Sindicato Obrero Canario - Sindicato Obrero Canario

SOC
Logo Sindicato Obrero de Canarias.jpg
Celé jménoSindicato Obrero Canario
Založený1976 (1976)
Datum rozpuštění1994 (1994)
Členové3,500 (1978)
ZeměŠpanělsko

Sindicato Obrero Canario (Kanárská odborová organizace pracujících, zkráceně SOC) byl nacionalista obchodní unie pohyb v Kanárské ostrovy.[1][2] Bylo založeno jako podzemní hnutí v roce 1976 pod vedením Kanárská komunistická strana (prozatímně).[1][3] Unie byla legalizována v roce 1977.[4]

Dějiny

SOC byla relativně důležitou silou v dělnickém hnutí Gran Canaria, ale už méně Tenerife.[5] SOC se umístil na čtvrtém místě (před ostatními nacionalistickými silami v boji) v volby odborů na Kanárských ostrovech v roce 1978. Celkově se SOC podařilo získat 240 zvolených zástupců (přibližně 7,4% z celkového počtu delegátů souostroví).[1][6] Na Gran Canarii se 49 delegáty se dostalo na třetí místo. Na Tenerife získalo šest delegátů.[7] V tomto okamžiku se celkové členství v SOC odhadovalo na přibližně 3 500.[1] Ve volbách do odborů v roce 1980 se SOC ukázala jako čtvrtá síla na Gran Canarii se 69 delegáty.[8]

Arcadio Díaz Tejera byl vůdcem SOC.[9]

V prosinci 1983 CC.OO. tvrdil, že získal přes 500 členů a 50 delegátů ze SOC na jejich stranu.[10]

V roce 1994 se SOC spojila s dalšími odbory a vytvořila Mezikontinentální Canaria.[11]

Politické pozice

SOC vyzvala spolu s dalšími kanárskými organizacemi k bojkotu Španělské ústavní referendum z roku 1978.[12]

SOC se účastnil oslav druhého výročí Saharská arabská demokratická republika v roce 1978. Na akci SOC odmítla podepsat společné prohlášení přítomných španělských organizací, protože toto prohlášení neuznávalo právo na sebeurčení Kanárských ostrovů.[13] V roce 1979 SOC společně podepsal odvolání zaslané na konferenci Organizace pro africkou jednotu v Monrovia s tvrzením, že Kanárské ostrovy byly pod „koloniální“ vládou.[14]

Reference

  1. ^ A b C d Guinea, José Luis. Los movimientos obreros y sindicales en España de 1833 a 1978. Madrid: Ibérico Europea de Ediciones, 1978. str. 257
  2. ^ Alcántara, Manuel. Las elecciones autonómicas en España: 1980-1997. 1998. s. 127
  3. ^ El País. Presentación del Sindicato Obrero Canario
  4. ^ Lieberman, Sima. Současná španělská ekonomika: historická perspektiva. London [atd.]: Routledge, 2006. s. 339
  5. ^ Universidad Comercial de Deusto. Boletín de estudios económicos, vydání 106–108. str. 101
  6. ^ El País. Comisiones Obreras y UGT han ganado en elecciones sindicales
  7. ^ El País. La central socialista dobla en delegados a CCOO
  8. ^ El País. UGT lleva amplia ventaja en las elecciones sindicales canarias
  9. ^ El País. Algunos partidos de izquierda, los más afectados
  10. ^ El País. Polémica por la začlenění a CC OO de sindicalistas canarios
  11. ^ Mezikontinentální Canaria. QuÉ es Intersindical Canaria Archivováno 2012-02-18 na Wayback Machine
  12. ^ El Canario. El Independentismo Canario
  13. ^ El País. El Sindicato Obrero Canario planteó en el Sahara la autodeterminación de las islas
  14. ^ Pascual, Pedro. Partidos políticos y constituciones de España. Madrid: Fragua, 1986. s. 493