Simson Alexander David - Simson Alexander David

Simson Alexander David (13. listopadu 1755 - zima 1813) byl Němec obchodník s uměním, autor, novinář a příslušník francouzské tajné policie v EU Napoleonské období, který byl také známý jako Karl Julius Lange.

Narozen jako Simson Alexander David v Brunswick, Knížectví Brunswick-Wolfenbüttel jako desátý a nejmladší syn „dvorního žida“ Alexandra Davida vyrostl v rodině s velkým majetkem a velkým politickým vlivem. Jeho otec byl jedním z nejuznávanějších poradců vévody Karla I., který pro své výdaje na luxus potřeboval bohatství svého „Kammeragenta“ nebo komorního agenta. Se smrtí svého otce (1765) zdědil mladý Simson nejméně 10 000 zlatých talerů v hodnotě několika milionů dolarů ve srovnání s kupní silou současnosti. Kvůli finanční neschopnosti a extravaganci jeho mladé matky Deborah Siemons hrozilo Simsonovi bankrot, ještě než začal jako dospělý podnikat jako obchodník s uměním. Pouze zásah jeho opatrovníka ho zachránil před časným zničením.

Pod jménem Alexander Daveson zahájil podnikání v roce 1778. I když měl známé zákazníky, jako je vévoda z Brunswicku, vědec Georg Christoph Lichtenberg a Johann Wolfgang von Goethe, jeho příjem se zdá být velmi skromný. Plány na vytvoření sbírky kopií starověkých rytých drahokamů se nikdy nestaly realitou. Krátce poté, co byl zapojen do skandálu ve velmi populární loterii poblíž Kassel (Duben 1779). Úřady Kasselu podezíraly Simsona z podvodu důsledným vyplňováním losů po výkresech. Nástupce zesnulého vévody z Brunswicku, Karl Wilhelm Ferdinand, poslal ho do vězení. Navzdory podrobnému vyšetřování neexistovaly žádné usvědčující důkazy proti Simsonovi. Možná se nový vévoda chtěl pomstít pouze muži, který bývalému vévodovi prodal mnoho luxusního zboží.

Ve vězení v Brunswicku byl jediným mužem, který Simsonovi pomáhal, slavný autor a knihovník Gotthold Ephraim Lessing, kteří měli velké sympatie k outsiderům všeho druhu. Po svém propuštění se Simson přestěhoval do Lessings domů v Wolfenbüttel a zůstal s ním až do smrti svého dobrodince (15. února 1781). Lessing doslova zemřel „v náručí“ Simsona, což byla tvrdohlavá nedůvěra místní veřejnosti, která se tím cítila naštvaná. Dokonce i po jeho smrti byl Lessing pravidelně kritizován úřady a křesťanskými současníky za jeho kontakty s Židy a „pochybnými lidmi“. O mnoho let později Simson tvrdil, že pomohl Lessingovi se spoustou peněz, protože knihovník dostal od vévody jen velmi skromný plat.

Brzy po Lessingsově smrti Simson odcestoval do Anglie, kde pobýval devět let. Vzhledem k tomu, že v archivech nebyly nalezeny žádné podrobné informace ani dokumenty o těchto letech Simsonova života, je spekulováno, jaké profese měl. Možná pracoval jako učitel, překladatel, společník na cestách nebo dokonce Deklamator (recitátor). Tvrdil, že byl studentem anglického jazyka, vyškoleným významným londýnským publicistou a filologem Samuel Johnson. Simson se zjevně pravidelně účastnil zasedání britského parlamentu a byl nadšený prominentními řečníky, zejména liberálním politikem Charles James Fox, který otevřeně sympatizoval s americkou a později s francouzskou revolucí.

