Shatir Ghaznavi - Shatir Ghaznavi

Portrét dramatika, textaře a scénáristy příběhu / scénáře pro filmy Shatira Ghaznaviho

Shatir Ghaznavi (1905–1971) byl dramatik, textař a autor scénářů pro dialogy a scénáře filmů, narozen v roce 1905 v Péšávar, Pákistán.[1] Jeho skutečné jméno bylo Amin-ul-haq Khan, ale přijal pseudonym Shatir Ghaznavi. Jeho předkové se přestěhovali Ghazni, Afghánistán do Péšávaru, takže k označení svého původu použil „Ghaznavi“ jako své pseudonym.[2]

Dramatik

Již od školních let začal psát poezii a literární aktivity.[2] Po ukončení vzdělání zahájil svou plnohodnotnou literární kariéru vydáním měsíčního literárního časopisu z Péšávaru Saghire.[2] Zároveň začal psát rozhlasové hry pro tehdejší rozhlasovou stanici All India Radio Péšávar. Sajjad Sarwar Niazi, který byl v té době známou literární osobností a hlasatelem, byl ředitelem rozhlasové stanice v Péšávaru.[2] Všiml si talentu Shatira Ghaznaviho a vyzval mladého dramatika, aby zdokonalil své schopnosti.

Jedna z oslavovaných Shatirových her, která byla vysílána z Rádia Péšávar v roce 1934, byla Zartaj. Stal se okamžitým hitem a byl znovu vysílán všemi rozhlasovými staniceminezávislost před rokem 1947 a následně, po roce 1947, všemi rozhlasovými stanicemi Pákistánu až do devadesátých šedesátých let.[2]Shatir Ghaznavi byl jedním z průkopníků nového urdského dramatu.[3] Jevištní drama bylo na ústupu a dále navazovalo na tradici květinové a poetické řeči Agha Hashara.[2] Nebylo to zrcadlo skutečného života. Protože neexistovalo žádné jiné východisko pro drama, napsal Shatir pro rádio.[2] Představil nová témata a techniky.[2] Obsahem i formou přiblížil drama reálnému životu. Zbavil se těžkých, emocionálně nabitých a dlouhých poetických dialogů.[2] Zachytil sociální témata a představil skutečné postavy, které mluvily jako skuteční živí lidé. I v jeho slavném rozhlasovém dramatu Zartaj ve kterém Changez Khan a Halaku, dědeček a vnuk, oba se zamilují do stejné ženy, mluví jasným jazykem jako obyčejní lidé.[2] Bohužel jeho hry nebyly zveřejněny a zdá se, že byly ztraceny pro potomky.

Filmová kariéra

Bombay - před nezávislostí

Po odchodu ředitele stanice, S. S. Niaziho, který byl přeložen na All India Radio Bombay Station, se Shatir kolem roku 1934 přestěhoval do Láhauru. Stal se redaktorem filmového časopisu Tasveer.[3] Brzy poté, co potkal A.R. Kardar, filmový režisér, který se později stal jedním z nejlepších tvůrců filmu Bollywood.[4] Shatir se připojil ke svému týmu a přestěhoval se s ním nejprve do Kalkaty a poté do Bombaje. V roce 1935 napsal příběh a dialogy slavného filmu té doby Baghi Sipahi. Tento film byl propuštěn v roce 1936. Jednalo se o kostýmní film. Film byl hitem a ukázal se jako zlomový okamžik pro Shatirovu filmovou kariéru.[3] Kardar ho přihlásil do svých dalších dvou filmů Milap a Mandir. Shatir napsal příběhy a dialogy pro oba filmy, které byly vydány v roce 1937. Shatir napsal texty Kardarova dalšího filmu, Pooja.[5] Některé z jeho písní se staly okamžitými hity jako Ravi Kay Oos Par Sajanva, Gori Gori O Gawalan Kee Chori, Chal Prem Kay Pankh Lagaain a Jub Toot Gaya Darpan Mun Ka.[2] Hudebním režisérem byl Anil Biswas, skvělý hudebník své doby. V roce 1941 napsal Shatir texty dalšího filmu, Svámí, režie Kardar.[6] Hudbu k filmu složil známý skladatel Rafiq Ghaznavi. Shatir zůstal v Kardarově týmu od roku 1934 do roku 1942.[6] Kvůli určitému nedorozumění Shatir opustil Kardarův tým. Kardar však na rozloučenou řekl Shatirovi, že dveře jeho ateliérů pro něj zůstanou vždy otevřené.[2]

Shatir se připojil k J.K. Nanda jako spisovatel a napsal scénář a dialogy svého filmu Ishara. Režíroval ji J.K. Nanda s Pirthvi Raj Kapoor (patriarcha Kapoors jako Raj Kapoor, Sashi a Rishi Kapoor a Kareena a Karishma Kapoor) a Suraiya v hlavní roli. Hudbu složil slavný hudební režisér Khursheed Anwar. Film byl propuštěn v roce 1943. Byl to jeden z nejtěžších filmů té doby.[2]Během tohoto období zuřila druhá světová válka v Evropě i ve východní Asii. Japonské síly bombardovaly Kalkatu v prosinci 1943. Bombay se obával bezprostředního bombardování Japonci. Filmový průmysl se zastavil a kvůli převládajícím okolnostem opustil Shatir se svou rodinou Bombay a vrátil se do Láhauru.[3]

