Sharawadgi - Sharawadgi - Wikipedia

The Zahrady dokonalého jasu (juan ming juan) na Starý letní palác představoval naturalistický styl, který hlásili západní návštěvníci Číny. Od konce 18. století byl tento styl chápán jako Sharawadgi.

Sharawadgi nebo Sharawaggi je styl zahradní architektura nebo architektura, ve které se vyhýbáme tuhým liniím a symetrii, abychom scéně dodali organický, naturalistický vzhled. Tento koncept byl vlivný v Anglické zahradní architektury v 18. století, počínaje Sir William Temple esej Na zahradách Epicurusa zprávy z Čína jezuitského misionáře, Otec Attiret. Sir William Temple nejprve použil slovo sharawadgi při diskusi o čínské myšlence krásy bez řádu v zahradním designu, na rozdíl od přímých linií, pravidelnosti a symetrie, které byly v evropských zahradách populární.[1][2] Styl označuje určitou nepravidelnost v designu.

Sharawadgi byla v 80. letech definována jako „rafinovaná nepravidelnost v zahradním designu a v poslední době i v územním plánování“.[3] Slovo inspirovalo ražení mincí výrazu „Sharawadji efekt „od skladatele Clauda Schryera, který se používá ve vztahu k hudbě a poslechovému zážitku.[4]

Etymologie

Termín sharawaggi (častěji hláskovaný sharawadgi) obvykle odkazoval na princip plánované přirozenosti vzhledu v zahradním designu. To bylo poprvé použito Sir William Temple (1628–1699) v eseji, napsané v roce 1685, ale publikované v roce 1692, „Na zahradách Epikura“.[1][5] Temple si možná vzal tento termín od Holanďana, který kdysi žil v Východní Indie.[6] Horace Walpole spojuje termín s nepravidelností, asymetrií a osvobozením od přísných konvencí klasického designu; v době, kdy ji používal Walpole, se stal běžným pojmem v lexikonu estetické teorie z osmnáctého století.[7][8]

Původní slovo pro sharawadgi však bylo předmětem debaty. Někteří se pokusili rekonstruovat možný čínský původ slova, například „sa luo gui qi„(洒落 瑰 琦) znamená„ kvalita působivosti nebo překvapivosti díky neopatrné nebo neuspořádané milosti “,[9][10] navrhl další san luan (散亂) nebo šu luo (疏落), oba znamenají „rozptýlené a neuspořádané“, v kombinaci s wei zhi (位置, poloha a uspořádání) znamená „prostor vkusně oživený nepořádkem“.[11] Po přezkoumání návrhů však Susi Lang a Nikolaus Pevsner dospěl k závěru, že toto slovo nelze pevně stanovit jako čínský výraz.[10] Michael Sullivan navrhl, že se jedná o korupci perského slova, zatímco řada dalších učenců navrhla japonský původ.[6][12][13] E.V. Gatenby a Ciaran Murray si mysleli, že to pochází z japonského výrazu sorowaji (揃 わ じ), což znamená asymetrie, nepravidelný.[13] Tvrdí se však, že tento návrh se opírá pouze o možný význam a podobnost ve zvuku bez jakéhokoli dalšího potvrzení.[14][6] Odborník na zahradu Wybe Kuitert na základě jazykových důkazů navrhl, že pochází z japonského výrazu shara'aji nebo share'aji (洒落 味 、 し ゃ れ 味), kterými lze popsat dekorativní motivy v dílech užitého umění. Ačkoli neexistuje žádné ověřené použití shara'aji v Edo období když byl termín poprvé vypůjčen do angličtiny, Kuitert tvrdil, že obě jeho složky Shara a aji byly důležité estetické koncepty v té době a byly by použity v tandemu řemeslníky té doby. Termín shara'aji by pak cestoval společně s takovým vývozem k zákazníkům, estetické elitě Evropy a stal by se napsán anglicky jako Sharawadgi.[15] V Japonsku bylo toto slovo několikrát použito v literární kritice v pozdějších obdobích a je stále běžně používáno při oceňování estetiky motivů v kimono šaty.[6]

Dějiny

Pagoda v Zahrady Kew v Londýn, postavený sirem William Chambers v roce 1761. Budova v čínském stylu na zahradě se stala populární spolu s myšlenkou Sharawadji v krajinářství.

