod s Ruskem.[1]:336–341
Výsledkem bylo vítězství LDDP, které získalo 73 křesel. Analytici přisoudili překvapivě rozhodující vítězství podpoře zemědělců a ruské a polské menšiny, jakož i všeobecné nespokojenosti s ekonomickou situací a politikou vládnoucí Sąjūdis politické hnutí, kterému se podařilo získat pouze 30 křesel.[1]:336–341[2]
| Večírek | Zkr. | PR hlasy | % | Sedadla | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| PR | Volební obvod | Celkový | ||||
| Demokratická labouristická strana Litvy | LDDP | 817,331 | 44.0 | 36 | 37 | 73 |
| Sąjūdis | LPS | 393,500 | 21.2 | 17 | 11 | 30 |
| Občanská charta Litevské republiky | LRPCH | 2 | ||||
| Litevská křesťanská demokratická strana | LKDP | 234,368 | 12.6 | 10 | 8 | 18 |
| Litevská unie politických vězňů a deportovaných | PKTS | 2 | ||||
| Litevská demokratická strana | DP | 0 | ||||
| Sociálně demokratická strana Litvy | LSDP | 112,410 | 6.0 | 5 | 3 | 8 |
| Litevská křesťanská demokratická unie | LKDS | 66,027 | 3.6 | 0 | 1 | 1 |
| Mladá Litva | 0 | 0 | ||||
| Pohyb litevského centra | LCJ | 46,908 | 2.2 | 0 | 2 | 2 |
| Sdružení Poláků v Litvě | LLS | 39,772 | 2.1 | 2 | 2 | 4 |
| Litevský nacionalistický svaz | LTS | 36,916 | 2.0 | 0 | 3 | 3 |
| Strana nezávislosti | NP | 1 | 1 | |||
| Liberální unie Litva | 28,091 | 1.5 | 0 | 0 | 0 | |
| Litevská liga svobody | 22,034 | 1.2 | 0 | 0 | 0 | |
| Hnutí národního pokroku | 19,835 | 1.1 | 0 | 0 | 0 | |
| Umírněný pohyb | 13,002 | 0.7 | 0 | 0 | 0 | |
| Sociálně-politické hnutí za sociální spravedlnost | 9,730 | 0.5 | 0 | 0 | 0 | |
| Litevská unie svobody | 7,760 | 0.42 | 0 | 0 | 0 | |
| Litevské hnutí „Černobyl“ | 4,827 | 0.3 | 0 | 0 | 0 | |
| Litevské společenství | 4,159 | 0.22 | 0 | 0 | 0 | |
| Unie litevských vlastenců | 1,904 | 0.1 | 0 | 0 | 0 | |
| Nezávislí | – | – | – | 1 | 1 | |
| Neplatné / prázdné hlasy | 59,453 | – | – | – | – | |
| Celkový | 1,919,027 | 100 | 70 | 71 | 141 | |
| Registrovaní voliči / volební účast | 2,549,952 | 75.3 | – | – | – | |
Činnosti
Nově zvolený šestý Seimas se poprvé sešel 25. listopadu 1992. V procesu, který se měl stát procedurální tradicí, předsedal prvnímu zasedání nejstarší člen parlamentu - Juozas Bulavas. Jelikož nový parlament postrádal jasné postupy upravující jeho práci (statut Seimasu byl přijat až 26. února 1994), bylo rozhodnuto řídit se předpisy předchozího Nejvyšší rada Litvy.[1]:346–347
Algirdas Brazauskas byl zvolen prvním předsedou šestého Seimasu, podpořilo jej 81 členů parlamentu. Brazauskas působil v této funkci pouze necelý den - jakmile Seimas přijal potřebný právní rámec, zaujal pozici jednajícího Prezident Litvy, v souladu s ústava.[3] Jeho zástupce, Česlovas Juršėnas se stal úřadujícím předsedou parlamentu. Po prezidentské volby počátkem následujícího roku se Brazauskas stal prvním litevským prezidentem po získání nezávislosti, rezignoval na Seimase a po zbytek funkčního období byl zvolen Juršėnas.
