Siegfried Mauser - Siegfried Mauser - Wikipedia

Siegfried Mauser
Také známý jakoSigi
narozený1954 (věk 65–66)
Straubing, Německo
ŽánryModernista
Zaměstnání (s)Pianista, akademik, hudební manažer
NástrojeKlavír
ŠtítkyNebeské harmonie

Siegfried Mauser (narozen 3. listopadu 1954) je Němec klavírista, akademický a hudební manažer. V letech 2016, 2017 a 2018 ho německé soudy odsoudily jako pachatele vícečetného sexu.[1]

Vzdělávání

Siegfried Mauser se narodil ve Straubingu (Bavorsko). Studoval hru na klavír u Rosl Schmid a Alfons Kontarsky. Zejména vlivem Kontarských se Mauser stal mistrem modernismu a současné klavírní hudby. V Mnichově a Salcburku byly jeho akademickými předměty muzikologie, filozofie a historie umění.

Kariéra

Od roku 1981 do roku 1983 působil jako přednášející na muzikologii a klavíru v Mnichově, poté profesor klavíru na Hochschule für Musik Würzburg a muzikologie v Salcburku (Rakousko). V Salcburku založil Institute for Musical Hermeneutika.[2] V letech 2003 až 2014 byl Mauser prezidentem Hochschule für Musik München.[3] Od roku 2002 je ředitelem hudební sekce Bavorské akademie umění.[4] Mauser je na fakultě Státní akademie designu Karlsruhe (Německo).[5] Filozof Peter Sloterdijk v roce 2011 uvedl, že „novým ředitelem [salcburského] festivalu se měl stát Siegfried Mauser, nikoli [Alexander] Pereira“.[6] V říjnu 2015 město Salcburk jmenovalo Mauser ředitelem jeho festivalu Bienále.[7] Od října 2014 do června 2016 působil jako rektor univerzity Mozarteum Salzburg; Mauser musel ustoupit ze své pozice poté, co byla u soudu odůvodněna obvinění.[8] Velkorysé odstupné mu však poskytlo Mozarteum.[9]

Trestní procesy

Dne 13. května 2016 mnichovský okresní soud („Amtsgericht München“) odsoudil Siegfrieda Mausera k trestu odnětí svobody na jeden rok a tři měsíce v probaci a trestu 25 000 eur za sexuální obtěžování („sexuelle Nötigung“, § 177 německého trestního zákona) z jeden z jeho kolegů, cembalista Christine Schornsheim,[10] na Hochschule für Musik München.[11] Po rozsudku Mauser utrpěl nervové zhroucení a podstoupil psychiatrickou léčbu na Christian Doppler Clinic v salcburské univerzitní nemocnici.[12] Následně se odvolal k mnichovskému zemskému soudu I („Landgericht München I“). Zde Mauser prosil, aby ho soudní orgány vybraly spíše za libertinní způsob života než za trestný čin, a naléhal, aby „z něj“ nebyl oběť zeitgeist"(" kein Zeitgeist-Opfer ").[13] Krajský soud však v zásadě potvrdil rozsudek okresního soudu ze dne 26. dubna 2017; trest odnětí svobody byl zkrácen na devět měsíců ve zkušební době.[14] Již 19. dubna 2017 se na veřejnosti objevila další obvinění proti Mauserovi, jednomu z (análních) znásilnění a tři sexuální obtěžování.[15] V souvislosti s nimi byl Mauser 16. května 2018 odsouzen ke dvěma letům a devíti měsícům vězení.[1]

Veřejná diskuse

Mauserův případ vyvolal v Německu veřejnou polemiku. Potíže s verdiktem okresního soudu, básníkem a spisovatelem Hans Magnus Enzensberger tvrdila, že se profesor pomstil poté, co Mauser zablokoval (nebo alespoň nepropagoval) její kariéru: „Dámy, jejichž pokroky jsou odmítnuty, jsou jako zrádné protitankové miny. Jejich touha po pomstě by nikdy neměla být podceňována.“[16] Autor Patrick Bahners v odpovědi uvedl, že porota vzala v úvahu výpovědi 16 svědků; pouhé osobní seznámení, tvrdil Bahners, jen těžko postavil Enzensbergera a další Mauserovy přátele do vyšší pozice, aby mohli soudit události.[17] Peter Sloterdijk, v mluveném prohlášení na slavném festivalu filozofie Phil.Cologne[18] dne 21. května 2016 popsal rozhodnutí okresního soudu jako výrazný příznak současné neo-puritánské („neopuritanische“) obezřetnosti, což je sociální a politický trend narušující úspěchy sexuálního osvobození v Německu od 60. let.[19] Reakce na Mauserův případ,[20] the Hochschule für Musik München zavázala se k přísnějším opatřením (jak preventivním, tak sankčním) proti sexuálnímu obtěžování.[21]