V říjnu 1790 se Simson vrátil do Německa a stal se v té době vřelým obdivovatelem britské kultury a politiky. Nejprve se objevil v Hamburku pod jménem Charles Lange a krátce nato jej změnil na Karla Julia Langeho (zjevně byl pokřtěn). Zároveň svévolně přijal titul „profesor výmluvnosti a anglického jazyka“. Na jevišti hamburského divadla se snažil zapůsobit na diváky „podkrovní zábavou“, ukázkami z Shakespeare hry a parlamentní debaty. Diváci reagovali výsměchem a smíchem. Simson byl zesměšňován pro svou malou postavu, nezvládnutelné vlasy, špatné zuby a celkovou neschopnost jednat. Simson se přesto opakovaně snažil živit jako herec. V Brunswicku ho soud uvítal a dostal šanci vystoupit s recitacemi v místní opeře, za což mu alespoň tleskali přítomní členové soudu.

Po krátkém pobytu v Hannover a Vídeň, kde ve Wiener Zeitung publikoval svůj první článek o němčině, vydal se na cestu do Švýcarska. V roce 1794 se usadil v Schweinfurt, Horní Franky, kde se oženil se sestrou a Bayreuth oficiální a napsal svou první, dvousvazkovou knihu (Über die Schweiz und die Schweizer/Na Švýcarsko a Švýcarska). To bylo široce diskutováno v německém a švýcarském tisku, protože Karl Julius Lange kritizoval politický systém švýcarských měst jako Curych a Basilej jako nedemokratické a nelidské.

Několik měsíců pracoval Lange jako novinář pro agenturu Englische Blätter, časopis o anglické politice, který byl publikován na Erlangen. V roce 1796 zahájil svou kariéru tajného tiskového zástupce pruského ministra pro nedávno získaného franského knížectví Bayreutha a Ansbacha Karla Augusta von Hardenberga. Hardenberg naléhavě potřeboval schopného novináře pro svou propagandu proti místním a regionálním šlechticům, kteří se cítili ovládáni Pruskem a hledali pomoc ve Vídni, kde rakouský císař využil jakékoli příležitosti k oslabení Pruska.

Po několika letech jako hodně chválený šéfredaktor pevně demokratických a liberálních Deutsche Reichs- und Staatszeitung, Lange byl poslán do vězení v květnu 1799 v Bayreuthu za urážku Císař a rakouská armáda. Naznačil, že rakouské úřady se aktivně podílely na vraždě tří francouzských diplomatů na mírových jednáních v Rastattu 29. dubna 1799. Toto tvrzení nebylo nikdy potvrzeno, ale mnoho očitých svědků rastattských událostí sdílelo Simsonovo vnímání. I když vydal své dvoutýdenní noviny a všechny své osobní články s tajnou pomocí a dotacemi Hardenberga, ministr mu už nemohl pomoci, protože berlínské úřady neměly zájem provokovat rakouskou vládu.

Lange dvakrát uprchl z vězení a emigroval do Altony, poté do dánského města vedle Hamburku s velmi liberálním tiskovým zákonem. V příštích letech vydal mnoho článků a knih o svém životě v Bayreuthu, o jeho trestu a tvrdohlavě se snažil získat milost od pruského krále. Ne dříve než v roce 1804, kdy se politické okolnosti hodně změnily, se mohl vrátit do Pruska a přestěhoval se do Berlína, kde se stal novinářem a propagandistou Karl August von Hardenberg znovu. Vydal několik časopisů, které měly velmi omezenou délku života, protože Simson měl znovu a znovu potíže s cenzurou (Der Nordische Merkur, Der Deutsche Herold).

S vypuknutím prusko-francouzské války počátkem podzimu 1806 zahájil Lange nový dokument Der Telegraph, první německé noviny, které vycházely denně, včetně nedělí a svátků. Protože po velkém vítězství Napoleona v Jeně a Auerstedtu změnil své politické názory velmi efektním způsobem a v krátkém období pouhých dvou týdnů od pruského vlastence k obdivovateli Napoleona a francouzské armády se Lange stal nejvíce nenáviděným mužem v Berlíně. Byl obviňován z toho, že byl zkorumpovaný, oportunistický a nestoudný, protože kritizoval starý pruský režim jako zastaralý a nadával na královnu Luise, nejobdivovanější ženu té doby v Prusko.