Algirdas Brazauskas navrhl Bronislovas Lubys, generální ředitel společnosti „Azotas“ (později Achema ), jako předseda vlády pátá vláda. Jeho kandidaturu schválil parlament 87 hlasy pro. Rozumí se, že vláda měla být krátkodobá, protože po prezidentských volbách počátkem roku 1993 bude muset vrátit svůj mandát.[1]:367 Vláda zahrnovala pouze tři členy LDDP, zatímco devět ministrů si udrželo své pozice z předchozí vlády vedené Sajjudisem.[4] Na konci roku 1992 a počátkem roku 1993 přijali Seimové zákony, které provádějí pozici prezidenta Litvy a upravují volby.
Po prezidentských volbách Brazauskas navrhl ekonoma a podnikatele Adolfas Šleževičius jako předseda vlády šestá vláda. Jeho kandidaturu schválili Seimové a vláda zahájila svou činnost 16. března 1993, přičemž stanovila priority vytvoření základů pro konkurenceschopnou tržní ekonomiku a zlepšení sociální záchranné sítě.[4]
Za účelem zajištění měnové stability a kontroly inflace Litas byla zavedena jako národní měna Litvy, s oběhem od 25. června 1993. V roce 1994 to bylo zavěšený do Americký dolar v poměru 4: 1. Zavedení měny nezmírnilo rostoucí napětí mezi vládou, Seimy a USA Bank of Lithuania, který byl kritizován za své obchodní aktivity a špatný dohled nad komerčními bankami. Dne 10. března 1993 přijal parlament rezignaci předsedy banky Viliuse Baldišia a o dva týdny později jej nahradil Romualdas Visokavičius. Poté, co Komise pro vyšetřování finančních trestných činů, zřízená Seimasem, odhalila nesrovnalosti a nezákonné transakce v bance, dne 19. října 1993 Seimas vyslovil nedůvěru Visokavičiovi, vytlačil jej a nahradil Kazimierasem Ratkevičiusem.[1]:370–371
Nedostatečný dohled nad finančním sektorem, v němž dominovaly slabé banky a přímé finanční pyramidy, které zničily úspory podstatné části populace,[1]:352 byl citován opozicí jako jeden z důvodů jejího návrhu na vyslovení nedůvěry vládě v červnu 1994, prvního takového návrhu v Litvě po nezávislosti. Vláda nicméně přežila tuto a další interpelaci dne 31. října 1995. Situace se změnila po krachu dvou komerčních bank v prosinci 1995. Ukázalo se, že předseda vlády Šleževičius jen několik dní před krachem stáhl své úspory z jedné ze dvou bank. Poté, co odmítl rezignovat, byl Seimasem v tajném hlasování 19. prosince 1995 vytlačen, přičemž jeho vyloučení podpořilo 94 členů. Laurynas Stankevičius, ministr vlády Šleževičius, byl Seimasem schválen dne 15. února 1996 jako předseda vlády sedmá vláda a sloužil až do konce funkčního období Seimů.[1]:372–373
Téměř polovina všech zákonů přijatých v období šestého Seimu se týkala zemědělské reformy, provádění litevské ústavy a zavedení Litas jako národní měna.[5] Mezi dalšími důležitými rozhodnutími Seimas přijal strukturální reformu soudnictví a zřídil Ústavní soud. Daňový systém byl reformován, částečně v reakci na rozpočtové deficity, které se šestému Seimovi nikdy nepodařilo uzavřít, a Daň z přidané hodnoty představen.[1]:411 Byla zavedena dvouvrstvá místní správa, přičemž odpovědnost sdílely městské a krajské správy.[1]:383–387 Na druhou stranu opozice kritizovala postupné vlády a vládnoucí většinu za pomalé tempo tržních reforem, neobnovení vlastnictví zabaveného soukromého majetku a slabé úsilí v boji proti korupci.