Vybraná vyznamenání

  • 2009: Rakouský čestný kříž za vědu a umění
  • 2010: Záslužný kříž Spolkové republiky Německo[22]
  • 2012: Medaile krále Maximiliána ve spolkové zemi Bavorsko[23]

Reference

  1. ^ A b Ralf Wiegand / Susi Wimmer, Profesor Unrat. V: Süddeutsche Zeitung, Ne. 113 (18. května 2018), s. 9
  2. ^ Wolfgang Gratzer, „Nachgedanken zum Salzburger Institut für musikalische Hermeneutik“ (2008), in: Beiträge zur Interpretationsästhetik und zur Hermeneutik-Diskussion, vyd. Claus Bockmaier (Schriften zur musikalischen Hermeneutik 10) (Laaber: Laaber, 2009), s. 17–20
  3. ^ „Prof. Dr. Siegfried Mauser: Präsident der Musikhochschule München“ (v němčině). Bayerischer Rundfunk. 22. července 2010. Citováno 22. dubna 2011.
  4. ^ Bayerische Akademie der schönen Künste, Direktorium. Zpřístupněno 16. července 2015
  5. ^ https://www.hfg-karlsruhe.de/lehrende/lehrbeauftragte/dr-siegfried-mauser.html[trvalý mrtvý odkaz ]
  6. ^ Peter Sloterdijk, Zeilen und Tage: Notizen 2008-2011 (Frankfurt am Main: Suhrkamp, ​​2012): „man hätte Siegfried Mauser, nicht Pereira, zum neuen Leiter der Festspiele berufen [sollen]“.
  7. ^ Bubendorfer, Cay. „Siegfried Mauser neuer künstlerischer Leiter der Salzburg Biennale - Stadt Salzburg“. www.stadt-salzburg.at.
  8. ^ Rost, Christian. „Salzburg - Siegfried Mauser verlässt das Mozarteum“. Süddeutsche.de.
  9. ^ Renate Graber, Golden Handshake am Mozarteum. V: Der Standard, Vídeň, Rakousko, 29. listopadu 2017
  10. ^ Christine Schornsheim, Mein Chef und ich. V: Frankfurter Allgemeine Zeitung, 19. října 2018
  11. ^ Süddeutsche Zeitung "Mit Verlaub, Sie sind ein Grapscher", zpřístupněno 14. května 2016
  12. ^ Nachrichten, Salzburger. „Rektor Siegfried Mauser verlässt die Universität Mozarteum“. www.sn.at.
  13. ^ Salch, Andreasi. „Ex-Musikhochschulrektor bestreitet sexuelle Nötigung“. Süddeutsche.de.
  14. ^ Urteil: Erneut Bewährungsstrafe für Siegfried Mauser [1] Abendzeitung München, 26. dubna 2017.
  15. ^ Wimmer, Susi. „Neue Anklage gegen Ex-Rektor der Musikhochschule“. Süddeutsche.de.
  16. ^ Hans Magnus Enzensberger, 'Tückische Tellerminen', Süddeutsche Zeitung, 27. května 2016: "Damen, deren Avancen zurückgewiesen werden, gleichen tückischen Tellerminen. Ihre Rachsucht sollte man nie unterschätzen."
  17. ^ Patrick Bahners, 'Tückische Tellerminen', Frankfurter Allgemeine Zeitung, 31. května 2016. V podobném duchu: Christine Lemke-Matwey, „Spezl unter Spezln. Warum Bayerns Intellektuelle der Justiz an den Karren fahren ', Die Zeit Ne. 24, 2. června 2016
  18. ^ Webové stránky Phil.Cologne Archivováno 5. června 2016 v Wayback Machine. Mauser sloužil jako jeden z modelů pro postavu Mösenlechznera ve druhém, autobiografickém románu Petera Sloterdijka Das Schelling-Projekt [Schellingův projekt] (Berlin: Suhrkamp, ​​2016), poprvé představen v extraktech na Phil.Cologne 2016.
  19. ^ Naopak, Susanne Kübler, redaktorka kultury Der Tagesanzeiger (Curych, Švýcarsko) tvrdil, že Mauserovi příznivci zastávali názor na ženy, které předcházely emancipaci 60. a 70. let: http://www.tagesanzeiger.ch/kultur/diverses/Damen--gleichen-tueckischen-Tellerminen/story/22809338
  20. ^ "Belastende Situation für die Münchner Musikhochschule | Ausgabe: 7/16 | nmz - neue musikzeitung". www.nmz.de.
  21. ^ „Hudební školy v Německu: Opatření proti sexuálnímu obtěžování“ (v němčině). Bayerischer Rundfunk. Citováno 15. června 2016.
  22. ^ „Tiskové sdělení, zpřístupněno 10. června 2016“.
  23. ^ „Tiskové sdělení vlády Bavorska, zpřístupněno 8. prosince 2012“. Archivovány od originál dne 9. prosince 2015. Citováno 10. června 2016.

externí odkazy