Po ústupu Francouzů z Berlína v prosinci 1808 odešel Lange s francouzskou armádou do Štětína a Erfurtu, ale jeho telegraf nebyl po 3. prosinci nikdy znovu vydán, bez ohledu na osobní vůli Napoleona, který se pokusil v lednu 1809 papír oživit. Lange pracoval jako konzultant francouzské armády v cenzuře německých novin. The Bamberg novinář Georg Wilhelm Friedrich Hegel, později slavný filozof a autor August von Kotzebue vysmíval se Langeovi jako zkorumpovaný služebník Francouzů.

V létě 1811 plánoval Lange napsat své paměti ve Frankfurtu nad Mohanem, ale nikdy nebyly publikovány. Podle novinových článků z března 1813 zemřel Lange v Minsku, pravděpodobně v posledních měsících roku 1812 nebo počátkem roku 1813. Neexistují žádné informace o jeho práci ani o tom, jak se tam dostal. Podle poznámky z archivu města Bayreuth byl „civilním úředníkem“ francouzské armády, která vtrhla do Ruska v roce 1812. Jeho manželka Caroline žila v Bayreuthu v chudobě a zemřela v lednu 1848.

Spisy

Alexander Daveson (tj. S.A. David): Verzeichniss von Kunstsachen, welche zu haben sind (...), Braunschweig 1776
Anonym (d.i.S. A. David): Über die Schweiz und die Schweizer, Berlín 1795.
Alexander Daveson (tj. S.A. David): Ueber Lessings Denkmal. In: August von Hennings: Genius der Zeit. 1796 (darin persönliche Erinnerungen Davids a Lessing).
Karl Julius Lange (tj. S.A. David): Gesandtenmord unter Karl V .: Ein Beitrag zur Geschichte des Völkerrechts im 16. Jahrhundert. Hamburk 1799.
Karl Julius Lange (tj. S.A. David): Betrachtungen über die fünf Friedensschlüsse, Altona 1802.
Karl Julius Lange (tj. S. David): Die Chronik. Ein Journal. Hamburk 1802.
Karl Julius Lange (tj. S. David): Der nordische Merkur. Ein Journal historischen, politischen und litterarischen Inhalts. Berlín 1805.
Karl Julius Lange (tj. S. David): Der Telegraph. Ein Journal der neuesten Kriegsbegebenheiten. Berlín 1806–1808.

Reference

v němčině:

Jungblut, Peter: Ein verteufeltes Leben. Simson Alexander David - Karriere eines Feindbilds, Berlín 2012 (ISBN 978-3844222258) první a jediný životopis
Wyrwa, Ulrich: Juden in Preußen und in der Toskana im Vergleich, Londýn 2003 (ISBN 978-3-16-148077-5) s několika informacemi o jeho životě v židovské komunitě v Brunswicku
Engels, Hans-Werner: Simson Alexander David, in: Manfred Asendorf, Rolf von Bockel (Hrsg.): Demokratische Wege. Lebensläufe aus fünf Jahrhunderten. Ein Lexikon. J. B. Metzler, Stuttgart, Weimar 1997 (ISBN 3-476-01244-1), s. 123–124 krátká biografie
Simson Alexander David. In: Manfred Asendorf, Rolf von Bockel (Hrsg.): Demokratische Wege. Lebensläufe aus fünf Jahrhunderten. Ein Lexikon. J. B. Metzler, Stuttgart, Weimar 1997, S. 123–124. ISBN 3-476-01244-1 (Kurz-Biografie).
Johann Georg Meusel: Das gelehrte Deutschland oder Lexikon der jetzt lebenden deutschen Schriftsteller. Lemgo 1810 (dort biograf. Abriß).
Hans-Heinrich Ebeling: Die Juden v Braunschweigu. Braunschweig 1987.