Privatizační program, který byl zahájen již v roce 1990, byl zpočátku kritizován nově zvolenou parlamentní většinou, ale brzy pokračoval. V chaotickém procesu byly zákony upravující privatizaci neustále revidovány a měněny, ale stále v nich byly mezery, které umožňovaly dobře propojeným jednotlivcům a finančním skupinám převzít kontrolu nad vládním majetkem za ceny výprodeje. Druhá fáze privatizace začala v červenci 1995 přijetím nového zákona o privatizaci vlády a městského majetku Seimasem. Nový zákon se pokusil odstranit mnoho slabých míst v privatizačním procesu - aktiva nyní mohla být prodána pouze za hotovost, byly odstraněny slevy pro zaměstnance a byla přiznána stejná účastnická práva místním i zahraničním investorům. Nový zákon však nesplnil očekávání a proces privatizace zůstal neefektivní a náchylný ke korupci.[1]:395–397
Dvě největší mocnosti v šestém Seimu měly nesmírně odlišné názory na to, jak by měla proběhnout pozemková reforma. Sąjūdis (a Vlasti unie která se z toho vynořila) se zaměřila na navrácení zemědělské půdy těm, kteří ji ztratili ve vlnách sovětské kolektivizace, a implementovali ji jako politiku, když byla u moci před rokem 1992. LDDP naopak upřednostňoval zachování stávající úrovně produkce, což znamenalo zajistit, aby země zůstala v rukou těch, kteří ji budou využívat nejefektivněji. Jakmile byl LDDP u moci, zavedl změny v zákoně o pozemkové reformě, zpomalil proces restitucí a omezil jeho působnost.[1]:403
V zahraniční politice si šestý Seimas udržel proevropský postoj, přestože Sąjūdis varoval voliče, že úspěch LDDP nevyhnutelně orientuje Litvu na Rusko. Místo toho šestý Seimas vedený LDDP vyhlásil kontinuitu předchozí zahraniční politiky. Poslední z ruských vojenských sil opustily Litvu v roce 1993. Litva se brzy připojila k Evropská rada, při zachování dlouhodobých cílů spojování NATO a Evropská unie.[1]:425–426
Složení
Vedení lidí
Správní rada Seimas se skládala z mluvčího Seimas, jeho zástupců a kancléře Seimas. Funkce přiřazené těmto pozicím a postupy pro jejich jmenování se během semestru vyvíjely.
| Mluvčí Seimů | |||
|---|---|---|---|
| název | Večírek | Období | |
| Algirdas Brazauskas | LDDP | 25. listopadu 1992[3] - 25. února 1993 | |
| Česlovas Juršėnas | LDDP | 25. listopadu 1992[3] - 25. února 1993 (Herectví) | |
| 25. února 1993[6] - 25. listopadu 1996 | |||
| Místopředsedové Seimů | |||
| název | Večírek | Období | |
| Česlovas Juršėnas | LDDP | 25. listopadu 1992[3] - 25. února 1993 | |
| Aloyzas Sakalas | LSDP | 15. prosince 1992[7] - 17. června 1993 (Herectví) | |
| 17. června 1993[8] - 25. listopadu 1996 | |||
| Egidijus Bičkauskas | LCJ | 15. prosince 1992[7] - 17. června 1993 (Herectví) | |
| 17. června 1993[8] - 25. listopadu 1996 | |||
| Juozas Bernatonis | LDDP | 17. června 1993[8] - 25. listopadu 1996 | |
| Kancléř Seimů | |||
| název | Večírek | Období | |
| Neris Germanas | LDDP | 17. června 1993[8] - 29. října 1996 | |
| Juozas Bernatonis | LDDP | 5. listopadu 1996[9] - 25. listopadu 1996 (Herectví) | |
Parlamentní skupiny
Druhý den funkčního období, 26. listopadu 1992, byly zaregistrovány tyto parlamentní skupiny: křesťanští demokraté, Sąjūdis, občanská charta, Demokratická strana práce v Litvě, sociální demokraté v Litvě. Zatímco byli politicky v souladu, vytvořili křesťanští demokraté, Sąjūdis a Charta občanů v Seimasu tři samostatné politické skupiny, aby zajistili více křesel v parlamentních výborech. Sjednocení se však rozpadlo, protože političtí vězni a deportovaní a demokratická strana opustili politickou skupinu křesťanských demokratů, zatímco pouze 23 z 30 členů Sąjūdis a Charty občanů se připojilo k parlamentní skupině Vlasti - litevští konzervativci.[1]:353