Lahore - před nezávislostí

Někdy po návratu do Láhauru a před nezávislost z Pákistán v roce 1947 napsal Shatir dialogy a písně pro film Bhai produkoval Syed Ata Ullah Shah Hashmi pod hlavičkou Caravan Pictures.[7] V tomto filmu Shatir sám hrál malou roli.[2] Hudbu složili dva velikáni té doby, mistr Ghulam Haider a Shayam Sunder. Některé písně jako, Panchi Dheeray Dheeray Gaa, Taroon Bhari Rateen Hain, Jhoolon Kee Aiyee Hai Bahar a Dunia Khushi Kee Hai se staly hity.[2] Po úspěchu tohoto filmu napsal Shatir dialogy a texty pro další film Tehzeeb, produkovaný Ata Ullah Shah Hashmi pod hlavičkou Caravan Pictures, v roce 1945.[2] Hlavní obsazení zahrnovalo Munawar Sultana, Satish, Manorma, Kalavati a hudbu složil Ghulam Haider. Zatímco film byl ještě ve výrobě, byl oznámen plán rozdělení Indie a vytvoření Pákistánu v roce 1947. Jeho producent Krishan Kumar, partner společnosti Ata Ullah Shah Hashmi, odnesl negativy filmu do Bombaje, kde byl dokončen a uveden pod názvem „Kaneez“.[8][9] Také se změnilo obsazení filmu. Tento film byl propuštěn v roce 1949 v Lahore po nezávislost z Pákistán v červnu 1946 byl Shatir pověřen společností Gupta Art Productions, aby pro jejich film napsal dialogy a texty Aik Roaz. Daud Chand byl režisér a hudbu složil Shayam Sunder. Obsazení filmu zahrnovalo Nasreen (matku Salmy Aghy), Al Nasira, Ashu Bhosleho, Salima Razu atd. Než mohl být film dokončen, byla Indie rozdělena a byl vytvořen Pákistán. Producent vzal své negativy do Bombaje, kde byl film dokončen a uveden v Indii v roce 1948 a v Pákistánu v roce 1949.[2]

Lahore - Post-Independence

V roce 1946 oznámilo divadlo Pride of India natáčení svého filmu Chandar Kanta. Shatir dostal za úkol film režírovat. Bylo to Shatirovo první místo ředitele.[3] Pro roli hrdinky ve filmu Shatir poprvé objevil a představil Geetu Bali. V pozdějších letech se Geeta Bali stala hvězdou bollywoodských filmů. Hudbu složil R. D. Joshi. Během natáčení filmu, po filmu nezávislost z Pákistán v roce 1947 vypukly po celé Indii, včetně Láhauru, nepokoje mezi hinduisty a muslimy. Studio, kde se film vyráběl, bylo zapáleno a zničeno. Celý negativ filmu byl spálen a film nemohl být dokončen.[3]V roce 1947 napsal Shatir dialogy a texty pro podnik Movie Maker Khana Badosh. To bylo režírované Billoo Mehra. Během natáčení filmu byla Indie rozdělena. Producent odnesl negativy do Bombaje a dokončil film.[3] To bylo propuštěno v Bombaji v prosinci 1948 a dne 15. dubna 1950 v Lahore. Po nezávislost z Pákistán v roce 1947 se filmový průmysl v Pákistánu na několik let zastavil. V roce 1950 došlo v Lahore k oživení filmové tvorby.[2] Syed Ata Ullah Shah Hashmi zahájil svůj film Akailee v roce 1950. Vyzval Shatira, aby napsal jeho scénář a texty. M.M. Mehra byla speciálně povolaná z Bombaje, aby ji nasměrovala.[2] Hudbu složili mistr Ghulam Haider, do filmu byli obsazeni Nina, Santosh Kumar, Ragini, Charlie a Nazeer.[2] Ve stejném roce napsal Shatir scénář k podniku Pakland Picture, Hum Watan.[3]Po dokončení těchto filmů se Shatir připojil k produkční jednotce filmového herce a režiséra Nazira známé jako Anees Pictures. Shatir a Nazir se znali z Bombaje. Často se setkávali v Kardar Studios. Nazir si od té doby uvědomoval Shatirovy literární schopnosti a měl k němu velkou úctu.[10] Nazir pověřil Shatira úkolem napsat příběh a dialogy pro jeho film Bheegee Palkain. Film měl režírovat Sharif Nayyar, který byl sám spisovatelem příběhů a dialogů. Upřednostňoval pro film jednoduché a krátké dialogy. Na druhou stranu Nazir, který hrál hlavní roli ve filmu a byl také tvůrcem politiky, chtěl květinový jazyk a vysoké emocionálně nabité dialogy. Pro Shatira to byla výzva uspokojit obojí. Díky svým schopnostem dokázal uspokojit protichůdné požadavky režiséra a filmaře.[2] Film byl propuštěn v roce 1952, ale u pokladny se mu nedařilo.[2] Nazir byl z toho naštvaný. Shatir měl smlouvu na dva roky s Anis Pictures, ale chtěl odejít, což udělal v přátelské atmosféře. Nazir se zdráhal nechat Šatira odejít, pokusil se ho zastavit s příslibem, že po svém novém pandžábském filmu Shehri Babu, se kterým Shatir neměl nic společného, ​​zahájí svůj další urdský film, pro který bude Shatir potřebovat. Později, navzdory Nazirovým opakovaným žádostem o připojení k jeho jednotce, Shatir nešel.[2]