Obchodníci z Holandská východoindická společnost možná přinesli tento výraz do Evropy na konci sedmnáctého století společně s Edo období Japonské laky, jako jsou skříňky a obrazovky, které dováželi z Japonska.[16] Sharawadgi jako termín v písemném diskurzu zavedl v Anglii Sir William Temple ve své eseji Na zahradách Epicurus.[17] Temple byl anglický velvyslanec pobývající v Haagu a sdružující se s králem a královnou.

Vzal exotické, nesymetrické krajiny zobrazené na tak importovaném uměleckém díle jako podporu své osobní preference pro nepravidelné krajinné scenérie. Viděl takové nepravidelnosti v nizozemských zahradách, kde se hovořilo o přirozenosti krajiny, plánované či nikoli.[18] V důsledku jeho zavedení termínu Sharawadgi, Temple je považován za jednoho z těch, kteří představili základní myšlenky, které vedly k rozvoji Anglická zahradní krajina hnutí.[19]

Joseph Addison převzal tento diskurz (1712), bez přímého odkazu na Sharawadgi, kdy se původní význam ztratil. V Anglii se tento termín znovu objevuje s Alexander Pope (1724) a Horace Walpole (1750), aby ji znovu zvedl Nikolaus Pevsner, který přinesl Sharawadgi do oblasti územního plánování.

Jiné významy

Efekt Sharawadji v hudbě

Inspirován původní myšlenkou organičtějších, přirozeně vedených zahradních terénů, byl v hudbě použit efekt Sharawadji (hláskovaný spíše než aj než ag), který pomocí přirozenějších okolních zvukových scén vytváří bohatší, obsáhlejší a realističtější „zvukové krajiny ".[20] Informace o původu Sharawadjiho efektu v hudbě nejsou široce dostupné, ale zdá se, že vědci souhlasí s definicí, že Sharawadji je „Estetický efekt, který charakterizuje pocit plnosti, který je někdy vytvářen kontemplací zvukového motivu nebo komplexu zvuk nevysvětlitelné krásy. “[21] Když Číňané navštíví zahradu, která je krásná díky své organické kvalitě (jinými slovy zjevnému nedostatku organizovaného designu), často se říká, že její „sharawadji“ je obdivuhodná. Stejným způsobem využívá hudební skladba Sharawadji Effect, pokud má méně čistou, strukturální kvalitu a celkově přirozenější okolní zvuk.

Kimonská móda

V moderním Japonsku share'aji je termín používaný v kimonové módě, kde odkazuje na vkus designových motivů v kimonových šatech a koordinaci křídla obi s kimonem a při příležitosti jejich nošení.[6]