Opozice proti vládě v šestém Seimasu byla dvojí: Vlajková unie - litevští konzervativci vedli radikální opozici, neúnavně kritizovali vládu, zatímco sociální demokraté a Středová unie tvořili umírněnou opozici. Během tohoto období došlo k několika případům odchodů nebo vyloučení jak z vládnoucí politické skupiny Demokratické strany práce, tak z opozičních politických skupin. Vzhledem k obrovské propasti mezi vládnoucí a opoziční stranou však došlo k několika přeběhům přes ideologické hranice.[1]:354
Na konci funkčního období byly aktivní následující parlamentní skupiny.[10]
 | |||
| název | Zkr. | Členové | |
|---|---|---|---|
| Demokratická labouristická strana Litvy | LDDPF | 71 | |
| Vlaková unie - konzervativci | TSKF | 23 | |
| Křesťanští demokraté | KDF | 12 | |
| Sociálně demokratická strana Litvy | LSDPF | 7 | |
| Litevský nacionalistický svaz | LTSF | 4 | |
| Sdružení Poláků v Litvě | LLSF | 4 | |
| demokratická strana | DPF | 3 | |
| Svoboda politických vězňů a odsouzených | PKTLF | 5 | |
| Ostatní | MSNG | 8 | |
| Volná místa | 4 | ||
Výbory
Vznikají parlamentní výbory, které projednávají návrhy právních předpisů a mohou prozkoumat a vyjasnit další otázky v oblasti jejich působnosti. Během šestého Seimu bylo aktivní 11 výborů.[11]
| Výbory Seimas | ||
|---|---|---|
| Zemědělství | Rozpočet a finance | Ekonomika |
| životní prostředí | Národní bezpečnost | Zdraví, sociální zabezpečení a práce |
| Vzdělání, věda a kultura | Zahraniční styky | Státní reformy a obce |
| Stát a právo | Lidská a občanská práva a záležitosti menšin | |
Provize
Stálí dočasní parlamentní komise jsou zřízeni, aby pracovali na konkrétní otázce nebo otázce, kterou jim přidělili Seimové.
Stálou komisí aktivní během období šestého Seimasu byly etické, správní a petiční komise. Na šestém Seimasu se zvláště zajímala Komise pro vyšetřování finančních trestných činů, zřízená Seimy v roce 1993 a vedená poslancem parlamentu Virgilijus Vladislovas Bulovas (později - Vytautas Juškus ). Komise pracovala na identifikaci mezer ve stávajících zákonech, které umožňovaly úředníkům a dobře propojeným jednotlivcům převzít vládní majetek, a vyšetřovala korupci vládními úředníky. Komise se rovněž zabývala řadou finančních skandálů, ke kterým došlo během funkčního období, zejména selháním několika komerčních bank na konci roku 1995.[1]:357–358
Byly vytvořeny dočasné provize za účelem vyšetřování ad-hoc otázek. Během funkčního období šestého Seimu tyto otázky zahrnovaly činnost komerčních bank, činnost Sněmovny signatářů a rozhodnutí předchozí vlády Gediminas Vagnorius.[1]:359
Členové
Na šestém Seimu sloužilo celkem 147 členů,[12] z toho 137 mužů a 10 žen.[13] Drtivá většina členů Seimasu byli etničtí Litevci. Ruské a polské etnické menšiny, z nichž každá představuje přibližně 6% populace v Litvě, byly zastoupeny 3 a 6 členy.[14]
- ^ A b C d E F Dne 14. dubna 1993 Ústřední volební komise prohlásila dříve oznámené výsledky ve třech volebních obvodech za neplatné s odvoláním na rozhodnutí Nejvyššího soudu Litvy. Romualda Hofertienė, zvolená v jednomístném volebním obvodu (20) Baltijos, ztratila křeslo pro Irenu Šiaulienė. Jelikož Šiaulienė již byla členem Seimas prostřednictvím volebního seznamu LDDP, další osoba na seznamu, Virginijus Ražukas, se kvalifikovala na místo. Poté, co zemřel Tautvydas Lideikis, se Romualda Hofertienė později vrátila na Seimas prostřednictvím volebního seznamu LPS. Stasys Malkevičius (22) Pajūrio) a Algirdas Endriukaitis (64) Šakių) přišli o jednomístné volební obvody s Ričardasem Žurinskasem a Zigmasem Povilaitisem, ale uchovali si místa Seimase, protože by se kvalifikovali prostřednictvím volebního seznamu LPS. Místo toho ztratili křesla členové s nejnižším hodnocením, kteří se kvalifikovali prostřednictvím volebního seznamu LPS (Arūnas Eigirdas a Juozas Janonis).[15][16]
Reference
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q Blažytė-Baužienė, Danutė; Tamošaitis, Mindaugas; Truska, Liudas (2009). Lietuvos Seimo Istorija. XX-XXI a. pradžia [Historie litevských Seimas. XX století a začátek XXI století] (v litevštině). Litva: Baltos Lankos. ISBN 978-9955-23-322-0.