V roce 1954 společnost Everready Pictures vyzvala Shatira, aby napsal dialogy a texty k jejich filmu Sassi. Ukázalo se, že to byl trhák. Režíroval ho Daud Chand a hudbu složil G.A. Chisty. Ústřední role hráli Sabiha, Sudhir a Asha Bhosle.[2]

Následně Shatir psal příběhy a dialogy pro řadu filmů produkovaných / režírovaných Syedem Ata Ullah Hashmi. Prvním super hitem v pokladně byl Nauker v roce 1955.[2] Ještě dalším úspěšným filmem, který Shatir napsal, byl Choti Begum v roce 1956. V roce 1957 Shatir napsal dialogy pro Daata. Naya Daur byla napsána v roce 1958, po níž následoval další Shatirův úspěšný film Bhabi v roce 1960.[2]Následně se Shatir připojil k výrobní jednotce Shabab Kairanvi, Shabab Films. Napsal dialogy a scénáře pro řadu filmů Shababa Kairanviho včetně Mehtab (1962), Shukria (1964) a Aaina (1966), velmi úspěšný film, následovaný filmem Insaniyat což bylo u pokladny velmi úspěšné.[2]

Ocenění

Shatir Ghaznavi získal v roce 1962 Cenu prezidenta (zavedenou tehdejším prezidentem Ayubem Khanem) pro nejlepšího spisovatele dialogu.[2]

Dědictví

Špatir nemohl pokračovat ve své literární a filmové kariéře. V pozdější části života se stal samotářem, protože jeden z jeho synů, který byl důstojníkem armády, byl údajně nezvěstný ve východní pákistánské válce v roce 1971. Později byl jeho syn prohlášen za P.O.W. ale než mohl Shatir tuto zprávu získat, zemřel 22. října 1971 ve spánku v Lahore a byl pohřben na historickém hřbitově Miani.[2]Bohužel nemohl vydat své hry a básnická díla, která se zdála být navždy ztracena.

Reference

  1. ^ „Péšávarští umělci v Bollywoodu: Hvězdné překvapení - PakPassion - Pákistánské kriketové fórum.“ PakPassion.net - PakPassion.net. N.p., n.d. Web. 20. června 2013. <http://www.pakpassion.net/ppforum/showthread.php?t=176910 >.
  2. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac The Daily Mashriq. 26. února 2012. Chybějící nebo prázdný | název = (Pomoc)
  3. ^ A b C d E F G h Hamdani, Raza. Tareekh Adbiat Suba Sarhad.
  4. ^ „Vzpomínky - A.R. Kardar.“ Cineplot.com. N.p., n.d. Web. 12. července 2013. <http://cineplot.com/memories-a-r-kardar/ >.
  5. ^ „Khan Shatir Ghaznavi | BFI | Britský filmový institut.“ Prozkoumat film ... | BFI | Britský filmový institut. N.p., n.d. Web. 17. června 2013. <http://explore.bfi.org.uk/4ce2bd6c3ec1f >.
  6. ^ A b „Shatir Ghaznavi.“ rateyourmusic.com. N.p., n.d. Web. 18. června 2013. <"Shyam Sundar: Genius Composer." Apnaarchive. N.p., n.d. Web. 17. června 2013. <http://rateyourmusic.com/artist/shatir_ghaznavi >.
  7. ^ „Textař: Shatir Ghaznavi: Texty a video hindských filmových písní - stránka 1 z 1.“ HindiGeetMala.com: Texty hindských filmových písní. N.p., n.d. Web. 17. června 2013. <http://www.hindigeetmala.com/lyricist/shatir_ghaznavi.php >.
  8. ^ „Fóra Hamara> Kaneez (1949) - Md: ghulam Haider.“ Fóra Hamara (Powered by Invision Power Board). N.p., n.d. Web. 17. června 2013. <http://www.hamaraforums.com/lofiversion/index.php?t82187.html >.
  9. ^ „kaneez | Bollywoodské filmy | Hindské filmové písně.“ EarthMusic Network - databáze hindských písní. N.p., n.d. Web. 17. června 2013. <http://www.earthmusic.net/hindi-film-songs.php?searchtype=movie&movie=kaneez >.
  10. ^ Khan, Anwar-ul-haq (žijící syn Shatir Ghaznavi). Osobní rozhovor. 1. ledna 2013