Sigurd Jonsson - Sigurd Jonsson
Sigurd Jonsson | |
|---|---|
 Erb Sigurda Jonssona (moderní reprodukce) | |
| Regent Norska | |
| V kanceláři 1448–1449 | |
| Předcházet | Christopher Bavorska |
| Uspěl | Karel I. |
| Regent Norska | |
| V kanceláři 1439–1442 | |
| Monarcha | Eric Pomořanska |
| Uspěl | Christopher Bavorska |
| Osobní údaje | |
| narozený | C. 1390 |
| Zemřel | 1452–1454 |
| Národnost | Norština |
| Manžel (y) | Filipa z Ebersteinu |
| Děti | Hans Sigurdsson (zemřel 1466) |
| Matka | Agnes Sigurdsdotter |
| Otec | Jon Marteinsson |
| Příbuzní | Agnes Haakonsdotter (Skvělá babička) Alv Knutsson (velký synovec) |
| obsazení | Šlechtic, rytíř, feudál a státník |
Sigurd Jonsson (1390s - prosinec 1452) byl a Norština šlechtic, rytíř a nejvyšší vůdce Norska během dvou interregnums v polovině 15. století.[1]
Pozadí
Sigurd Jonsson se narodil v určitém okamžiku mezi lety 1390 a 1400. Byl synem švédský šlechtic Jon Marteinsson (1340 – cca 1400) a Agnes Sigurdsdotter. Agnes byla pravnučkou krále Haakon V Norska prostřednictvím své nelegitimní dcery, Agnes Haakonsdatter (1290–1319) a Havtore Jonsson (1275–1320). Sigurd Jonsson byl vnukem a dědicem Sigurda Havtoresona (1315-1392), jednoho ze dvou synů Agnes Hakonardottirové.
V době Sigurdova narození byl Jon Marteinsson rezidentem v Norsku a členem Norska Rada říše (riksrådet). Sigurd vyrostl na rodinném statku v Sudreim (moderní Sørum ), východně od Oslo. Měl dvě sestry Catherine a Ingeborg a bratra Magnuse, ale jeho bratr nepřežil, aby dosáhl dospělosti. Sigurd proto zdědil majetky svého otce a také velké statky po příbuzných jeho matky.
Jako přímý potomek staré norské královské rodiny byl Sigurd zmíněn jako možný kandidát na norský trůn. Sigurd byl ženatý s Filipou, dcerou hraběte Hanse z Eberstein který byl ve službách krále Erik Pomořanska a byl zjevně příbuzný krále.
Kariéra
Sigurd je poprvé zmíněn jako člen Norské rady říše (Rigsrådet) v roce 1434.[2] V roce 1436 proběhla rolnická vzpoura Amund Sigurdsson Bolt vzbouřili se proti králi Erikovi a jeho úředníkům v obležení Oslo a Hrad Akershus. Amund Sigurdsson patřil šlechtické rodině Boltů Våler v Østfold.[3] Norská šlechta zůstala loajální králi Erikovi. Sigurd Jonsson pomohl uzavřít příměří s Amundem Sigurdssonem. V září 1439 dal král Erik Sigurdovi Jonssonovi titul drottsete, podle kterého měl vládnout Norsku jménem krále Erika.[4] Sigurd byl u královského dvora v roce Visborg v Gotland když byl jmenován a byl králem Ericem zároveň rytířem.[5]
V roce 1440 byla norská rada říše přinucena následovat příklad Švédska a Dánska a sesadit krále Erica. Sigurd se tak stal vládcem země, as drottsete, během přestávky, zatímco byl hledán nový král. Norsko následovalo při volbě za Dánskem a Švédskem Christopher Bavorska jako nový král, čímž se udržuje unie mezi těmito třemi zeměmi. Po Christopherovy korunovaci v Oslu dne 2. července 1442 se Sigurd vzdal titulu drottsete. Během Christopherovy vlády zůstal Sigurd prominentním členem norské rady. Byl velitelem Pevnost Akershus od roku 1440 do roku 1445 a jedním z předních zastánců anti-Hanzovní politiky v Norsku za vlády krále Kryštofa. V této době byl pravděpodobně největším vlastníkem půdy v Norsku.
V lednu 1448 král Christopher náhle zemřel. Sigurd se opět stal vládcem země. V dopise z června téhož roku je označován jako strážce říše (rikens forstandare). Po smrti krále Kryštofa si Švédsko a Dánsko zvolily různých králů a hovořilo se o tom, že si také Norsko zvolí svého krále. Sigurd Jonsson, jako přímý potomek krále Haakon V, byl nejpravděpodobnějším kandidátem. On sám však tuto možnost odmítl a místo toho dal svou váhu za Kinga Christian I of Denmark jako nový král Norska. Christian vyhrál boj o moc proti Kingovi Charles VIII Švédska v červenci 1449 a byl korunován za norského krále v roce 1450. Sigurd byl při korunovaci křesťana v roce Trondheim a podepsání norsko-dánské unijní smlouvy v roce Bergen v srpnu 1450. Po zvolení krále Christiana byl Sigurdův titul změněn na „Národní kapitán v nepřítomnosti krále“ (rikets høvedsmann i kongens fravær), titul, který si pravděpodobně ponechal na celý život. Je naposledy zmíněn živý v dopise z prosince 1452 a pravděpodobně zemřel krátce poté.
Když Sigurd Jonsson zemřel, jeho jediný syn Hans Sigurdsson zdědil velké majetky, a to jak v Norsko a Shetlandy. Hans, který byl zasnoubený s Ingeborg Ågesdatterovou, zemřel svobodný v roce 1466. Sigurdův prasynovec, Alv Knutsson, zdědil panství Sørum v Romerike a panství Giske v Sunnmøre. Alv Knutsson byl vnukem Catherine Jonsdotterové, sestry Sigurda Jonssona. Alvova matka byla Agnes Alvsdatterová, která byla dcerou Catherine a Alv Haraldssonové. [6]
Sigurd Jonsson Narozený: 90. léta 20. století Zemřel Prosince 1452 | ||
| Regnal tituly | ||
|---|---|---|
| Předcházet Christopher tak jako Král Norska | Regent Norska 1448–1449 | Uspěl Karel I. tak jako Král Norska |
| Předcházet Eric III tak jako Král Norska | Regent Norska 1439–1442 s Eric III | Uspěl Christopher tak jako Král Norska |
Viz také
Reference
- ^ Erik Opsahl Sigurd Jonsson - utdypning (Norsk biografisk leksikon)
- ^ Diplomatarium Norvegicum
- ^ Spojení mezi vzpourami ve 30. letech 14. století (Sauherad Historical Society)
- ^ Diplomatarium Norvegicum
- ^ Magne Njåstad. „Amund Sigurdsson Bolt, Opprørsleder, Biskop, Riksråd“. Norsk biografisk leksikon. Citováno 25. listopadu 2015.
- ^ Pozdně středověké šlechtické vlastnictví půdy v Shetlandech (Frans-Arne Stylegars sider om nordisk arkeologi)
Zdroje
- Hamre, Larsi Norská historie z roku 1400 (Oslo, 1968)