- ^ „Volby konané v roce 1992“. Meziparlamentní unie. Citováno 15. března 2016.
- ^ A b C d „Lietuvos Respublikos Seimo vakarinio posėdžio PROTOKOLAS Nr.2“ [Protokol č. 2 večerního zasedání Seimas Litevské republiky] (v litevštině). Seimas Litevské republiky. 25. listopadu 1992. Citováno 9. prosince 2015.
- ^ A b Curry, Jane Leftwich; Urban, Joan Barth (2004). Levice transformovaná v postkomunistických společnostech: Případy střední a východní Evropy, Ruska a Ukrajiny. Vydavatelé Rowman & Littlefield. p. 112. ISBN 9780585466767. Citováno 15. března 2016.
- ^ „Šeši Seimo amžiai: nuo karalių rinkimų iki narių komunistų“ [Šest století Seimů: od královských voleb po komunistické členy] (v litevštině). Delfi.lt. 25. října 2008. Citováno 9. prosince 2015.
- ^ „Nutarimas dėl Lietuvos Respublikos Seimo Pirmininko“. lrs.lt. Seimas z Litevské republiky. 25. února 1993. Citováno 7. dubna 2016.
- ^ A b „Nutarimas dėl Lietuvos Respublikos Seimo Pirmininko Pavaduotojų“. lrs.lt. Seimas z Litevské republiky. 15. prosince 1992. Citováno 7. dubna 2016.
- ^ A b C d „Nutarimas dėl Lietuvos Respublikos Seimo Pirmininko Pavaduotojų ir Seimo Kanclerio Išrinkimo“. lrs.lt. Seimas z Litevské republiky. 17. června 1993. Citováno 7. dubna 2016.
- ^ „Nutarimas dėl Lietuvos Respublikos Seimo Kanclerio Pavadavimo“. lrs.lt. Seimas z Litevské republiky. 5. listopadu 1996. Citováno 7. dubna 2016.
- ^ „Seimo Frakcijos“ [Parlamentní skupiny Seimas] (v litevštině). Seimas z Litevské republiky. Citováno 9. prosince 2015.
- ^ "Seimo komitetai". Seimas Litevské republiky. Citováno 1. dubna 2016.
- ^ „Seimo narių sąrašas“ [Seznam členů Seimas] (v litevštině). Seimas z Litevské republiky. Citováno 9. prosince 2015.
- ^ Blažytė-Baužienė, Danutė (2004). „LIETUVOS PARLAMENTARAI 1990–2004 METAIS“ [Členové litevského parlamentu 1990–2004]. Parlamento Studijos (v litevštině). 2. Citováno 9. prosince 2015.
- ^ Moser, Robert G .; Barany, Zoltan D. (2005). Etnická politika po komunismu. Cornell University Press. p. 132. ISBN 9780801472763. Citováno 15. března 2016.
- ^ „Lietuvos Respublikos Semas: Nutarimas“. Seimas z Litevské republiky. 23. března 1993. Citováno 7. dubna 2016.
- ^ „Lietuvos Respublikos konstituticnis teismas: sprendimas“. Ústavní soud Litvy. 21. září 1994. Citováno 7. dubna 2016.
 |
| |||
|---|---|---|---|---|
 |
| |||
 |
| |||