Viz také

Reference

Citace
  1. ^ A b Temple, William (1908). Po zahradách Epicurus s dalšími zahradními eseji ze XVII. Století. Chatto a Windus. 33–34.
  2. ^ Liu, Yu (01.01.2008). Semena jiného ráje: čínské zahradnické nápady a nový anglický estetický ideál. Univ of South Carolina Press. str. 7. ISBN  9781570037696.
  3. ^ John Fleming, Hugh Honor, Nikolaus Pevsner. Slovník tučňáků architektury. 1980, s. 296
  4. ^ Ulvaeus, editoval David Rothenberg & Marta (2009). Kniha hudby a přírody: antologie zvuků, slov, myšlenek (Druhé vydání.). Middletown, Conn .: Wesleyan University Press. str. 123–129. ISBN  9780819569356.CS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz)
  5. ^ Yu Liu (2008). Semena jiného ráje: čínské zahradnické nápady a nový anglický estetický ideál. University of South Carolina Press. str. 12. ISBN  9781570037696.
  6. ^ A b C d E Kuitert, Wybe (2014). „Japonské umění, estetika a evropský diskurz: Rozluštění Sharawadgi“. Japonská recenze. 27: 77–101. Online jako PDF
  7. ^ Murray, Ciaran (1998). Sharawadgi: Romantický návrat k přírodě. Rowman & Littlefield. ISBN  9781573093293.
  8. ^ Porter, David (1999). „Od čínštiny po gotiku: Walpole a gotické zavržení čínského obchodu“. Život v osmnáctém století. Johns Hopkins University Press. 23 (1): 46–58.
  9. ^ Y.Z. Chang (1930). "Poznámka k Sharawadgi". Poznámky k modernímu jazyku. 45 (4): 221–224. doi:10.2307/2913248. JSTOR  2913248.
  10. ^ A b Susi Lang a Nikolaus Pevsner (prosinec 1948). „Sir William Temple a Sharawaggi“. The Architectural Review. 106: 391–392.
  11. ^ Qian Zhongshu (錢鍾書) (1940). „Čína v anglické literatuře sedmnáctého století“. Čtvrtletní bulletin čínské bibliografie. 1: 351–384.
  12. ^ Yu Liu (2008). Semena jiného ráje: čínské zahradnické nápady a nový anglický estetický ideál. University of South Carolina Press. str. 18. ISBN  9781570037696.
  13. ^ A b Murray, Ciaran (1998). "Sharawadgi Vyřešeno". Zahradní historie. Garden History Society. 26 (2): 208–213. doi:10.2307/1587204. JSTOR  1587204.
  14. ^ Ciaran Murray a Wybe Kuitert (2014). "Dopisy editorovi". Journal of Garden History. 42 (1): 128–130.
  15. ^ KUITERT, Wybe (2019). „Japonská estetika a evropské zahrady: ve snaze o Sharawadgi“. Japonský výzkum. 59: 7–35. doi:10.15055/00007324. Online jako PDF
  16. ^ Viz Wybe Kuitert „Japonské umění, estetika a evropský diskurz - odhalení Sharawadgi“ Japan Review 2014 ISSN 0915-0986 (Vol.27)
  17. ^ William Temple. „Na zahradách Epicurus nebo Zahradnictví v roce 1685.“ v Různé, druhá část, ve čtyřech esejích. Simpson, 1690
  18. ^ viz Wybe Kuitert „Japonské šaty, Sharawadgi a diskurz o krajině sira Williama Temple a Constantijna Huygense“ Zahradní historie, 41, 2: (2013), s. 157–176, desky II – VI ISSN 0307-1243
  19. ^ Viz: Geoffrey Jellicoe (ed.) Oxfordský společník do zahradOxford University Press, 1986, s. 513
  20. ^ Rothenburg, David (2001). Kniha hudby a přírody. Middletown, CT: Wesleyan University Press. str. 58–68. ISBN  0-8195-6407-9.
  21. ^ Picard, Francois (2014). „Produkce zvuku, slyšení zvuku, reakce na zvuk: západní a čínské reakce (1600-1780)“. Archivy HAL. Picard CHIME Aarhus. Citováno 27. září 2016.
Zdroje
  • Kuitert, Wybe (2014), „Japonské umění, estetika a evropský diskurz - rozluštění Sharawadgi“, publications.nichibun.ac.jp/en/item/jare/2014-08-29/pub, Japan Review (2014) sv. 27, s. 77–101CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Kuitert, Wybe (2013), Japonská róba, Sharawadgi a krajinný diskurz Sira Williama Temple a Constantijna Huygense, Garden History Vol. 41/2: str. 157–176, desky II – VICS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Murray, Ciaran (1998), Sharawadgi: Romantický návrat k přírodě, Rowman & Littlefield, ISBN  9781573093293CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Yu Liu (2008), Semena jiného ráje: čínské zahradnické nápady a nový anglický estetický ideál, University of South Carolina Press, ISBN  9781570037696CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • David Porter (1999), Od Číňanů po Goth: Walpole a gotické zavržení Chinoiserie„Life of Eighteenth-Century Life 23.1 (1999) 46-58, The Johns Hopkins University PressCS1 maint: ref = harv (odkaz)